Hříšné eso

4

ALEX: ,,Tak co vy vlastně děláte, kdo jste, pojďte mluvit, když už hrajeme."

STAŘEC: ,,V sázce je hodně, opravdu se chcete omezovat mluvou?"

ALEX: ,,To nějak zvládnu, chce se mi smát, jen co na tu sázku pomyslím. Ale pro vás, vidím, znamená to hodně, i když neznamená to nic. Chci vás poznat, jste tak odlišný, že bude mi to větší výzvou než samotná hra." 

STAŘEC: ,,Nejsem tak zvláštní, jak si myslíte, v tomhle světě je to past. Najít někoho, kdo odlišný je, musel byste hledat daleko odtud. Jsem stařec, co sedí sám, víc obyčejný být už nemůžu."

ALEX: ,,O tomhle se s vámi hádat nebudu, každý názory na lidi má své sám. Co přátelé? Nepůsobíte jako člověk, co potrpí si na lidské společnosti."

STAŘEC: ,,Rodina je vše, co mám. Přátele jsem ztratil už velmi dávno, právem."

ALEX: ,,Ptám se na takové věci, ale já ještě ani neznám vaše jméno." 

STAŘEC: ,,Adam, tak se jmenuji. Zbývají mi dvě karty, vám osm, mluvíte jako o závod, ale hrajete jako snivý." 

ALEX: ,,O hru mi až tak nejde, mám-li k vám být upřímný."

STAŘEC: ,,Však vy budete litovat, budete litovat, že jste byl nebýval moudřejší a nevěřil. Co vzejde z vašeho pohrdání pro to je tragédie slabé slovo, ani to nemůže vysvětlit, jak moc vaše srdce slehne. Můžete se smát, kolik chcete, do mé tváře plivat opovržení. Vy uvidíte ale, že ukáže se, kdo z nás z tohoto hostince vyjde s výrazem ztrápeným a duší promrzlou na střechýl. Hrajte takhle dál, mluvte klidně i víc, za chvíli budete litovat, že byl jste kdy živ." 

ALEX: ,,Ale prosím, co mi to tu slibujete za nesmysly? Skoro to vypadá, že váš jediný cíl dnes večer, je mi ublížit. Došel jsem poklábosit s někým novým, ne se bát o ztrátu štěstí svého života. Pokud tímto způsobem hovoříte s každým, není divu, že sedíte stále sám, a přátelé vás opustili. Co tak k lidem mluvit více s úctou a raději snažit se, aby se s vámi cítili pohodlně? Chováte se jako divoch." 

STAŘEC: ,,Jste u špatného, to vám došlo pozdě. Nebo dokonce vůbec? Ach, vy jste opravdu jednoduchý terč. Měl byste utíkat až tam, kde se vám nohy zhroutí. Kde plíce už nevystačí a zrak začne šednout. Složíte se k zemi a zůstanete ležet ve vysokých stéblech trávy s nepatrným úsměvem, že jste utekli věčnému utrpení. A zasloužíte si ho, protože jste nebyl natolik hloupý a naivní, udělal jste moudrou věc. Ale vy tu sedíte, ještě stále. Ten úsměv si nezasloužíte, a už nikdy ho vaši blízcí neuvidí. A vy nebudete schopni vysvětlit, proč to tak je. Hledět budete do tváří kolemjdoucích s planou nadějí, že najdete něco, co alespoň na chvíli, mne k vám vrátí. Shledáte své noci podivně prázdné, protože až budete mé jméno volat, nikdo se neozve. Už napořád kvůli mně budete se trápit, a snažit se přivést vaši mysl k přesvědčení, že jste udělal statečnou věc. Tady, pokládám poslední kartu, žádná mi už nezbývá. Ač věříte tomu nebo ne, prohrál jste.