Hříšné eso

2

WILDA: ,,Říkáš mi, ať nezajímám se, není to prý má starost, avšak strachy třesu se pokaždé, co na tebe se podívám. Chodíš jako tělo bez ducha, už ani nemluvíš, nejíš, neraduješ se, kam ses poděl, strýčku, kde jsi? Něco tě sžírá, vidím to. Pověz mi, proč už nejsi, kýms býval. Prosím, odpověz, chci porozumět, chci tě zpátky. Podívej se ven, koukni, jak tam sněží. Krajina je posetá sněhem a barva nebe shoduje se se vším, co zůstalo pod ním. Vždyť miluješ sníh, pokrývá střechy budov, vozidel, větve opadaných stromů, právě teď to můžeš všecko vidět, proč se proklínáš kletbou slepého? Bože, ty už na mě ani nereaguješ, cožpak si zapomněl, co jsem pro tebe dřív znamenala? Cožpak si už nepamatuješ mou tvář či chvíle, kdy jsem při tobě stála? Takhle mi oplácíš, co je tohle za drzost? Ať už v sobě vedeš jakýkoliv boj, nedává ti právo navždy mě odepsat, to si nezasloužím. Promluv, prosím promluv, jestli jsi mě někdy měl rád."

STAŘEC: ,,Slova ti už jako odpověď stačit nebudou." 

WILDA: ,,Ale budou, jasně, že budou. Vysvětli mi to, vysvětli, když už jsi začal." 

STAŘEC: ,,Kdybych ti oznámil svou bolest, už nikdy bys nepoznala štěstí." 

WILDA: ,,Nikdy?"

STAŘEC: ,,Nikdy." 

WILDA: Ale strýčku, to mi neříkej, toho jsem se bála víc než vlastního utrpení. Kdybych mohla, vyměnila bych tvé za své." 

STAŘEC: ,,Pozor na svá přání, nikdy nevíš, jaká se ti vyplní." 

WILDA: ,,To nevím, ano, ale jedno mi můžeš splnit ty sám, právě teď." 

STAŘEC: ,,O čem to mluvíš, jak?"

WILDA: ,,Přísahej." 

STAŘEC: ,,Na co?"

WILDA: ,,Na svou vlastní smrt, přísahej na svůj život, když nic jiného není ti cenné."

STAŘEC: ,,A život je mi snad cenný, vypadám na to? Dříve ano, je mi cenné, kdo jsem a jaký život jsem žil, teď pro mě neznamená nic." 

WILDA: ,,Tak na své jméno přísahej."

STAŘEC: ,,Na své jméno?"

WILDA: ,,Ano."

STAŘEC: ,,Tak dobře, děvče, ovšem stále nevím, co ti odpřisáhnout mám."

WILDA: ,,Že už dalším krokem nevstoupíš do toho hostince na rohu ulice Basvellské, přísahej. Nechci ti kazit zábavu, když vidím, že ta ti schází. Ale nechodí tam správní lidé, bojím se, že ti ublíží. Nech alkohol a hlasitou muziku za zády, pro mě to udělej. Jsi dobrý člověk, do tamté společnosti se nehodíš. Uvidíš, že jedem tvojí duše, co jde pohled znát, je právě to. Uvidíš, že mám pravdu, a ty se uzdravíš."

STAŘEC: ,,Tak ti tedy přísahám, není důvod, proč tak neučinit. Nechodím tam pro zábavu, chodím oživit mrtvý čas, to se však dá dělat rozumnějším způsobem, ano. Na své jméno, a přestože pro mě ne, vím, že pro tebe to bude něco znamenat, i na svůj život. I na svoji smrt."