Hříšné eso

1

ALEX: ,,Jen povídám, že musíš trochu zmírnit, Jerome. Jdeš na to moc rychle, s takovou si nikoho nikdy nenajdeš, věř mi, když ti to říkám. Vběhneš jako cvok a začneš blábolit o vlastních zájmech, co tě to napadlo? Copak tě nikdo nevychoval? Povídám, dej na moje slova, pokud nechceš zemřít sám."

JEROME: ,,Co ty víš? Žádná, která s tebou kdy byla, nevydržela víc, jak měsíc. Co já si od tebe budu nechávat radit, o ženách víš stejně málo, jako o životě samém. Povídám, buď zticha a nech mě ve svých vlastních rozhodnutích, když věřím, že jsou pro mě nejlepší. Nesnaž se mě poučovat, víš, že nic na světě mě nedokáže rozzuřit víc."

ALEX: ,,A nevidíš snad, že to je ten problém? Pouhá lidská rada, co nepřeje ti nic horšího, než co máš teď, tě rozzuří jako pošetilého chlapce, co ještě nepochopil smysl přátelství."

JEROME: ,,Přátelství, tomu rozumím, jen ze mě nedělej blbce."

ALEX: ,,Kam tohle míří, nechci ani vědět. No tak, v lednici jsou láhve piva, nač se hádat nad bezvýznamnostmi?"

JEROME: ,,Máš pravdu, ano. Doma na mě nikdo nečeká, kdybych tu strávil celou noc, nikdo mou přítomnost postrádat nebude."

ALEX: ,,Vychlazená láhev ti očistí mysl od všech obav, Jerome. No tak, sedni si naproti, můžeme mluvit anebo být zticha, jen si sedni."

JEROME: ,,Proč sedíme venku, je tu zima div, že neumrznul vzduch. Tohle není chytré, přivoláváme si zbytečně nemoci."

ALEX: ,,Ale nech těchhle řečí. Nač sedět uvnitř, když noc je tak krásná? Nač koukat do stropu, když nad námi svítí kupa hvězd?"

JEROME: ,,To ti dám za pravdu, říkáš to správně. Ale raději bych mluvil, než zůstal zticha, Alexi, cítím se strašně. Nejsem pohledný, nejsem vtipný, neumím hrát na nástroj a hlas mám jako zvon, nejsem vzdělaný, a všechno co jsem, není dost. Pro nikoho, ani pro mě samotného ne."

ALEX: ,,Pro mě ano. Proto tu sedíš, proto jsi můj celoživotní přítel. Ale co se mi hnusí, Jerome, poslouchej. Přede mnou jsi, kým jsi, za přítomnosti jiných tě neznám. Proč se měníš, když být, jakého tě znám, není hanba?"

JEROME: ,,Rád bych tomu věřil, velmi rád. A za tvá slova děkuji, dlouho jsem je neslyšel. Avšak, prosím nelži mi, je v tom jistá povinnost tohle mi říct, viď že ano?"

ALEX: ,,Vždyť víš, že upřímnosti mi neschází. Není v mém zájmu lhát ti do očí a dělat z tebe hlupáka. Říkám ti tohle všechno, protože to tak myslím a vím, že ty jsi mnohem větší muž, než já kdy byl a budu."

JEROME: ,,Myslíš si tohle a jsi v tom sám, slovo tvé mám, u jiných jej neshledám. Proč v tvých očích takový jsem a u jiných nejsem nic?"

ALEX: ,,Pověděl jsem ti to teprve před chvílí, řekl jsem ať posloucháš a tys hned zapomněl."

JEROME: ,,Měním se, vím, vím."

ALEX: ,,Zbytečně."

JEROME: ,,Já vím, vím to. Děkuju Alexi, věř mi, že tentokrát dám na tvá slova. Pryč od tématu, co ani jednomu z nás nesluší, začal jsem psát knihy."

ALEX: ,,To neříkej, ani jako vtip. O čem bys ty psal, cos zažil? Fantazii máš zvrácenou a slovní zásobu, promiň, ale žádnou."

JEROME: ,,To mě podceňuješ, příteli, zas a znova. Není to o tom, co jsem zažil, koho jsem potkal a koho ne. Zkrátka, necítím se tak sám, když to dělám. Ztratil jsem se ve psaní, jako jsem se ztratil v životě, ani jednomu nerozumím, ale ani u jednoho to není potřeba"

ALEX: ,,Dělej, jak myslíš, každý by si měl najít něco, co považuje za své. Já bych nikdy psát nemohl a i kdyby, nikomu bych to neukázal. Sám nerozumím tomu, co cítím a bojím se, že kdyby tomu porozuměl někdo jiný, měl by mě za blázna, co si nezaslouží nic víc, než své myšlenky držet uvnitř. Obyčejní nemají rádi slova bláznů." 

JEROME: ,,No tak mě budou mít za blázna, cožpak mám být jako všichni ostatní? To po mně nechtěj, to bych raději nebyl ničím. Na hvězdy nad námi dávám slib, že nezapadnu do davu, že od života budu očekávat víc, mnohem víc."

ALEX: ,,Jerome, už jsem to říkal, nevěřil jsi mi, řeknu to znovu. Muž jako ty se nevidí jen tak, něco tady dokážeš, zatímco si měl předurčeno vůbec nic."

JEROME: ,,Věřím, že brzy také najdeš důvod, proč tu být. Každopádně, já už půjdu, vrátím se domů, kde jsem sám a slova." 

ALEX: ,,Ještě než odejdeš, příteli, řekni mi prosím, nerozumím tomu, co chceš v tomto životě být?" 

JEROME: ,,A proč bych měl něčím být? Já se chci rozhlížet, poznávat, smát se, milovat, nikdy předtím jsem nežil a už nikdy nebudu. Nač ztrácet čas, když nad ním mohu básnit a opěvovat jej nejkrásnějšími slovy, co mi na mysl připadnou, hltat jej do dna, a nakonec se v něm ztratit? Ztratit se ve vlastním štěstí, proč ostatní nevidí, že tohle je ráj?"

ALEX: ,,Vidíš krásu ve světě, kterým procházíš sám. To obdivuju a budu, až do posledního dechu. Jen, co si začal o psaní vyprávět, zase celý záříš. Běž a piš, uzdravuje ti to srdce."