První noc byla krušná. Několikrát jsem se probudila kvůli štěkajícímu psovi na ulici, stavbě a lidem ze sousedního pokoje, když chodili do koupelny. Nakonec jsem to v 8 ráno vzdala a brouzdala jsem se internetem. Míša oproti mně spala jako miminko. Společnou přikrývku si během jedné otočky omotala kolem sebe a já jí to tiše záviděla. Když se kolem deváté probudila, probojovaly jsme se do koupelny, zabalily si věci a já pomocí izolepy opravila poutko svého kufru.
V 10:45 jsme v tichosti opustily ubytování a vydaly se na autobusovou zastávku na letiště, abychom vyzvedly Lisboa Cards (cestou jsme na křižovatce minuly žongléra na štaflích, který by byl adekvátní položkou pro můj Lovcův seznam). V bistru před terminálem jsme si daly latté a něco k pozdní snídani. Já tak poprvé ochutnala pastel de nata, což je místní pudinkový koláček a rozhodně jsem ho neměla naposledy!
V půl jedné jsme se opět vydaly na cestu autobusem, kde se opravené poutko mého kufru opět porouchalo a během cesty z něj odpadly další dva kousky plastu. Přestože bylo venku zataženo, teplota byla 38°C, což je o 20°C více, než je můj komfort. Před dusnem jsme na chvíli utekly do McDonaldu, kde byly odhaleny další problémy na mém kufru - držadlo bylo ohnuté a zaseklé a při pokusu vytáhnout kufr přes všechny ty městské obrubníky jsem omylem vzala za zámek a povolila s ním i zip. Alespoň jsem cestou odškrtla dvě položky z mého Seznamu lovce - zrzavého člověka a člověka s ledvinkou.
Poté, co jsme se osvěžily studeným pitím, jsme se opět vydaly na autobus, který nás převezl přes Ponte 25 de Abril do Almady. Tam nastala první velká krize, a to kilometrová cesta na místo našeho dalšího ubytování. Ve vedru a se zavazadly, která byla každým krokem těžší a těžší, to bylo něco. Dorazily jsme tedy na místo. Všude kolem byly odpadky, divní lidé posedávající na židličkách podél silnice a během chůze jsem ucítila trávu i bezdomovce. Míša tedy volala pánovi z Airbnb, že jsme na místě. K mé radosti jsme zjistily, že ještě na místě nejsme a zbývá nám jen půl kilometru k cíli. Bohužel pro nás obě, těch 500 metrů bylo do kopce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nicméně jsme po dlouhé cestě konečně dorazily do Formegy - pohodového předměstí, kde strávíme následujících 8 nocí. Pan domácí byl tentokrát mladší a mluvil skvěle anglicky. Hned ve dveřích jsem se ho zeptala, jak v takovém počasí zvládá žít a on mi se smíchem odpověděl, že horší než dnes to nebude. Představil nám tedy náš pokoj, koupelnu, kuchyň s pračkou a terasou. Spolu s námi tu jsou ještě dvě jiné slečny, ale pravděpodobně k interakci nedojde.
Po ledové sprše, která zmírnila můj probíhající infarkt, jsme se rozhodly, že se pojedeme podívat na nějakou pláž. Naším cílem se stala Fonte da Telha, která byla vzdálená 40 minut autobusem. Problém byl ten, že autobusové zastávky nemají jediný jízdní řád, čísla spojů se neshodují s těmi v Google Maps a při naší akci "nastoupíme a uvidíme" jsme zjistily, že Lisboa card se nevztahuje na okolní města, jak jsme mylně předpokládaly. Míše, která včera v letadle prohlásila, že jí jen tak něco nerozčílí, ruply nervy a oběhly jsme znovu snad všechny zastávky okolí 200 metrů a neúspěšně. Ani jedné z nás údaje neseděly, já byla přesvědčena o tom, že jsme na správné zastávce byly, Míša tvrdila, že žádná z těch, které jsme navštívily, nesouhlasila s informacemi na internetu. Nakonec ale vyzkoumala, že vyjde levněji, když na tu pláž pojedeme Boltem a výlet jsme odložily. Vydaly jsme se tedy do místního supermarketu pro zásoby. Sortiment jsem upřímně čekala lepší, především ty zmrzliny, ale i tak jsme si tam každá něco našly a s plnými taškami (ve kterých byly mimo jiné i věci na pláž) jsme šly domů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Večer jsme strávily na terase, já psala deník, Míša si četla a jedly jsme meloun. Pravděpodobně to bude mé nejoblíbenější místo v bytě, protože kvůli mé blbosti vběhl do pokoje před spaním šváb a já, jakožto týmový hráč, jsem se schovala pod přikrývku a poté, co Míše zmizel z dohledu, jsem utekla do sprchy. Zbytek večera jsem strávila tím, že kdykoliv se mé tělo něčeho dotklo, vyskočila jsem. Po půlnoci jsem to zalomila.
