Budík nám tentokrát zazvonil v osm. Neuvěřitelně mě bolely ze včerejšího výletu nohy. Ráno proběhlo jako obvykle - káva, pasteis, přendání studených lahví s vodou do batohu a pěší cesta na bus. Ten tentokrát přijel o 35 minut později, než by měl, vtipné a smutné je, že vyjížděl z konečné zastávky. Dorazil tedy v 9:47, odvezl nás úspěšně na metro, kterým jsme dojely na nádraží Cais do Sodré. Náš vlak vyjel v 10:40 a jel něco přes půl hodiny, než dorazil do Cascais.
Naše první zastávka byla v místním hypermarketu, kde byl oproti Continente Bom Dia naprosto úžasný sortiment. Nakoupily jsme si nějaké jídlo a popošly jsme do města, kde jsme se na autobusové zastávce ve stínu naobědvaly. Poté jsme pokračovaly v prohlídce města, které bylo prázdné. Všichni totiž přijeli, aby si zabrali místo na jedné z malých a teplých plážiček. Ukázalo se, že Cascais je letovisko pro Lisabonské rezidenty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Šly jsme tedy kolem všech těch přístavů k majáku, u kterého stál Casa de Santa Maria. Následovala procházka parkem Marechal Carmona. Zde jsem po dlouhém týdnu zaslechla češtinu. Po parku pobíhali kohouti a slepice, zahlédla jsem i jednoho páva. Mimo jiné zde byla krásně zelená tráva, stín a různé stromy (eukalypty) a keře. Zde jsme se na chvíli rozdělily - Míša šla na pláž, já jsem si sundala své sandály a posadila jsem se na měkkou trávu, kde jsem psala deník.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
S Míšou jsem se opět sešla u jednoho z kostelů a říkala mi, že by se mi na té pláži stejně nelíbilo, protože všude kolem nohou jí plavaly obrovské ryby. Prošly jsme si tedy společně historické centrum města a před odjezdem jsme opět zašly do onoho hypermarketu, abychom si nakoupily domů. Mezi mé nejlepší úlovky patřila papája, guava a açaí zmrzlina.
Vlak domů odjížděl v 17:00, doma jsme byly v 19:00. Ihned jsem se pustila do exotického ovoce. Guava nebyla úplně zralá, ale překvapilo mě, jak nádherně voněla. Poté jsem snědla celou papáju (která nikdy nezklame) a společně jsme s Míšou na terase koukaly na Divoké vlny z mého mobilu. U toho jsme popíjely sangrii a já konečně dopsala pohledy.
Před spaním jsem našla Brněnský slovník a navzájem si udělaly kvíz našich znalostí oné hantýrky (vyhrála jsem). V půl dvanácté mě únava skolila.
