ALEX: Je to zvláštní. Přede mnou stojí dveře - vedou do takové hloubky, kam oko nedohlédne. A já nemám strach je otevřít, ani trochu. Každý krok mě k nim vede, myšlenky mi ani na chvíli nedají pokoj, však vše mě táhne dovnitř. Pokládám ruku na kliku, zvláštní adrenalin mi proudí skrze žíly. Jsem na pozoru, přesto ztrácím realitu kolem. Jen co otevřu, hledám ten jeden jediný stůl. A u něho muže; starého a zarostlého, až se to nepatří. To kvůli němu nespím v klidu, nedýchám svobodně a nestojím rovně. Přesto k němu chci jít, potřebuju k němu jít. Jinak se to nikdy nezmění, zůstanu sám. Totiž ani sám Jerome - můj jediný přítel - nemá trpělivosti na rozdávání. Jednoho dne pohár přeteče, a už nikdy ho víckrát neuvidím. Zůstanu já, zůstane mi můj stín a já v něm. Zůstane můj odraz a já v něm. Nebo budu to opravdu já? Byl jsem to vůbec někdy opravdu já? Bez něj bych tyhle myšlenky neměl, nikdy bych takhle nepřemýšlel. Dal mi dva hříchy a už se sebou nedokážu být. Pokud má v sobě opravdu celý svět - na co myslí on? Jak může být stále živ? Věčně sám; nic ho neotravuje, aby odvádělo pozornost před jeho nitrem. Musí být úplně prázdný. Vyhaslý.
STAŘEC: Víte, být sám není až taková otrava, občas-
ALEX: Co se to- Kdo to-
STAŘEC: Ale co, když už mám konečně společnost - nechcete si se mnou zahrát karty?
ALEX: Hej! Hej!
ŽENA: Co na mě křičíte, proboha?
ALEX: Odejděte, vypadněte odsud! A už se nevracejte, prosím, poslechněte mě!
STAŘEC: On se zbláznil.
ALEX: Mlčte! Prosím vás, odejděte odsud.
ŽENA: Známe se snad? Nebo co po mně chcete, proč mám jít pryč?
ALEX: Já - uhm - vy jste -
STAŘEC: Neposlouchejte ho, chodí sem pořád. Vždycky udělá nějakou šílenost, tolikrát jsem prosil, aby ho sem už nepouštěli.
ALEX: Jerome. Můj přítel Jerome. Mluvil s vámi, pamatujete? Světlé vlasy-
ŽENA: Jaký to Jerome? S žádným Jeromem jsem nikdy nemluvila, přestaňte se na mě lepit.
ALEX: Před dvěma dny si za vámi přisedl, mluvili jste spolu.
ŽENA: Nevím, o čem to sakra mluvíte - pusťte mě!
ALEX: Mluvila jste s ním! Jmenoval se Jerome! Před dvěma dny!
STAŘEC: Tak to by stačilo.
ŽENA: To tedy. Toto nemám zapotřebí - v jedné místnosti s takovým... chudákem! Dokud tu bude, já ne.
STAŘEC: To jste se předvedl.
ALEX: Umírám.
STAŘEC: A? Děláš jako by tě někdo slyšel.
ALEX: Proč neposlouchá?
STAŘEC: Nemá tě kdo poslouchat. Rodina, přátelé; nic z toho. Umíráš sám a zemřeš taky tak.
ALEX: Jerome-
STAŘEC: Och, ano - ten tvůj osamělý přítel. Nevím, neviděl jsem ho. Ale pokud mluvil s tamtou dámou a ona tvrdí, že ho nikdy nepoznala... co to říká, no co?
ALEX: Ne.
STAŘEC: Ano. Není-
ALEX: Je můj přítel.
STAŘEC: A je opravdu?
ALEX: Celé jste to pěkně naplánoval. Ještě mi víc pokroutit s hlavou. Jako by vám nestačilo, co jste už způsobil.
STAŘEC: Ta ubohá paní že je placený herec?
ALEX: Ubohá, no ano - to ona je.
STAŘEC: Ale ne falešná, to vím jistě. Můžete říct to stejné s-
JEROME: Já to věděl. Nedáš si pokoj, a vy taky ne - starý mizero!
ALEX: Co mi chceš?
JEROME: Chceš se snad utopit? S tímhle naproti, a už nikdy nic víc nevidět? Nenechám, aby se to stalo tak lehce. Jen si to zhoršuješ - co tu děláš?
ALEX: Odpovědi hledám. Začínám si myslet, že asi žádné nejsou. Už ani nevím, jestli tu opravdu stojíš.
JEROME: Stojím snad někde jinde? Bože, najdi nám východisko!
STAŘEC: Tak to tak vypadá, Alexi - stáhni se sám, ušetři se.
JEROME: Vy mlčte, ještě není konec!
STAŘEC: Hledíš a přemýšlíš nebo už to pro tebe nemá význam, a jen hledíš? Už jsi mrtvý, tam v sobě? Že ti to trvalo.
JEROME: Ještě není konec!
STAŘEC: Tak promluv, člověče! Ukaž, jak dokážeš plavat, když jsou vlny nejvyšší.
JEROME: Alexi, řekni to. Řekni, že ještě není konec!
STAŘEC: Ale, ty zbabělče, jeden! Dva jsem ti dal, a už jsi zticha. Poslechni kamaráda.
JEROME: Řekni to, příteli můj.
STAŘEC: Poslechni, je vedle.
JEROME: Řekni.
STAŘEC: Poslechni.
ALEX: Ve lži.
STAŘEC: Proboha! Přestaňte, vy blázne! Pomoc! Prosimvás, pomoc!
PRVNÍ MUŽ: Nechte toho!
DRUHÝ MUŽ: Zastavte ho, všude je krev!
TŘETÍ MUŽ: Co to-
PRVNÍ MUŽ: On odchází.
TŘETÍ MUŽ: Odchází!
DRUHÝ MUŽ: Takové rány, jak může stát na nohou? Zastavte ho hned!
ČTEŠ
Hříšné eso
FantasiAť už jsi dobrý člověk nebo špatný, nakonec si stejně budeš vyčítat, že si něco udělal anebo, že si naopak neudělal vůbec nic. STAŘEC: ,,Slova ti už jako odpověď stačit nebudou." WILDA: ,,Ale budou, jasně, že budou. Vysvětli mi to, vysvětli, když...
