Láska jménem pan učitel

19.

Pohled Adama:
Ráno jsem se probudil a vedle sebe jsem měl cizí ženu, lekl jsem se protože jsem si nepamatoval vůbec nic, rozhlédl jsem se po místnosti a nepoznával jsem to tam...
,, Dobré ráno"
Pozdravila mě rozespale a natiskla se na mě
,,N-no dobré moc není, já mám přítelkyni"
Řekl jsem a začal sbírat své věci
,,No to už asi nemáš protože to co jsi předvedl si myslím že už je bývalá"
Řekla a zasmála se
,,No skvělý, můžeš za to ty a ta tvá povedená parta"
Řekl jsem naštvaně
,,Aha, najednou je ti to dobré na někoho svést"
Řekla já jsem se oblekl a vyrazil jsem rychle za Sid, bohužel květinářství bylo zavřené, tak jsem rychle běžel naštěstí jsem měl klíče, ale před bytem byly v tašce veškeré moje věci. Je to definitivní. Otevřel jsem dveře a Sid ještě spala, šel jsem za ní a sedl si na postel Mia hned jak mě viděla začala po mě skákat...
,,Co tady děláš?"
Zeptala se rozespalá Sid co se právě probudila
,,Chtěl bych se ti omluvit"
Řekl jsem
,,Aha, na omluvu si myslím že je už trošku pozdě"
Řekla a vypadala naštvaně a zklamaně
,,Sid já nevěděl co dělám"
Řekl jsem
,,Já se prostě o tom nehodlám bavit, běž si za svou novou úžasnou holkou a mě dej definitivně pokoj!"
Zakřičela na mě a začala brečet
,,Doháje Sid copak to nechápeš, já tě miluju"
Řekl jsem a to už mě štípaly slzy do očí
,,Adame, běž už vem si ty věci a běž vem si klidně i Miu"
Řekla já jsem se k ní sklonil
,,Nechám ti jí ať na tebe dává pozor a navíc byl to dárek a dárky se nevrací"
Řekl jsem a pak jsem odešel, vrátil jsem se zpět do bytu a jen přemýšlel co dál...

Pohled Sid:
Ráno jsem se probudila a vedle mě seděl Adam, za jiných okolností bych byla šťastná ale po tom co předvedl vážně ne, když už pak odešel a vzal si své věci, nechal tam klíče začala jsem si uvědomovat že je to definitivní prostě je pryč, začala jsem ještě víc brečet ale Mia se mě snažila rozveselit... Já jsem se oblékla a vyrazila s ní ven, když jsme se vrátili dala jsem ji čerstvou vodu a jídlo. Pak jsem napsala Viky jestli by se nechtěla stavit a během chvíle někdo zazvonil. Byla to Viky hned mezi dveřmi jsme se objali a pak šla dál do bytu...
,,Dáš si něco?"
Zeptala jsem se
,, Čaj, děkuju"
Řekla a já ji ho uvařila
,,Adam tu byl ráno "
Řekla jsem
,,A jsi v pohodě?"
Zeptala se mě
,,Jo, jen je to těžší než jsem si myslela"
Odpověděla jsem a sklopila hlavu
,,Bude vše dobré, jsem tu pro tebe, kdykoli budeš jen potřebovat, jo dřív jsme se nebavili protože jsem si myslela že Adam je pro tebe to nejlepší a nechtěla jsem aby jsi si šlapala po štěstí ale teď vidím že to byla chyba"
Řekla
,,Jo ale kdo to mohl vědět navíc s tím jeho vyznáním přišel první on tak si s tím nedělej starosti"
Řekla jsem, pak jsme si ještě povídali a nakonec šli ven vyvenčit Miu zároveň jsem vyprovodila Viky a pak jsem šla domů... Dala jsem si jen lehký oběd a pak jsem se celý den koukala na filmy. Mia mi ho připomíná, a ten plyšák co je v ložnici, mám ho všude na očích ale nemám odvahu na to se ho zbavit, ani nechci. Mia je taková moje naděje... Na večer jsem šla Miu vyvenčit a pak zpět domů, dala jsem ji jídlo a já jsem ani nejedla, jen jsem si dala sprchu koukala na film a pak když jsem šla spát vzala jsem si Miu k sobě.... Nemohla jsem ale spát, zmohla se ve mě taková bezmoc a tak jsem z ničeho nic začala brečet, nešlo to zastavit...

Pohled Adama:
Odpoledne jsem se oblékl a šel si zaběhat potřeboval jsem přijít na jiný myšlenky ale nedařilo se mi, bylo to vše snad ještě horší když jsem na to myslel, ale jinak to nešlo. Byl jsem v parku a potkal zase tu partu a zase tu ženu...
,,Tak co ta tvoje přítelkyně?"
Zeptala se a sjela mě pohledem od hlavy až k patě
,,Co by? Víš co dej mi pokoj ty i ta tvoje celá parta, kdyby jste se mi nepletly v cestě mohlo vše dopadnout jinak, a nedělejte ze mě debila vím že jste mě něčím sjeli, že jste něco hodili do toho svařáku"
Řekl jsem a najednou se na mě vrhnul chlap tak ještě jednou větší jak já...
,,Něco o tom řekneš někomu a budeš mít problém"
Řekl výhružně
,,Myslíte si že mě můžete zastrašit? Jste na omylu"
Řekl jsem a pak jsem odešel, jsou mi ukradení... Celá ta jejich debilní parta nebýt jich vše je jinak, já bych teď seděl se Sid pod dekou a koukali by jsme spolu na filmy, Mia by chodila kolem nás a vyžadovala pozornost... Když jsem přišel domů, všiml jsem si kytary od Sid a tak jsem se rozhodl že si na ni zkusím zahrát přejel jsem bříškem palce po strunách a rozezněl se zvuk který mě vrátil zpět do dětství.....

Flashback:
,,Adame jde ti to parádně"
Řekl děda hrdě
,,Jednou dědo budu hrát a všichni mě budou znát"
Řekl jsem a usmál se
,,Věřím tomu"
Řekl a pohladil mě po rameni
,,Tak pojď ještě něco mi zahraj"
Řekl a já tedy začal hrát....
Konec flashbacku

S dědou jsme toho zažili hodně i nemožné, on mě přiměl k hudbě a  k tomu hrát na kytaru... Zapomněl jsem úplně na čas a hrál jsem až do večera. Pak jsem se šel tedy jen osprchovat a spát....