Odsouzená

2.

Tak trochu krátká část :D

,, Doktor říkal, že mě pustí tak za dva dny když bude všechno v pořádku." oznámím pyšně mamce.

,,Měli jsme strach." A mě pevně obejme. ,, Táta si myslel, že bylo něco v tom párku tak už chtěl na ně poslat hygienu." usměju se, to je typický.

,,Fakt? No co ty víš třeba by tam něco našli."

,,A jak ti je?"

,,Už ses ptala dvakrát."

,, Ty nevíš jaký to je pro matku." Je vidět, že oči má ještě opuchlé, nenamalované. Určitě tátovi doma vyčítala tu naší hádku. Máma mě v tomhle ohledu brání ale i tak mi kluka musí nejdříve schválit.

,, A ty seš kdo?" zeptá se mamka kluka vedle mě. Udiveně se na ni podívám co jí to vůbec napadlo. Kluk se na nás otočí a řekne.

,, Isaac Blackburn."

,,Áh..." Tak Isaac vida...Konečně znám jeho jméno.

,, Jak dlouho tu ležíš?" ptá se dál máma jako bych tu nebyla.

,,Asi tři týdny, mám zlomenou nohu."

,,A kdy tě pustí?" vrhnu po mámě pohled okamžitě-se-přestaň-ptát spolu s výhružným.

,, Prý ještě čtyři dny a pak se uvidí" řekne lhostejně.

,, Tak se oba dva brzo uzdravte. Nikky, tady máš mobil knížku a nějaký jídlo a spodní prádlo. Zavolej já letím do práce." A položí mi všechny věci na stoleček. Co tu jen budu dělat?

,,Jo a tady máš časopis." A vyhrabe z kabelky můj oblíbený časopis.

,,Díky." Lehce jí políbím a máma odejde.

Zavrtám se do polštáře a natáhnu se pro časopis L&S. Ještě než se ale začtu do prvních stránek kluk ehm.. Isaac promluví a já se leknu.

,, Takže Nikkola?" cuknu sebou a zklidňuji dýchání.

,,Sakra to mi nemůžeš dělat! Jsem se lekla.." Kluk- Isaac se uchechtne

,,Sorry no."

,,Nikk." opravím ho.

,,Jasně. Jsem Isaac." představí se.

,,To už jsem taky zjistila." řeknu nepříjemně.