Hříšné eso

3

JEROME: ,,Jen pozoruj, nic neříkej, nepoučuj, neraď, ani o jedno nestojím. Vím, že se často nemohu rozhodnout, ale tentokrát mi do oka padla pouze jedna, ach ano, a jak to stačí. Její přítomnost těší mě víc, než dokázal by plný hostinec cour. Toto není coura, Alexi, toto je žena, za chvíli moje. Ty její oči, ty její oči, proboha, koukni! Nikdy jsem neviděl nic tak krásného a už nikdy neuvidím, pokud nezakročím. Čas běží a stejně tak mé srdce jako o závod, musím jít, však přede mnou je zázrak."

ALEX: ,,Takovou radost z toho máš, tak běž, ale nespal se, víš, že to umíš a často se ti to stává. Ale radit nebudu, když věříš, že vystačíš si sám. Já zatím někde sednu a poznám nového, ať už muže či ženu, neplánuju strávit večer o samotě. Hodně štěstí, Jerome, ať už to dopadne jakkoli, neodejdi se sklopenou hlavou, stůj hrdě."

JEROME: ,,Uvidíme se." 

ALEX: ,,Vím, že nechceš slyšet radu, a já nechci tě rozzuřit, ale musím říct jedno. Buď, kým jsi, to není hanba."

JEROME: ,,Budu, žádný strach, tentokrát se neschovám."

ALEX: ,,Přítel mi odešel hledat štěstí, jsem za něj rád, avšak teď jsem tady zůstal sám. Za kým si přisednu, kdo bude obdarován mou přítomností? Na ženy nemám náladu, leč koho hledám, nenajdu tu. Někoho moudrého s čistou myslí, s kýmž rozhovor nebudou pouhá bezvýznamná slova míň než o ničem. Koukám se, hledím, snad mám dnes šťastný den, že znovu tu sedí ten věkovitý stařec. Znovu sám, znovu v tichu se zkroušeným pohledem, co všechny kolem odpuzuje, možná je to záměr. Jako jediný není stejný, zkusím s ním promluvit. Což je asi chybou, jak na mě zírá, zatímco k jeho stolu se blížím. Blížím, zírá, blížím, jaká bude věta, jež jako první vyřekne?"

STAŘEC: ,,Kam jdeš, jdeš ke mně? Chceš si přisednout, sedni si. Raději ti oznamuji dopředu, není se mnou zábava, nejsem zrovna dobrý společník pro opilé večery." 

ALEX: ,,Proto jsem přišel, myslel jsem si to, vyzařuje z vás klid. To dnes hledám, přisednu si, dáme se do řeči."

STAŘEC: ,,Nebudu vám lhát, seděl jsem tu dní tolik sám, že mi už do úst nenaskakují slova lehce. Co tak si během našeho rozhovoru něco zahrát, nastartuje mi to mozek." 

ALEX: ,,Co máte na mysli?"

STAŘEC: ,,Jsem kouzelník, to jsem. Ne profesionální ovšem, jen chodím a ukazuju lidem okolo triky pro úsměv. Už ze zvyku po kapsách nosím balíček karet, zrovna teď se však hodí. Co vy na to, zahrajeme si."

ALEX: ,,Nápad je to dobrý, proč ne nevidím důvod, ale co je to za hru, když o nic nejde? Kdo by se snažil, jako pořádně, když nemá co ztratit? Vy nosíte po kapsách karty, já zase pence, jen pro jistotu, nikdy nevíte, rozumíte? Zahrajeme si o ně, co vy na to?" 

STAŘEC: ,,U sebe nic nemám, i kdybych měl, o pence bych nehrál." 

ALEX: ,,Promiňte, ale nerozumím, o něco hrát musíme. Co pak zbyde z mé případné výhry kromě dobrého pocitu, co stejně ten špatný nepřebije." 

STAŘEC: ,,To je mi výrok, musíte v sobě držet bolest, abyste toto pronesl." 

ALEX: ,,Ale ne, má bolest je oproti lidem, co znám, pouhá základní skutečnost. Přišel se mnou můj přítel Jerome, hledá tu štěstí, co nikdy nenašel, v podobě člověka." 

STAŘEC: ,,To není moudré, to opravdu ne. V druhém člověku nikdy štěstí nenajdete, to si buďto uvědomíte hned anebo po chvíli. Hledejte ho v neživých věcech kolem či v sám sobě, ale nikdy ne v druhých. Ta nechutná lidská zrada je, co nás jednoho dne všechny potupí."

ALEX: ,,Říkáte, že se máme jako lidi vyhýbat lidem? To je přeci bláznovství. 

STAŘEC: ,,To je jediný způsob, jak přežít a zároveň žít."

ALEX: ,,To jsou mi tedy názory! Ale vraťme se, řekněte mi, o co tedy hrajeme?"

STAŘEC: ,,Zahrajeme si o hříchy." 

ALEX: ,,Hříchy?"

STAŘEC: ,,Ano, avšak o své vlastní. Vyhraju, a duši ti zatížím mým hříchem. Po opaku stane se opak. 

ALEX: ,,Já vám řeknu, jak podivně vypadáte, tak podivný jste. Ale však dobře, alespoň nepřijdu o peníze. Hříchy jsou to!"