Hříšné eso

6

JEROME: ,,Co máš dnes v plánu? Myslím, co máme, samozřejmě. Sám nebudu, ty taky ne, co budeme dělat? Do toho pajzlu už nejdu, ty taky ne, bez něj jsme však bez možností, a já se chci bavit. Říkal jsem si, je to hlavně na tobě, můžeme uspořádat menší sešlost, přímo tady. Dům máš veliký, ale jsi tu sám, co tak do něj vsáknout trochu radosti?"

ALEX: ,,Sešlost? A s kým? Máš přátele, mám snad já? Nevymýšlej nesmysly, Jerome, v tomhle domě se můžeme bavit jen my dva. Pokud ti to nestačí, jdi ven a hledej, kdo by s tebou přátelil, zatím ti to jde opravdu skvěle. I kdyby, nemám náladu na zábavu, ani na lidi, ať už přátele. Chci být sám, i ty vypadni."

JEROME: ,,Zopakuj?"

ALEX: ,,Říkám vypadni, chci být sám."

JEROME: ,,Sám jsi celý život, to že vypadnu nic nezmění. A vůbec, neměl bych být já, kdo chce být sám? Včera jsme oba zažili, co se nepatří. Avšak ty jsi potkal pouze blázna, já krásku, na které můj zrak se ihned přilepil, avšak oči mé už nikdy nespatří. Měl by ses smát, co za lidi tudy procházejí, proč bys měl kvůli tomu shánět samotu a ticho?" 

ALEX: ,,Ten stařík už mi z hlavy vypadl. Co ti říkám není o něm, ani zdaleka."

JEROME: ,,Tak povídej."

ALEX: ,,Nebudu." 

JEROME: ,,Cože?"

ALEX: ,,Ani slovo ode mne neuslyšíš."

JEROME: ,,Když se nevyzpovídáš mně, budeš to probírat sám se sebou, a to nedopadne dobře, to nedělej, nepokoušej to. Pověz, když už jsem jediný, kdo je ochoten poslouchat. Není nic, co bych o tobě nevěděl, ať už je to cokoliv, pochopím. Pochopil jsem dřív pokaždé, pochopím i teď. Najednou se snažíš zakrývat, to se ti nepodobá, je to něco opravdu vážného. Ještě včera jsem na tobě kromě mírného vzteku neviděl ani špetku negativní emoce. Kam se vydala tvá mysl, na jakou ze vzpomínek sáhla?"

ALEX: ,,Prosinec patnáctého." 

JEROME: ,,Nerozumím."

ALEX: ,,Jak to myslíš?"

JEROME: ,,Myslím, že nerozumím, co se ten den přihodilo? Vysvětli to víc, nevzpomínám se." 

ALEX: ,,Nevzpomínáš se? Tak ty se nevzpomínáš? Prosinec patnáctého, namrzlé silnice, naráz s osobním autem, čtyřčlenná šťastná rodinka v něm."

JEROME: ,,O čem to povídáš, kdo se srazil v prosinci?" 

ALEX: ,,Děláš ze mě blbce nebo jsi blbec sám? Týdny, měsíce jsem nespal a ve snech ten moment nacházel. Kam jsem se podíval, kde jsem byl, tam byla ta samá tvář. V každém odraze, ve stínech na mě mávala a já jsem blouznil, já jsem se ztrácel. Chtěl jsem pro sebe smrt, však bál jsem se, že po ní budu muset můj čin splácet už navždy. Vše, kým jsem kdy byl, co dobrého jsem vykonal, bylo ten večer pryč. Už to neznamenalo vůbec nic. Trvalo mi to dlouho, velmi, než jsem dokázal se sebou žít. Ta vzpomínka se mi vrací a je odpornější, skutečnější než kdy dřív. Chci ji spálit na popel či alespoň před ni postavit silnou zeď, přes kterou už se nikdy ke mně nedostane, ale to se mi nedaří. Bůh mě už znovu trestá, copak jsem netrpěl dost? Řekni mi ty sám, příteli, copak netrpěl jsem dost? Nejsou snad horší lidi, než jsem já? Jedna chyba, copak za to tolik se trestá? Jsem dobrý muž, nikdy jsem neměl v úmyslu někomu ublížit, snad jen sobě sám. Tolik vzteku tam z vrchu na mě se snáší, všechno špatné probouzí a všechno dobré úspěšně plaší. Zbyde ze mě chlad, tma a budu vědět, co jsem způsobil. Jak rád bych vrátil čas, smazal tolik těch hrůzných chvil. Proto nechápu, proč vedle mě si vždycky stál, vždyť víš, co jsem udělal. Kolik bolesti dostal, ale hlavně kolik jí jsem dal."

JEROME: ,,Já - já - nerozumím... vůbec ničemu. Tohle všechno slyším poprvé, úplně. Co... o čem to mluvíš, Alexi? Drásání kůže, trhání vlasu, mlácení sama sebe, kdy se tohle všechno stalo?"

ALEX: ,,Prosinec-"

JEROME: ,,Nikdy. Mluvíš o zabití... někoho si zabil, to říkáš?" 

ALEX: ,,To děvče." 

JEROME: ,,Jaké, proboha, děvče?" 

ALEX: ,,V tom autě." 

JEROME: ,,V jakém autě?"

ALEX: ,,Do kterého jsem narazil."

JEROME: ,,To se nikdy-"

ALEX: ,,Propánakrále, přestaň s tím! Běž, vypadni, nikdo ze mě cvoka dělat nebude!"

JEROME: ,,Alexi, o co ti jde?"

ALEXI: ,,Přestaň s tím, kurva! Přestaň!" 

JEROME: ,,S lidmi to moc neumíš, chyby děláš dost často, plácáš věci, co tak nemyslíš, dokážeš být občas velkým sobcem. Ale o čem jsem přesvědčený, Alexi... tvé ruce jsou čisté. A nerozumím, jak si přišel na to, že jsou plné krve."