Odsouzená

7.

Ráno jsem si marně namlouvala, že mi nechá na stole nějaký vzkaz, že do školy nemusím pokud nechci. Samozřejmě, že ne. Jak jinak. Budík jsem dvakrát posunula než jsem vstala. Zavrčela jsem a vyšla na chodbu. Byla jsem ještě rozespalá takže jsem zakopla o práh mého pokoje. Chuť nadávat jako dlaždič jsem potlačila a přesunula jsem se do spodního patra. Jerred byl také ještě v pyžamu a dělal si čaj.

,,Ty teda vypadáš." Vysmál se mi do obličeje a přitom si louhoval čaj. Nijak jsem to nekomentovala pouze jsem se na něj zamračila. Z lednice jsem si vzala paštiku a u televize jsem ji s chlebem snědla. Poté jsem to přepnula na písničky a šla se převléct.

Oblečení jsem nijak neřešila, z valné většiny to byla mikina a džíny. Měla jsem jen jediný svetr a trika byla stejně schovaná pod mikinou takže jsem měla vybráno hned.

V koupelně jsem se potkala s Justinem, zrovna si geloval vlasy. Lehce jsem do něj strčila a zavrčela Dobré ráno odpověděl mi jakýmsi zachraptěním. Natáhla jsem se pro hřeben a rozčesával jsem si vlasy. Mačkali jsme se u jednoho zrcadla a neustále do sebe šťouchali až mu došla trpělivost.

,,Musíš se sem teď srát?"

,,Ano musím. Však ty se tu geluješ taky už půl hodiny."

,,Alespoň nevypadám jako zdrogovaný." To vypadám tak hrozně? Lehké pytle pod očima které jsou ještě rozespalé a malé. Kecá.

,,Alespoň nevypadám jak homosexuál."

,,Drž hubu!" Vyprskne a zatlačí do mě.

,,Zmiz." Divím se ale on opravdu odejde. Vlasy si stáhnu do culíku a přejedu řasy řasenkou a jdu do pokoje rodičů neboť tam je Maxova postýlka. Místnost je tmavá a tak roztáhnu žaluzie a otevřu okno.

,,Vstávej Maxi." Jemně ho probudím a vezmu mu věci, které mu máma připravila. V koupelně ho dám na záchod a dojdu s ním do obýváku. PO cestě ale ještě vzbudím Calvina. Z něho peřinu strhávám násilím vědoma toho ,jak je to nepříjemné.Takhle vypadá naše normální ráno. Snídani připravím jak Maxovi tak Calvinovi a oblékám u televize Maxe. Je tu celkem rámus ale to je normální.

,,Tak jo panstvo, připravte se k odchodu!" Zakřičím neboť to mám na starost. Calvinovi ještě pomůžu najít mobil a může se vyrazit.

Venku je chladno a bláto. Jerred s Justinem se u školky odpojí a jdou na zastávku. Máme to do školy asi půlhodiny tak aby jsme nemuseli chodit v zimě pěšky jezdíme busem. Calvin mně následuje a ve školce ho převléknu a odvedu do třídy. Celá zpocená z toho přestupu z chladného do teplého se vydám na autobusovou zastávku.

,,Kdy mi přijde ta hra?" vyptává se po cestě na jeho objednanou hru. Moc se na ni těší ale má přijít až příští týden.

,,Alvine, ta hra je těžko dostupná přijde až příští týden."

,,Ale proč?"

,,Vždyť říkám je nedostupná. Ale ten tančící kobereček přijde už dnes. Myslím." Řeknu abych mu alespoň trochu zvedla náladu.

,,Hm..Ale ten mě nezajímá."

,,To je mi líto. Her máš dost a navíc to má jeden z tvých kamarádů ne? Tak proč nejdeš prozatím k němu?"

,,Protože to chci taky."

,,Ne všechno ale vždy dostaneš vše co si umaneš Alvine.."

,,A proč?"

,,Protože ty tvoje volovinky jsou většinou drahé záležitosti a konto našich rodičů není osmi místné číslo."

,,Proč?" Nesnáším tohle slovíčko fakt, že ne. Ptá se pořád a na všechno.