Hříšné eso

7

STAŘEC: Nečekal jsem, že tebe tu ještě někdy uvidím. Ve stejné hospodě, natož stát znovu u mého stolu.

ALEX: Ale prosím, věděl jste to moc dobře. Ostatně byl to váš plán od prvopočátku, neříkám pravdu? Nedělá mi to radost tu stát, nejsem za to ani přinejmenším rád, avšak otázky, co mi hlavou bloudí, na ty musím se ptát. Sám sebe jsem už zkoušel, nic nedostal. A kromě mě, nikdo jiný, kdo by rozuměl, už nezbývá. Na konci jen ten, kdo způsobil. A to jste vy, moc dobře to víte, tak jaké to může být pro vás překvapení znovu mě vidět?

STAŘEC: Ano, máte pravdu, tohle byl plán. Ale ne, nečekal jsem, že vás znovu ještě uvidím. Měl jsem zato, že se poběžíte schovat, kde je místo nejtemnější, a tam zůstanete po zbytek svého života, litovat hříchu, co jste nikdy nespáchal. Jako všichni ostatní.

ALEX: Nejsem jediný, komu-

STAŘEC: Nejste.

ALEX: Kolik-

STAŘEC: Moc.

ALEX: Proč to děláte?

STAŘEC: A nedělal byste to samé?

ALEX: Nikdy v životě.

STAŘEC: Opravdu nikdy?

ALEX: Ať už by se snad stalo cokoliv.

STAŘEC: I kdyby na vás lehla všechna trápení světa?

ALEX: I kdyby.

STAŘEC: Chcete se o tom přesvědčit?

ALEX: Vaše trápení je vaše, ne moje, když si ho nezasloužím.

STAŘEC: A jak můžete být jist, že já ano?

ALEX: Napáchal jste bolest, teď se jí snažíte zbavit.

STAŘEC: Kdybych napáchal tolik bolesti, kolik ve mně dřímá, neseděl bych tu. To v žádném případě. Stále jsem živ s tím, kdo jsem, díky vědomí, že za to ani zdaleka nemůžu já.

ALEX: A kdo?

STAŘEC: Přeci ten svět.

ALEX: To kvůli světu jste člověkem tak odporným, že pro něj nestačí ani samo peklo?

STAŘEC: Ne já, ne já; aniž bych to chtěl, já to pouze v sobě nosím. Ale nejsem toho všeho tvůrce - to už opravdu – viňte ten svět.

ALEX: Nosíte v sobě odpornost všeho živého.

STAŘEC: Všeho živého, celého světa; no však říkejte si tomu, jak je vám libo. Pravdou však navždy zůstává, že prokazuji všemu, co dýchá, neskutečnou laskavost. Takže místo za člověka odporného, mne považujte za spasitele každého.

ALEX: Zase mě snažíte obalamutit, co? Tentokrát, přiznávám, na vteřinu jsem vám uvěřil. Však vy na to vypadáte - jako kdybyste všechny strasti na sebe tiskl -, ale že spasitel, to už raději opravdu ten kouzelník.

STAŘEC: Prosinec patnáctého.

ALEX: Ani nezkoušejte-

STAŘEC: Jaké auto jste ten den řídil? Jaké značky? Jaké bylo počasí?

ALEX: Byla námraza.

STAŘEC: Kolik bylo venku stupňů? Co jste měl na sobě? Jaké barvy byla vaše bunda? A měl jste na sobě vůbec nějakou? V kolik jste ten den vstával? Co jste měl na snídani? A měl jste vůbec nějakou? V kolik hodin jste nastupoval do auta? A jaké bylo značky? Měl jste na sobě bundu? A pokud ano, jakou měla barvu? Kolik bylo hodin, kolik stupňů? A vůbec, jaké bylo ten den datum?

ALEX: Prosinec patnáctého.

STAŘEC: Celé datum.

ALEX: Prosince patnáctého - rok - no byl to rok - rok -

STAŘEC: Jaký byl rok?

ALEX: To já -

STAŘEC: A to ostatní víte?

ALEX: Nevím.

STAŘEC: A proč to tak je?

ALEX: Já - nevím.

STAŘEC: Nedal jsem ti nic víc než vzpomínky, co něco znamenají. Dal jsem ti jen ty bolestivé, dal jsem ti pouze a jen samotný hřích a utrpení, co po něm následovalo.

ALEX: Proč mně?

STAŘEC: Přisedl jste si. Chtěl jste hrát. Prohrál. A pak se znovu vrátil.

ALEX: Chci hrát.

STAŘEC: Přinesl sis pence?

ALEX: O hřích.

STAŘEC: Ty jsi naprostý blázen, snad jsem většího neviděl. A to jich v sobě držím mnoho.

ALEX: Mám co ztratit?

STAŘEC: Máš šanci ztratit úplně všechno.

ALEX: Anebo vyhrát.