V našem pokoji máme palandu, já mám spodní postel. Matrace je neuvěřitelně měkká, přikrývka teplá a rozhodně v pokoji nebylo dusno jako v Almadě. Vůbec se mi z postele nechtělo, když v devět zazvonil budík. První ranní zjištění bylo, že nefunguje elektřina. Zjistila jsem to tak, že se mi nenabila powerbanka a v kuchyni stávkovala rychlovarka. Vodu na kávu jsem tedy ohřála na sporáku (za asistence Italské rodinky) a k snídani byl jak jinak než pastel de nata. Další zjištění bylo, že je venku pouze 19 stupňů a čekají na nás ledové vlny. Všichni se nám poté vysmáli, když nás viděli v jeansech a mě v mém pruhovaném svetru.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V 10:45 před domem zastavila dodávka, která nás odvezla do surfařské školy. Mé dveře se pořádně nedovřely a nešly ani otevřít, když jsem se to pokoušela napravit. Instruktor mi tedy jen řekl, ať nevypadnu a jeli jsme. Poté nás oblékli do neoprénu, rozdělili nás do skupinek a odešli jsme na pláž. V naší skupince nás bylo pět - já a Míša a tři Španělé. Šlo to daleko lépe, než jsem očekávala, dokud jsem v jednu chvíli nedostala Míšiným prknem do zubů (naštěstí z toho byla jen malá modřinka, ale před cestou jsem Míšu upozorňovala, že jestli mi něco hrozí, tak to bude zubní pohotovost). Samozřejmě že jsem i padala, ale také se mi povedlo pár krásných vln sjet. Největším problémem bylo poznat správnou vlnu a probojovat se k ní do hloubky. To způsobilo, že jsem měla namožená ramena a ruce (nevím, proč ne nohy).
V půl druhé odpoledne jsme skončily a rovnou jsme to po cestě domů vzaly přes Lidl, abychom doplnily energii. Doma jsme se naobědvaly, poté jsme si zahrály země, město, tentokrát v angličtině (vyhrála jsem asi o 400 bodů). Venku bylo celý den pod mrakem, 19 stupňů, foukal studený vítr... A i přesto se mi povedlo spálit si obličej, asi nejhůř za celý pobyt. Takže jakmile se ještě více ochladilo, lehla jsem si na zahradu na lehátko a doslova jsem se neopalovala. Bylo to krásné.
Po pár hodinách jsem své nicnedělání přesunula do pokoje. Vůbec jsem na nic neměla energii, byla jsem celá rozlámaná. Míša se kolem osmé rozhodla projít se po městě. Když se vrátila, řekla, že v přístavu potkala Minu, která jí nabídla, aby s ní, Théem a Biancou šla do klubu. Já zůstala v pokoji a nadále jsem umírala. Můj rozklad skončil v 22:30, kdy jsem usnula.
