Vždycky Tě Budu Milovat // Wolfstar

10. část - Koupelna prefektů

Ještě než začne další kapitola, chci Vám všem strašně moc poděkovat za podporu. Upřímně jsem si nikdy nemyslela, že by někdo byl ochotný číst můj příběh a už vůbec ne, že by se dokonce někomu mohl líbit. Za chvilku bude tenhle příběh mít 1k přečtení a to všechno jenom díky Vám! Jsem strašně vděčná za veškerou Vaši aktivitu! Ještě jednou děkuju a užijte si kapitolu.

- Skyler <3

Remus pozorně naslouchal všemu, co mu Sirius povídal. Povídal o všem možném, třeba jak našel novou skvělou cestu, jak se dostat do jedné z hosdpůdek v Prasinkách bez toho, aby ho kdokoliv spatřil a jak se mu povedlo zmapovat nejen kde skladují veškerý alkohol, ale i to, kdy jim ho dováží. Dále taky o tom, jak potkal několik zajímavých lidí, ačkoliv podle jeho popisu to znělo, jako že to jsou dost pofidérní individua. Mluvil prostě o všem možném a když konečně domluvil, tak už byla temná noc.
„No ty vole, to ses docela rozjel," zasmál se Remus nad tím vším, co mu Sirius odvyprávěl. Sirius přikývl a lokl si z lahve, které se za celé vyprávění překvapivě ani jeden z nich nedotkl.
„Víš, dost jsi mi chyběl, od toho posledního úplňku není v Bradavicích žádná pořádná sranda," pousmál se Remus, zatímco Sirius zase odložil lahev.
„Hm, asi bych si taky chyběl. Ne, dobře, teď už vážně. Taky jsi mi chyběl. Teda, vlastně vy všichni, ale hlavně ty. Strašně moc se omlouvám za to, co jsem udělal, nechtěl jsem, aby se něco takovýho kdy stalo," řekl tiše Sirius a položil pravou ruku na Remusovu tvář. „Bože, ty jseš tak nádhernej," vydechl, zatímco se mu díval do očí a palcem mu přejížděl po tváři. Remus nic neříkal, jen se k němu naklonil a krátce ho políbil.
„Hele, nepůjdeme už do hradu? Je mi docela dost zima," nepřestával se usmívat a zase se odtáhl. Sirius si povzdechl, ale přikývl. Očekával, že mu Remus na jeho omluvu nějak odpoví, ale když se k tomu očividně moc neměl, nehodlal to dál rozmazávat. Postavil se a nabídl Remusovi ruku, za kterou ho vytáhl na nohy. Následně si obratně rozepnul bundu a přehodil ji Remusovi přes ramena.
„Lepší?" zeptal se, chytil ho za ruku a pomalu se rozešel po cestě vedoucí k hradu.
„Jo děkuju," červenal se Remus, „Kolik je vůbec hodin?"
Sirius zvedl svoje zápěstí až ke svým očím. Při tom, co ruku zvedal se mu povytáhl rukáv, který odhalil dost staře vypadající hodinky. Remus moc dobře věděl, proč má někdo tak bohatý takové hodinky, byl to totiž právě on, kdo mu je v druhém ročníku daroval. Nikdy nepochopil, proč byl Sirius za takový krám tolik vděčný, ale byl rád, že mu udělal radost. Sirius na ně chvíli jen zíral, protože v té tmě na nich skoro nic neviděl a asi po dvou minutách intenzivního zírání konečně řekl „Za pět deset. Sakra, chtěl jsem se ještě osprchovat, ale na to už je dost pozdě."
Remus se na chvíli zamyslel, načež se lišácky usmál. „Kdyby jsme šli do prefektské koupelny, nikdo by na to nemusel přijít," navrhl a snažil se znít, jako že to vlastně není nic zvláštního. Sirius se pousmál. Bavilo ho sledovat, jak Remus čas od času upouští od své obvyklé role správňáka a příkladného prefekta.
„Jasně, dobrej nápad. A to tu koupelnu nikdo nehlídá?" napadlo Siriuse najednou. To, že by na hradě bylo nějaké nehlídané místo, kam má přístup hned několik studentů mu přišlo opravdu nezvyklé.
