Dvanáct rudých plátků (třetí kolo soutěže)

Jedenáctý Rudý Plátek

„A je to tady, sestřičko…
Za chvíli už budeme spolu…
Stačí jen, aby opadly dva plátky a jsem s tebou!
Možná, že by to šlo nějak urychlit…
A nebo si mám ještě těch pár dní užívat na světě?
Asi zvolím druhou možnost…
Neříkám, že svůj život miluji, ale rozhodně chci ještě pár věcí stihnout…
Jedno z mých velkých přání bylo mít velkou svatbu…
Ale to už se nestane…
Ale než půjdu za tebou, chci uskutečnit jednu věc…
Chci zjistit, co se skrývalo za tvou vraždou…
Ano vím, že jsi nezemřela přirozeně…
Nedávno jsme našla důkazy, že tě někdo zastřelil…
Nebo jsi si to udělala sama?
Vůbec nevím, co si o tom mám myslet…
Ale v jedné věci jsem si jistá…
Nevzdám se, dokud nenajdu všechny důkazy!
Navždy
Tvá Rose…" vrtala mi v hlavě ta tvá vražda…
Komu by se tvá smrt hodila?

Vyrazila jsem na průzkum našeho domu.
A začala jsem pěkně od podlahy,... doslova…
První jsem prohlédla sklep.

Musíme zaměstnat nějakého krysaře!
Myši a krysy se na mě zvědavě dívaly, div jim jejich malá očka nevypadla…
Z těch čtyřnohých potvůrek jsme strach neměla…
Oproti tomu pavouci…
Když jsem se jednomu zamotala do pavučiny vykřikla jsem tak, div se neotřásal dům…
Žádné důkazy však k mání nebyly a to znamenalo, že do sklepa za svůj život, který už nebude dlouho trvat, ani nepáchnu…

Čisté místnosti už nebyly tak čisté, když jsem je opouštěla…
Krapek jsem matce rozházela kuchyň…
Některé věci jsem přerovnala a našla jim lepší místo.
V obýváku jsem se také moc dlouho nezdržela…
Ale ani to mi nezabránilo udělat nepořádek…
Jestli urychleně neumřu kvůli té pověře, jsem si jistá, že mě zabije matka…

Chodbu jsem nehodlala vynechat, ale nebylo v ní moc co prohledávat…

V koupelně nebyly žádné šuplíky a skříně už vůbec ne…

Nakonec jsem se dostala až k ložnici…
Postel se ocitla pod mýma rukama, které ji prohledávaly…
Šmejdila jsem v každé malé štěrbině…
Nic…

Všechny místnosti byly čisté…
Doufala jsem, že najdu alespoň nějakou stopu…
Zítra to zkusím u tvého hrobu…

Nešťastně jsem se vydala domů, kde jsem si vyposlechla dlouhou přednášku na téma, že se nesmím hrabat ve skříních…

Nálada se mi nezlepšila ani v okamžiku, kdy jsem zjistila, že za mnou přišel můj ex…

„Takže… to všechno mezi námi skončilo, kvůli jednomu tvému snu?!" ptal se nevěřícně…
Nadechla jsem se, abych mu odpověděla…
Nestihla jsem to…
Přitiskl své rty na moje a do toho polibku dal všechnu lásku…
„Mělo to skončit… ale teď si nejsem vůbec jistá…" chtěla jsem mu říct o tom snu…
Že se ho bojím…
Že mám strach z něčeho, co není reálné…
A pak jsem si uvědomila, jak dětinsky to zní…
Nechala jsem se dál hýčkat polibky a jeho něhou, kterou do toho všeho dával…

„Drahá sestřičko, hádej co! Chystáme SVATBU!
Vše jsem mu jako kdysi vysvětlila a pochopil to…
Řekl, že ho už nikdy neuvidím, ale to jsem nechtěla a pověděla jsem u o svých citech…
Máme jí již za několik dní!
Škoda, že u toho nebudeš…
Já vím, že se na nás díváš z nebe, ale…
Ráda bych tě viděla v šatech družičky…
V nějakých pěkných, které by podtrhávaly tvou ženskost…
Ale to se už nestane…
Bohužel jsme musela sejít i ze svých plánu, zjistit, kdo tě zabil…
Rozhodně to dokončím, ale… teď mi všechen čas zabírají přípravy na svatbu…
Už musím jít…
Ale brzy ti zase něco povím, neboj.
Navždy
Tvá Rose…" v tomto zápisku se odráželo strašně moc emocí…
Viděla jsem, jak tečky píši tak rychle, až jsou z některých i čárky…
Ale teď je to jedno!
Teď se jdou vybírat svatební šaty!

„Tyhle. Jsou. DOKONALÉ!" na první pohled jsme se do nich zamilovala!
Byly jako z pohádky!
Nádherné šaty…
Ty musím mít na své svatbě!
Vypadají hodně podobně jako ty tvoje, sestřičko…
Doufám, že mi odpustíš, že ti připomínám tvůj nešťastný den…

Nakoupili jsme vše…
O jediné věci můj ženich nevěděl…
A to bylo, jak vypadám v těch šatech.
Milá prodavačka ho s úsměvem na rtech vyhnala se slovy, že ženich nesmí vidět nevěstu před svatbou a zabouchla mu dveře před nosem.

Po nákupech jsem byla tak vyčerpaná, že jsem si nevšimla, jak padal další rudý plátek…