Budík jsme dnes měly na půl devátou. Daly jsme si kávu a připravily si věci na dlouhý den. V 10 hodin jsme pěšky vyrazily k památníku Jesus De Rei, který asertuje dominanci nad městem i řekou Tajo (v Portugalštině Tejo). Mimo jiné byl odtamtud krásný výhled na most i Lisabon. Zde jsem spatřila auto s českou SPZ, což splnilo položku z mého seznamu - čeští turisté. Pěšky jsme se pak vrátily na zastávku autobusu 753 a přejely jsme most. Následovalo chaotické hledání jiné zastávky, protože Google Maps Míšu hnaly pod most seskokem. Velení jsem zkusila převzít já a přestože můj mobil často myslí jinak, dnes měl výjimečně pravdu a úspěšně nás dovedl do Beléma.
Zde jsme navštívily Lx factory, což je něco jako Holešovická tržnice, jen mnohem živější a lepší. Nahlédly jsme zde do nádherného knihkupectví, kde jsme narazily i na výtisk Války s mloky (v portugalštině A Guerra Das Salamandras) a prohrabaly jsme se rockovými deskami. Tramvají jsme pak dojely ke klášteru Jeronymitů. Vystály jsme si frontu na lístky, abychom zjistily, že s Lisboa card můžeme jít rovnou dovnitř. První jsme vešly do kostela, který mě ohromil; krásné sloupy, klenba, byl prostorný a nepřeplácaný. Stejně tak hezký byl i ten klášter. Zde jsem si odškrtla ze seznamu člověka ve fotbalovém dresu (malou holčičku).
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na oběd jsme to zakotvily v McDonaldu, protože na Pasteis de Belém byla neuvěřitelná fronta. Parkem (kde jsem si odškrtla bosého člověka) jsme prošly k Památníku objevitelů a pak jsme šly podél vody (kde jsem odškrtla rybu ve vodě) k Belémské věži. Tam by mě člověk mohl nechat celé hodiny a nepřestalo by mě to tam bavit. Věž se nachází ve vodě, turisté na ni chodí po lávce a pro ty, kteří se rozhodli nevystát si tu dlouhou frontu na lístky (včetně nás) ze břehu vedl písek do vln, které tu věž omývaly. Přemluvila jsem Míšu, aby mi nafotila pár fotek (pokud se na ně budete dívat pořádně, v pravém dolním rohu mě možná zahlédnete) a odškrtla jsem si ze svého seznamu buskera (houslistu).
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Cestou na tramvaj jsme prošly kolem Capella E Memorial a racka, který kradl jídlo (další položka z mého seznamu). Tramvaj byla bez klimatizace, stavěla každých pár metrů a jely jsme jí opravdu dlouho. Než jsme vystoupily na Praça do Comércio, málem jsem se ve svém respirátoru utopila. Na náměstí, kde je jen obrovské nic s koněm uprostřed, jsem se podívala do infocentra a pak jsme opět zamířily k vodě. Par minut jsme stály ve vlnách a pak jsme opět vyrazily na cestu.
Prošly jsme vítězným obloukem, než jsme zahájily prudké stoupání ke katedrále. Cestou jsme prošly kolem křižovatky se semafory, kde úplně zbytečně řídil dopravu ne jeden, ale dva policisté s píšťalkou. Místní MHD je naprostý chaos. Tramvaj předhoníte i chůzí, přechody tu nikdo neřeší a auta si parkují úplně kdekoliv (i uprostřed křižovatky) a ostatní je s klidem objíždí. Cestou od Lisabonské katedrály jsme se zastavily v suvenýrech a já si koupila klíčenky. Když jsem se prodavače zeptala, jestli si je mohu někde odložit, zavedl mě k regálu, kde bylo ještě více klíčenek (nerozuměl mi ani slovo). Nakonec mi ale během toho, co jsem si vybírala pohledy, donesl košík.
V 6 večer jsme si sedly do bistra, kde si Míša dala ice tea a já zjistila, že nás ještě čeká místní hrad. Našla jsem tedy trasu, která vedla do ještě většího kopce, tentokrát po schodech. Castelo de São Jorge měl nejen krásné výhledy na všechny strany města, ale i pávy. Míša to zakotvila na rozkládacím křeslu u jednoho z výhledů, já si mezitím prošla každé zákoutí, včetně archeologického naleziště. Míša mezitím našla cestu a vydaly jsme se pěšky na metro. Cestou jsme na jedné křižovatce narazily na podivnou situaci, kdy v jedné zatáčce stála tramvaj, z protisměru najelo auto a prostor mezi nimi vyplnila motorka, která se rozhodla, že tu tramvaj předjede. Zbylými místy procházeli lidé. Modlila jsem se, aby metro bylo o něco lepší.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Místní metro má 4 linky, modrá má ve znaku ptáka nad mořem, žlutá slunečnici, červená kompas a zelená loď. Ve chvíli, kdy přijelo metro na druhou stranu kolejí a skupinka lidí se zvedla, jsem se upřímně lekla, že hodlají přejít ty koleje a dveře se jim samy otevřou. Vůbec by mě to nepřekvapilo. To se naštěstí nestalo a metro přijelo i na naši stranu. Jedná se o nejnormálnější dopravní prostředek z celého Lisabonu a rozhodly jsme se, že jím budeme po městě cestovat i nadále. Cestou jsme to vzali přes Lidl, kde jsem si koupila bílý jogurt na spáleniny a pár dalších věcí. Metrem jsme pak dojely na Marquês Pombal, zde jsme počkaly na autobus a v 21:53 jsme vystoupily na druhé straně mostu.
Domů jsme dorazily v 22:15, konečně. Míša mi namazala záda jogurtem a během toho, co mi schnul, jsem poslouchala Avid Indoorsmen a napsala jeden z pohledů. Šváb je mimochodem stále nezvěstný. Poté jsem si jogurt smyla sprchou, kde jsem zjistila, že neteče teplá voda. Spát jsem šla ve čtvrt na jednu.