„Ne, tak víš co, mají tam přístup jenom prefekti a kapitáni famfrpálového mužstva, což byli skoro vždycky docela příkladní a vzorní studenti, tudíž se dokonce ani Filch neobtěžuje kontrolovat, kdo tam kdy je a co tam dělá," vysvětlil mu to jednoduše Remus. Po zbytek cesty do hradu si povídali o tom, co všechno tam podle nich kdo z prefektů a kapitánů už vyvedl a o tom, co by se tam potencionálně dalo vymyslet. 

Konečně dospěli do vstupní síně hradu, odkud už se Sirius nechal vést, protože neměl tušení, kde se ona koupelna vlastně nachází. Tichým krokem vystoupali po schodech až do pátého patra, kde se vydali dlouhou chodbou až k soše Borise Zmateného. Nalevo od ní se nacházely dveře, ke kterým Remus zašeptal nějakých pár slov, které zněly tak nesrozumitelně, že mohly být třeba "hlína je hnědá" ale stejně tak mohly také být "nemám rád bazilišky". V zámku dveří to však zarachotilo a když vzal Remus za kliku, bez jakýchkoliv problémů se otevřely. Oba dva společně vešli dovnitř a Remus za nimi zavřel dveře na západku. Sirius se rozhlédl po rozlehlé místnosti, ve které se právě ocital a nemohl se vynadívat na tu krásu, kterou kolem sebe viděl. Nikdy ho nenapadlo, že by koupelna prefektů mohla být až ta nádherná, že mu div nevyrazila dech.
„Hezký, že?" křenil se pyšně Remus. „Mimochodem, ručníky a župany najdeš v té skříňce támhle a oblečení si můžeš odložit hned vedle," dal mu hned instrukce a sám se k oné ne moc vysoké skříňce vydal. Otevřel ji, vytáhl z ní dvě osušky a dva župany a to všechno položil na vrch skříňky. Sirius stále klouzal pohledem sem a tam po celé koupelně. Tlumeně ji osvětlovat  nádherný lustr se spoustou svící a všechno tady bylo z bílého mramoru, včetně jakéhosi prázdného plaveckého bazénu zapuštěného do podlahy. Po jeho okrajích bylo rozmístěno na sto zlatých kohoutků a každý z nich měl v rukojeti zasazený drahokam jiné barvy. Bylo zde dokonce i skákací prkno, i když Siriusovi přišlo, že takový Remus by si se svou výškou asi zlomil nohy, kdyby z něj skočil. Na oknech koupelny visely dlouhé bílé záclony a na stěně se skvěl pouze jeden obraz a to dokonce ve zlatém rámu. Byla na něm namalovaná plavovlasá jezerní panna hluboce spící na útesu, její dlouhé lokny jí spadaly do obličeje. Sirius se už konečně přestal užasle rozhlížet kolem a vydal se pro župan. Slyšel, jak se zvuk každého jeho kroku odráží od mramorových stěn a vrací se zase k němu. Sundal ze sebe všechno to špinavé oblečení a hodil na sebe načechraný červeno-zlatý župan. Remus si zatím přidřepl k okraji stále prázdného plaveckého bazénu a otočil jedním z kohoutků. Začala se z něj valit jakási barevná pěna společně s vodou. Sirius sice pocházel z opravdu bohaté rodiny, ale něco takového ještě nikdy v životě neviděl. Neodolal a sám otočil dalším z kohoutků, ze kterého se začaly valit různobarevné bubliny ve tvaru hvězdiček. Usmál se a posunul se zase k dalšímu kohoutku, opět jím otočil a tentokrát spatřil, jak kohoutek opouští jeden po druhém hromada drobných obláčků, které se zastavily asi pět metrů nad bazénem, kde se zůstaly vznášet. Sirius si přišel jako malé dítě o Vánocích, tohle pro něj bylo něco naprosto neskutečného. No a zatímco on obdivoval kohoutky, Remus se také svlékl, svůj župan odložil ledabyle na zem a skočil šipku do stále se plnícího bazénu. Sirius si ho ani nevšiml, dokud se ovšem nevynořil přímo před jeho obličejem a téměř mu nezpůsobil infarkt.
