-Odjezd-

314 13 1
                                    

,,Nemusíš děkovat. Udělal bych to znovu, kdyby bylo potřeba."

Lori
Už byla neděle a kluci už si balili věci, protože dnes odjíždí. Budou mi chybět. Sice jsem je poznala v pátek, ale přijde mi, že je znám minimálně půl roku.

,,Tak jo pojedeme."  Vytrhne mě z přemýšlení Morry. Vstala jsem, protože jsem do teď seděla na lince a čuměla do mobilu, a šla se rozloučit.

Přišla jsem ke klukům a nejdřív jsem obejmula Cukyho, poté jsem šla k Morrymu a potom k Dejvikovi. Už zbýval jen Páťa. Kluci byli už venku a brali zavazadla do kufru auta, tím jsme tam byli s Páťou sami.

Podívala jsem se mu do očí a on zase mě. Bylo takové divné ticho. Má hezký oči. Počkat, co to melu? No, co. Neříkej, že není hezkej? Ne. Jo. Ne. JÁ NEVÍM!  No tak si přiznej, že se ti líbí. Vážně se hádám se svým svědomím? Ach, bože. Kam jsem se to dostala?

Najednou si uvědomím, že stále stojíme naproti sobě, hledíme si do očí a mlčíme jak hrob. Tak jo, nemůžeme tady zůstat na věky. Seberu veškerou svojí odvahu. Přistoupím k němu a pevně ho obejmu kolem krku. Trochu se zarazil, ale potom mě, taky pevně obejme kolem pasu. Když se začnu odtahovat, dám mu rychlou pusu na tvář.

Tentokrát je ještě víc zaražený, než když jsem ho obejmula. Jen jsem se usmála a vydala se ven za kluky, kteří byli venku a ještě si povídali.

Botman
Lori zrovna objímala Dejvika. Cítil jsem, jak se zvyšuje vztek. Ty žárlíš. Ne, nežárlím. Jo, žárlíš. Ne. Ale je pěkná. Jo, to je. Takže žárlíš. Co?! Ty vole, hádám se se svým svědomím, já jsem snad zešílel. Nebo se zamiloval. NE!

Někdo si stoupne přede mě tak vzhlédnu a vidím Lori, jak stojí přede mnou a hledí svými nádhernými oči do těch mích. Zrzavé vlasy jí planou dolů po ramenech a díky světlu ze slunce jsou o něco světlejší než normálně.

Stále stojíme naproti sobě a hledíme si navzájem do očí. Najednou se přiblíží ke mně a obejme mě kolem krku. Trochu jsem se zarazil, ale po chvíli jsem ji také obejmul kolem pasu. Byla to moje nejšťastnější část tohohle dne, možná i v životě.

Když se začla odtahovat, dala mi malou pusu na tvář. V té chvíli jsem musel být rudej jak rak. Nechala mě tam zaraženého s červenými tvářemi a odešla za kluky. Prostě odešla. Ach bože, co mi to děláš Lori?

Vzchopil jsem se a vydal se za kluky. Kluci už se loučili s Marwexem a jenom na mě čekali než vyjedou.

Všichni jsme nastoupili do vozu a pomalu odjížděli, já se jen díval na postavu Lori, jak se vzdaluje a pomalu mi mizí z dohledu. Jak mi tahle holka mohla přirůst k srdci tak rychle?

Morry mi zastavil u mě doma. Jakmile jsem se dostal k počítači, jsem si zapl CS:GO a zahrál si pár her. Po nějaké době mě něco napadlo.

Lori
Kluci už odjeli a já se musela připravit do školy. Připravila jsem si všechno učení, zkontrolovala jestli mám všechny věci, které mám mít v batohu. Už zbývala svačina tak jsem se vydala dolů do kuchyně, nachystat si svačinu.

Seděla jsem na lince a čuměla do mobilu, když mi najednou přišlo oznámení z Instagramu.
,,patrik.klika vám chce poslat zprávu.,, Koukala jsem na zprávu, jak vyvoraná myš.

Rozklikla jsem konverzaci a přečetla si zprávu.

Chat

Patrik: Ahoj

Klasický začátek konverzace.

Lori: Ahoj

Patrik: Nechtěla bys ses někdy sejít?

