Odsouzená

9.

Hamilton byl fakt otravný. Pořád se ptal jak mi je a jakmile jsem zavřela oči, popleskal mně po tvářích jestli jsem neomdlela. Justin mně musel vyzvednout přímo u kabinetu aby se mi něco nestalo. Myslím, že přeháněl. A to dost. Mě bylo už opravdu lépe.

Teď už táhne k sedmé večer a já jsem se opravdu vzorně učila. Co nevidět se budou dělat přijímačky na střední. Abych to upřesnila za 14 dní, skoro. Já jsem podala přihlášku na dva gymply v okolí. Jelikož tam mám letos i dvě trojku vybírala jsem si školu podle toho, kde upřednostňovali testy než vysvědčení. Caroline tuším jde na taneční školu a stejnej gympl jako já. Jí čekají talentovky už v úterý a pak půjdeme spolu o týden později. Já to mám tak blbě že to mám hned za sebou. Rupert jde na tu strojírenskou taky až za 14 dní a pak jde na školu s nějakým zaměřením, to zrovna nevím.

Teď jsme s mamkou na cestě k Batesovým. Tedy ke Caroline. Jsem napjatá očekávám totiž toho psa. Opravdu neustále mi buší srdce a jistě mi i září oči. Nechce mi to vůbec říct, což mě utvrzuje v tom, že to má být pro mě překvapení.

,,A proč tam jedem?"

,,Ále... Suzan mě o něco poprosila." Zarazím se. Suzan? To je máma mé sestřenice Alex.

,,Suzann?!"

,,Nesmíš to ale Alex říct Nikky. Prosím." Máma se na mě krátce podívá a pak se věnuje vozovce.

,Jo. A- A o co jde?" Štěstí mně opouští a moje radost je pryč. Něco není v pořádku. Nadechne se.

,,Suzann mě poprosila, že jak bude mít Alex narozeniny tak jí pořídí psa." Zatmavilo se mi před očima. Si děláš srandu! Jsem taky blbá... Otevřela se mi pusa z toho jak jsem byla překvapená. A já s tím počítala....

,,Já, jsem myslela.. no nic." Odpovím zklamaně. Zabořím obličej do dlaní.

,,Co je?" Zeptá se opatrně.

,,Já jsem jen myslela, že bude můj." zamumlám.

,,Je mi to líto zlato.. Vždyť by se o to nikdo nestaral. Pes je na 10 let Nikky. Bývá to tak, že se o něj budeš starat měsíc a pak tam bude zapomenut!"

,,Vždyť jsem ani žádné zvíře neměla... Mami. Mě není pět. Jsem už zodpovědná a navíc je nás na to pět lidí! Vždyť jsem furt sama. Každý má doma třeba jen morče.."

,,S morčaty, potkany, křečky na mně vůbec nechoď. Víš, že se mi ohaví..." A osype se to už ale já mám na krajíčku.

,,Mami prosím jen jedno zvíře...Dám ti kapesné nebo nějakou zálohu když se o to nebudu starat." To už brečím.

,,Zatím ne." Takhle to skončí vždycky. V překladu to znamená ne v šetrnější formě. Dál spolu nemluvíme a zbytek cesty plyne v tichosti.

Máma s paní Batesovou vypijí kafe a já jsem s Caroline v pokoji. Ukazuje mi co má přichystané na talentovky. Sestavu jí pochválím a potom jí řeknu jak je to s tím psem. Je stejně překvapená jako já.

,,Říkala zatím. Třeba si to ještě rozmyslí. " A objeme mě.

,,Já nikdy nic nemůžu!"

,,Určitě jo. Jen je musíš obměkčit. A nechceš se jít s nima seznámit?" Kývnu a projdeme domem do přízemí kde je jedna prázdná místnost. Už zdáli slyším kňučení.

,,Kde je Sam?"

,,Je venku s tátou." Vejde jako první a já jdu za ní. Usměju se. Kolem popobíhají malé hnědé kuličky.