„Blbečku," zasmál se Sirius, postavil se, sundal si župan a skočil za Remusem do bazénu. Voda byla příjemně teplá a když se zase vynořil, omylem vdechl do nosu trochu té barevné pěny, která pokrývala celou hladinu. 
„Neutop se," zasmál se Remus, který zatím za pomocí jen pár temp doplaval k okraji bazénu, kde byl asi metr široký pruh podél stěny vyvýšený, jako taková podvodní lavička. Tam se taky posadil a pobaveně pozoroval Siriuse, jak kolem sebe prská barevné bublinky. Když je konečně všechny dostal ze sebe ven, zašklebil se a připlaval k Remusovi. Stejně jako on se usadil na onu "lavičku" a naposled si promnul nos, který ho ještě trochu štípal.
„Nechápu, že vážně dávají některejm studentům přístup do téhle luxusní koupelny, přijdu si tady jak nějakej člen královské rodiny," křenil se Sirius.
„Ale prosimtě, vsadím se, že u Vás doma je to taky luxusní," mávnul rukou Remus.
„To je, ale já ani Reg máme do takových místností zákaz vstupu, matka tvrdí, že by toho bylo pro nás škoda," pokrčil rameny a ze zvědavosti otočil kohoutkem přímo za sebou, načež  se z něj začaly valit obláčky ve tvaru drobných duh.
„A to jsi v těch místnostem nikdy nebyl?" zajímalo Remuse. Moc mu na Siriuse nesedělo, že by se spokojil s tím, že se někam nemůže dostat, nebo něco neví.
„Ale jasně, že byl, jednou jsem se i koupal v matčině nejdražší vaně, jenže když na to přišla a já jsem dostal trest, tak jsem toho docela litoval. Víš, koupel to sice byla hezká, ale nevím, jestli mi stála za ty následující rány bičem a několik dní strávených v Kráturově přístěnku," pokrčil lhostejně rameny Sirius a pozorně sledoval malé duhy poletující nad svou hlavou. Remus vykulil oči a nebyl si jistý, co na to má odpovědět. Jediné jeho štěstí bylo, že Sirius rozhodně neměl zájem to nijak dále rozebírat a tak zase začal mluvit. „Koukej, tahle koupelna nás podporuje víc, než většina hradu," usmál se a poukázal právě na ony malé duhy. Remus se musel zasmát. Ne proto, že by to bylo kdo ví jak vtipné, ale proto, že to byla smutná pravda. Kdyby se někdo mimo kruh jeho nejbližších přátel dozvěděl o tom, že je ne jenom vlkodlak, ale k tomu ještě gay, pravděpodobně by ho v dalším momentu zasáhla nějaká opravdu nehezká kletba. Ale teď nad tímhle nechtěl přemýšlet, chtěl být se Siriusem teď a tady. Otočil se k němu a obkročmo se posadil na jeho klín. Merline, on je tak nádherný. Ty jeho modro-šedé oči, jeho hnědé vlasy, celé jeho tělo, které tady před ním je vystavené jako prvotřídní zboží ve výloze. Každé jedno jeho tetování, které si nechal udělat tajně a bez dovolení, každá jeho drobná jizva či ranka, to všechno na něm miloval. Bez váhání ho políbil, načež kolem svého pasu ucítil jeho ruce. Dychtivě ho líbal dál, zatímco se jeho ruce posouvaly dolů přes jeho boky až na jeho zadek, do kterého zaryl svoje nehty. Remus mu tiše vzdychl do rtů. K jeho překvapení se však Sirius najednou zarazil.