Lori: Proč ne?

Patrik: Tak ve tři na našem místě?

Lori: Okey

Takže už je to "naše" místo, dobře.

Takhle jsme si psali nějakou chvíli než jsem se vydala do pokoje.

Po nějaké době jsem se vydala do sprchy, nechtěla jsem ráno vztávat dřív, abych se vysprchovala.

Když jsem vyšla ze sprchy podívala jsem se na konverzaci mě s Páťou a zjistila, že nemám právo se od mobilu hnout ani o centimetr.

Patrik: Takže jsme se strašně nasmáli😂
Patrik: Lori?
Patrik: Lori si tam?
Patrik: Neříkej že si usla?
Patrik: Loriii?
Patrik: Lorísku?
Patrik: Tak dobrou noc

Nevěděla jsem, že když se půjdu jen vysprchovat tak se Páťa bude tak starat a on mě nazval "Lorísku"? Vážně? Ale je to roztomilý.

Jo, ale kdyby tě takhle nazval, kdokoliv jiný, zabíjela bys ho pohledem. To není pravda. Doprčic. Zase si povídám se svým svědomím.

Lori: Ne, neusla jsem. Jen jsem byla ve sprše. 😂

Patrik: Aha 😂

Patrik
Odpověděla mi, že byla ve sprše. Musí vypadat nádherně, když je ve sprše. Ty vole. Nad čím přemýšlím? Nad nahou Lori. NE! Nejsem úchyl.

Lori: Jen tak mimochodem. Ty si mě nazval "Lorísku"?

Zčervenal jsem jak rak. Ach jo. Co ji mám teď napsat?

Patrik: Ehm, možná?

Lori: Nevadí mi to, jen mě takhle nikdo nikdy nenazval. Je to i celkem roztomilý.🥰

Tak teď jsem musel být červenější, než předtím.

Lori: No nic. Už jsem unavená a zítra musím do školy.
Lori: Dobrou noc, Paťíčku🥰

Paťíčku? O můj bože. To je tak sladký. Ježiši. Se tady rozplývám, jak třináctiletá holka.

Patrik: Dobrou noc, Lorísku🥰

O můj bože. Já se asi zamiloval.

Skočil jsem si taky do sprchy a šel spát s myšlenkou na modro-zelenookou dívku.

Lori
Patrik: Dobrou noc, Lorísku🥰

Přečetla jsem si zprávu, ulehla do postele a přemýšlela nad Páťou. Mám ho ráda? Líbí se mi? Miluji ho? Ne, rozhodně ho nemiluji. Teď jsem se rozešla s Dominikem. Vypadala bych, jako děvka, kdybych si přiznala, že ho miluji. Ale je hezký, hodný a starostlivý kluk. Asi se mi líbí.

S myšlenkou na šedookého kluka jsem usla.

Seděla jsem v trávě na louce kousek od stromu, kde seděl nějaký kluk. Nevšímala jsem si ho a pletla si z květin věneček. Cítila jsem se tak skvěle. Tak volně. Svobodně.

Zrovna když jsem dopletla věneček, si ke mně sedl ten kluk. Přišel mi povědomý, ale neřešila jsem to.

,,Vypadáš, jak víla." Řekl mi kluk. Podívala jsem se na něj, usmála se, sklonila pohled a trochu zčervenala. Znova jsem se na něj podívala a dala mu věneček do vlasů. Vypadal roztomile.

Oba jsme se trochu zasmáli. Po chvilce jsme se přestali smát a dívali si do očí. Kluk sjel jeho očima na chvíli na moje rty a já zase svými na jeho. Pomalu jsme se přibližovali. Už jsme byli jen pár milimetrů od sebe.

Když jsem najednou zaslechla něco, co znělo, jako budík.

Prudce jsem se posadila.

- Takjo je tady po hoooooodně dlouhé době další kapitola a doufám, že máte trpělivost se mnou a nechci se vymlouvat, že mi nebylo nejlíp. A doufám, že cítíte to napětí mezi Lori a Páťou. Co myslíte, že se jim přihodí, jako další?
Mějte se pěkně. :) -

-1110 slov-

Dej mi čas.... [Botman]Kde žijí příběhy. Začni objevovat