Odsouzená

10.

Tohle ráno bylo jedno z nejzajímavějších. Opravdu. Začalo to brzo ráno. Brzo tím myslím kolem půl osmé ráno. Máma začala ječet do všech pokojů, že Suzan přijede kolem dvanácté a máme jít uklízet. Rozespale jsem se podívala na mámu ,která silně dupala na paty. Když s ječením odešla k bratrům začal pro změnu ječet Calvin.

,,Nikky! On se počůral!!" Vstanu neohrabaně z postele a koukám na loužičku vedle něho. No skvěle a vůbec kde je?

,,Kde je?!" Calvin vyletí z postele a začne prohlížet pokoj. Prohledávám s ním a po neúspěchu jdu na chodbu. Mlaskám, pískám vydávám všelijaké pazvuky ale není k nalezení. Koukáme se do pokoje vedle pokoje Justina a celou chodbou se ozve : To si ze mně děláš prdel?! Máma hned reaguje a okřikne ho.

,,No do prdele..." Nadává dál a já jdu do jeho pokoje co vyvolalo to nadávání i když on je sprostý normálně.

,,Co tu řveš?" Kouknu do jeho dveří a ten mi ukáže jeho mikinu a chrániče na snowboard. Jsou roztrhané a zničičené.

,,Ta mikina je od Calvina Kleina! Vole a ty chrániče od Addidas! Co to je za sráče?" Je jasné že za to mohlo štěně. Tohle nebylo dobré Calvin se rozeběhl pro štěně a odešel pryč. Jestli se tohle dozví máma bude má představa o mazlíčkovi v tahu. Začala jsem rychle jednat.

,,Neříkej to mámě prosím. Já ti to zašiju Justine.."

,,Zbláznila ses? Víš jak to bude vypadat?!" Jo je fakt, že já šít neumím. Musím na to jinak.

,,Zaplatím ti to." ,,Co?" Tohle ho zaujme.

,,Jo zaplatím ti jak ty chrániče tak tu mikinu. Jen to nikomu neříkej." Škemrám a on se na mě nedůvěřivě podívá.

,,Zaplatíš? Proč?"

,,Protože mám dokonalý plán jak mít psa a tohle by mi to mohlo zkazit." Vysvětlím.

,,Dobře no tak mi je dej." a nastaví ruku. Rychle doběhnu do pokoje a vezmu bankovky. Pošle mě zpátky s tím, že je to málo. Bručela jsem ale nakonec jsme mu zaplatila celkem mastnou cenu. Doufám, že to bude stát za to. Odejdu a jdu řešit spoušť v mém pokoji.

Calvin jak slíbil již se štěnětem pobíhá kolem mámy ,která uklízí a já převlíkám povlečení a prostěradlo. Odnesu to rychle do koupelny a vyhovím mámě s uklízením. Jerred uklízí obývák Justin kuchyň a já předsíň. Máma je v koupelně a u ní je i Calvin a štěně. Slyším neustále Calvina kecat o tom mazlíkovi. Všichni jsme rozespalí a nikdo kromě Calvina nemluví, takže jsem ho nuceni poslouchat pořád dokola.

Jak máma řekla Suzan přijela spolu s Alex kolem dvanácté. Alex chvíli bojovala o štěně s Calvinem. Potom pořád poskakoval kolem ALex a psa. Brebtal to samé dokola až to bylo otravné ale jak na Suzan tak na mojí mámu to zapůsobilo. Potom přišla ta ona slavná závěrečná scéna.

Nastalo loučení a návštěva stála ve dveřích. Jakmile mu sebrali štěně začalo to. Calvin začal neskutečně brečet. Byl celý červený a vztekal se, že mu psa sebrali. Suzan přemohla panika a netušila co má dělat. Snažila se na něj mluvit a chlácholit ho. Máma ho začala tahat do vnitř a poukazovala na to aby už šly. Alex čekala co jí kdo řekne a jako první se vzdálila. Máma zavřela dveře a Calvin brečel dál.

,,Mámí!!!! Jáááchcííípsááá!!! " Brečí a já ho obejmu.

,,Je mi to líto ale nemůžeš mít psa já bych ho taky chtěla..." A sleduju co udělá máma.

,,Nebreč Calvine my... Uvidí se ano?"

,,Jááá ho máámráád! Mami!!!" Objímám ho na zemi před prahem.