„Seš si jistej, že tentokrát to chceš? Víš, nechci, abys toho pak litoval, minule to mělo fakt blbý následky pro nás pro oba," promluvil Sirius jemně, bez jakéhokoliv náznaku nátlaku. Nesnažil se v Remusovi vyvolat pocit viny, ne, prostě mu na něm vážně záleželo a chtěl se ujistit, že to co dělá je v pořádku. On si však tentokrát byl jistý, že to přesně takhle chce, byla to chvíle jako stvořená pro romantiku a pro nahrazení jejich společné opilé noci. Také proto s úsměvem přikývl, aniž by nad tím byť na jedinou vteřinu zaváhal. To byl pro Siriuse jasný znak toho, že tentokrát toho nebude litovat ani jeden z nich a tak se s úsměvem na tváři dal do líbání Remusova krku. Sice to původně neměl v plánu, ale nemohl si odpustit nezanechat na něm po sobě nějakou stopu. Remus sice nejdříve sikl nečekanou bolestí, ale jakmile si na ten pocit zvykl, už mu zase vzdychal do ucha. Remus cítil, jak se pod ním pomalu ale jistě zvětšuje Siriusova erekce, která ho začínala docela tlačit. Proto se zvedl, Siriuse si bez obtíží vzal do náruče a posadil ho na okraj bazénu. Měl teď jeho obnažený rozkrok zhruba ve výšce pasu a pomalu se k němu skláněl. Ujistil se, že ho Sirius celou dobu sleduje a nedočkavě čeká na to, až se mu zase dostane té slasti. Sice měl pocit, že zatímco se Remus skláněl rychlostí závodního hlemýždě, stihl by on přečíst celou historii kouzel, ale jak hned zjistil, to čekání stálo za to. Už zase cítil ten úžasný pocit, jak se Remusovy rty obepnuly kolem jeho penisu. Remus pomalu sjížděl hlavou nizza níž, až se mu povedlo dostat celý Siriusův penis do svojí pusy. Slyšel, jak Sirius slastně sténá a naprosto to zbožňoval. Kdo potřebuje někoho, jako jsou The Beatles, když mohl poslouchat tohle? Jemně přejel jazykem po celé délce jeho penisu, až dospěl ke špičce, kterou opět obepnul svými rty. Ruce položil na Siriusův zadek, pomocí kterého si ho celého přidržoval. Sirius mu propletl prsty pravé ruky mezi už tak rozcuchané vlasy a jemně za ně zatahal. Takhle pokračovali ještě pár minut a zrovna když se chtěli přesunout do jiné pozice, Remus si koutkem oka všiml něčeho, co tak předtím rozhodně nebylo. Však teprve když otočil hlavou, aby se ujistil, že se mu to jen nezdálo, uviděl jakousi modrou, poloprůhlednou postavu, která seděla na skříňce s ručníky a župany. Remus pochopitelně polekaně vyjekl a okamžitě se pustil Siriuse.
„Ach! Promiň, nechtěla jsem tě vystrašit," ozvala se ta postava uštěpačně. Sirius na ten výjev jen zíral s ústy do kořán. Věděl, že to je duch, duchy přece vídával na hradě denně, takhle neslušného ducha teda ještě neviděl, něco takového by si nedovolil snad ani Protiva. Tohle ale byla Ufňukaná Uršula a té bylo jedno, co je nebo není slušné.
„Vy jste ale nechutní. Fuj!" šklebila se znechuceně Uršula. „Já Vás dva ale znám. Ten blonďatej, to je ten prefekt a toho druhýho jsem dřív vídávala na dívčích toaletách častěji, než by bylo zdrávo. Navíc tam byl pokaždé s nějakou jinou, špinavec jeden. Každopádně si užijte zbytek večera, hoši," oznámila jim Uršula a nakonec přidala ještě nehezký škleb. Sirius a Remus se na sebe vyděšeně podívali.
„Myslíš, že to někomu řekne?" vyhrkl Sirius.
„Já nevím! Myslel jsem, že tahle je jen na dívčích záchodech ve třetím patře, tady jsem ji nikdy neviděl!" panikařil zase Remus.
„Hele, pojďme odsud zmizet, než o nás řekne Filchovi," napadlo Siriuse, načež oba vystřelili od bazénu přímo ke skříňce, kde ještě před chvílí seděla Uršula. Tak rychle, jak to jen šlo na svoje stále mokrá těla navlékli oblečení a vrhli se ke dveřím tak rychle, že se na mramorové podlaze div nepřerazili. Remus spěšně odemčel dveře a oba společně vyklouzli na chodbu. K jejich štěstí tam na ně nečekal ani Filch, ani nikdo jiný. Oni ale nehodlali čekat, až se někdo takový objeví a tak se po tmavých chodbách rozběhli do Nebelvírské věže.