Hříšné eso

11

WILDA: Kde?

STAŘEC: Na procházce.

WILDA: S těmi tvými procházkami dej pokoj. Co se chodíš procházet, co vidíš venku tak důležitého? Co tě tam táhne? Ne, na procházky nic – oba víme, kam tě to táhne. Oba víme, kde jsi byl, ty lháři prolhaná!

STAŘEC: Už zase jsme tu.

WILDA: Tvojí vinou. Nevěřím ti – nevěřila jsem ani předtím. Prázdná slova o rodině mi víru v tebe neoživí. Proč tam chodíš, za kým? Kdo je to, že bez něj nevydržíš ani den? Kdyby ti oni opravdu šlo, rodina by pro tebe byla na prvním místě. Já bych pro tebe byla na prvním místě. Byl bys tu každý večer se mnou, místo toho je trávím sama s nikým. A ty se poflakuješ kdesi, a ještě o tom lžeš – přímo mně do očí. Chtěla jsem věřit, že jsi dobrý muž, strýčku. Ale nedáváš mi k tomu žádné důvody, jen se mi každým dnem, každým příchodem zpátky domů, hnusíš. 

STAŘEC: Děvče-

WILDA: Sundej si bundu.

STAŘEC: Cože, prosim?

WILDA: Sundej si tu bundu – hned! 

STAŘEC: Dobře, dobře; však nechápu, kvůli čemu. 

WILDA: Krev. Na bílé košili, stejně jako na sněhu, tak krásně ční. Čí je to krev – tvá či komu jsi ublížil? To tam chodíš dělat? 

STAŘEC: Není moje, však ani nikoho, komu bych já ublížil. Jakýsi magor se začal zabíjet přímo naproti mně. Panečku, on si chtěl rozmlátit hlavu o roh stolu, opravdu. Jsem z toho doteď v šoku, děvče – neviň mě.  

WILDA: Co jsou toto za báchorky?

STAŘEC: Ne báchorky, opravdu to bylo tak. On si sedl naproti, mluvil jsem s ním. Ale co za lidi do toho hostince chodí, tam není nikdo obyčejný. Všichni jsou odlišní tím nejhorším způsobem a zrovna on, ten byl ze všech nejhorší. Zničehonic zmlkl jako stroj, co se náhle porouchal a už dále nečiní. Měl jsem z toho strach, takový, jaký ty máš nejspíš teď ze mě. Mluvil jsem dál, snažil se z něj vymknout slova a pak se to stalo. Takové rány, proboha – všichni kolem ječeli, i já. Myslel jsem, že tam na místě zemře. Po několika ranách přestal, on vstal a odešel. Postavil se na nohy a pomocí nich odešel, rozumíš tomu? Z vršku hlavy mu stékal neústupný proud krve, až zahalil celou jeho tvář. Vystoupil ven, ostatní se rozběhli za ním – no a on tam nebyl. To před nimi ani neměl takový náskok, byli hned za ním. Ptal jsem se sám sebe – i teď tak dělám -, zda to nebyl celé jen sen. 

WILDA: Očividně ne.

STAŘEC: Očivi - Slyšela jsi to?

WILDA: Ne, co?

STAŘEC: Klepot.

WILDA: Žádný nebyl.

STAŘEC: Byl, já mám věkovitý sluch a funguje mi lépe než tobě. 

WILDA: Kam to jdeš?

STAŘEC: Otevřít, snad? 

WILDA: Ale nikdo neklepal, opravdu.

STAŘEC: Ty- ty- 

WILDA: Kdo je tam?

STAŘEC: Wildo, do vedlejší místnosti!

WILDA: Kdo je tam?

STAŘEC: Hned!

ALEX: Zdravím. 

STAŘEC: Jak?

ALEX: Měl byste si... více – více hlídat záda. 

STAŘEC: Odejděte! Okamžitě vypadněte nebo zavolám policii!

ALEX: Zavolejte si i–i–i vašeho anděla strážného. Než dorazí... už budu pryč. A vy mrtev. A ona taky tak. 

STAŘEC: Na to ta tyč?

ALEX: Tou vás k smrti umlátím.

STAŘEC: Promluvme si... ale ji nechte být.

ALEX: Takže vás zabít mohu.

STAŘEC: Zabijte. Uděláte mi službu.

ALEX: S vámi jsem si napovídal už dost. Jaksi mě to už – už nebaví. 

STAŘEC: Jak stále stojíte? Jak? 

ALEX: Vypadá to, že sám Bůh chce, aby... aby to dopadlo podle mého. Drží mě nad – nad zemí. Protože – protože, když ne on - tak kdo potom? Jerome je pryč. Zabil jsem ho. 

STAŘEC: Máte svobodnou hlavu.

ALEX: A proto je na maděru. Zbýváte už jen vy... a budu svobodný celý. 

STAŘEC: Myslíte, že má vražda vás očistí?

ALEX: Tady nejde o mě, já zemřu tak i tak. Zařídím tím však, abyste... abyste... abyste už nikomu nepředal, co je ve vás uvnitř. 

STAŘEC: Wildo, co tu pořád stojíš, běž!

ALEX: Tak Wilda. Je nádherná.

STAŘEC: Nechte ji. 

ALEX: Wildo, kolik je ti let?

STAŘEC: Neodpovíd-

WILDA: Dvanáct. 

ALEX: Co jsi tak zticha? No tak, kolik je ti let?

WILDA: Dvanáct!

ALEX: Ty se mnou nemluvíš. Ona - ona se mnou nemluví, starče. Je tady vůbec? 

WILDA: O čem to mluví?

STAŘEC: Ne... ne- 

ALEX: Jako bych... jako bych mluvil... s nikým. Je tu vůbec někde Wilda? 

STAŘEC: Ale ne-

ALEX: Já ji totiž nevidím... starče.

WILDA: Opravdu je to magor, co to povídá?

ALEX: Mám ji zabít za tebe?

STAŘEC: Je to jediné, co mám. 

WILDA: Strýčku?

STAŘEC: Wildo, jdi pryč!

ALEX: Nezasloužíš si nic.

WILDA: Strýčku! Nechte ho být! Nechte toho! 

ALEX: Wildo? Jsi tu pořád? Je tu pořád, starče? Ani mluvit už nezvládnete? To vám patří. Takhle žijte... až do konce. Život pro vás bude peklem a po smrti čeká vás znovu. 

STAŘEC: Co... C- Co čeká... v - v- vás?

ALEX: Co čeká mě? C-co... co čeká mě? Jak mám teď žít? Jak... proboha, jak? Měl bych vůbec? Co když skočím, co mě potká pak? Třeba – co když – skočím? Co pak? Budu mít klid? Budu... budu opravdu svobodný?