Dej mi čas.... [Botman]

-Botman se zamiloval?-

,, Hlavně jeď opatrně." ,,Neboj, jsem profesionál." Řekla klidně, ale nezněla moc přesvědčivě.

Lori:
Cítila jsem se tak volně. Storm běžel snad rychleji než, kdy předtím. Skoro jsem zapomněla, že za mnou sedí stále Páťa, který mě drtil svými pažemi obmotanými kolem mého pasu. To se, tak bojí?

,,Páťo, drtíš mě." Zasmála jsem se. ,,Já se bojím, Lori." ,,No tak, užij si to!" Křičela jsem radostí a roztáhla ruce. ,,Co to děláš?!" Křikl na mě Páťa vyděšeně. ,,Užívám si tuhle jízdu!" Radostí jsem křičela přes celý les.

-u Botmanovýho domu-

Dojeli jsme k Páťovýmu domu. ,,S tebou, už nikdy nejedu." Slezl Páťa ze Storma. ,, Určitě si ještě zajezdíš." Zasmála jsem se. ,,Jo, to možná, ale s tebou, už ne." ,,Zas, tak hrozný to nebylo, ne?" Řekla jsem. ,,Dobře, možná jsem si to trochu užil." Řekl nakonec. ,,No vidíš. Tak zatím." ,,Jo, zatím."

Botman:
Sakra, já se jí nezeptal na číslo. No nic. Běžel jsem domů a hned začal zapínat počítač. Hned jak se zapnul, jsem se připojil na TS. Kluci, už tam byli.

,,Kde se tak flákáš? Celou dobu tady čekáme jen na tebe, no a ještě na tajného hosta od Marwexe." Zasmál se Cuky. Jaký host? Od Marwexe? Je to snad Lori? ,,Tak kde si byl?" ,,S nějakou holkou." Zasmál se Morry. ,,Fakt vtipný, hoši." Uchechtl jsem se a usmál.

,,HOŠÍ, ON SE USMÁL!!" Křikl Cuky. A doprdele. Zapomněl jsem, že mám zaplou webku. ,,Tak povídej, kdo to je?" Ptali se pořád dokola a já jim říkal, že to není důležitý.

Lori:
Přijela jsem k nám na zahradu a nechala Storma se pást. Mára nemá rád, když ho nechám takhle volně, ale v té chvíli mi to bylo šumák.

Běžela jsem domů a tam potkala Máru. ,,Tak jsem tady." Řekla jsem. ,,KDE SI BYLA!? VOLAL JSEM TI NEJMÍŇ DESETKRÁT!" Křičel na mě a mně se vybavili vzpomínky z dětství.

Flashback
,,Jsi k ničemu. Jsi jen hloupá, tlustá kráva!" Křičela na mě máma.

,,KDE JSI BYLA!! VOLALA JSEM TI MINIMÁLNĚ PĚTKRÁT!! MÁŠ JEŠTĚ VYSKLÁDAT MYČKU, UTŘÍT PRACH, VYSÁT, PŘEVLÉCT POSTELE A UVAŘIT VEČEŘI! JSI K NIČEMU!"

Flashback end

Nahrnuli se mi slzy do očí. Marek na mě pořád křičel a já už to nedávala. Podlomily se mi kolena, tak jsem spadla na kolena. Marek hned přestal řvát a klekl si ke mně a ptal se, co se stalo. Já jen zakroutila hlavou a utekla do pokoje a brečela v posteli. Marek neví, co se mi stalo v dětství.

Marwex:
Křičel jsem na ni, kde byla a najednou spadla na zem. Ihned jsem přestal řvát a klekl si k ní. Měla slzy v očích. Nevěděl jsem, že jsem zašel tak daleko. Ptal jsem se jí, co se stalo. Ona jen zakroutila hlavou a utekla do pokoje. Asi jsem to přehnal. Ale, co teď řeknu klukům?

Botman:
Marwex někam šel, ale nevypnul mikrofon. Najednou někdo začal řvát. Byly to dva hlasy a jeden z nich zněl, jako Marwex. Bylo to něco, jako kdyby křičel po nějaké dívce, že proč přišla pozdě. Najednou to ustalo. Slyšel jsem jen dupání, asi někdo běžel po schodech.

Po chvíli se Marwex vrátil. ,,Sorry, hoši, ale dnes toho hosta nepřivedu." Zněl smutně. ,,Proč?" Ptal se pro tentokrát Dejvik. ,,Trochu jsme se pohádali." Kdo je ten host? Ptal jsem se sám sebe. ,,A kdo je ten host? Když ho nepřivedeš můžeš nám to aspoň říct." Ozval se Morry.

,,Ne, to ne. Ale můžu vás pozvat k nám domů a představit vám ho." Navrhl Marwex. Ten host bydlí s ním? Tolik otázek a žádná není zodpovězená. ,, To je dobrý nápad." ,,Jo, to zní fakt super." Ozval se hned Cuky s Morrym. ,,Na jak dlouho by to bylo?" Zeptal se Dejvik. ,,Na jak dlouho chcete." Odpověděl Marwex. ,,Co ty Bóťo?" ,,Zní to zajímavě." Odpověděl jsem Cukymu. Najednou jsme slyšeli ťukání.

Lori:
Brečela jsem v posteli. Počkat. Vždyť mi máme klukům říct, že jsme sourozenci. Úplně mi to vypadlo z hlavy. Šla jsem se tedy připravit, abych tam nešla s rozmazanou řasenkou. Upravila jsem se a šla zpátky dolů, kde měl Mára studio.

Zaklepala jsem. Byla jsem nervózní, jak nikdy ve svém životě. Slyšela jsem, jak se Mára zvedl ze židle a šel ke dveřím. Jakmile otevřel, hned jsem řekla odhodlaně. ,,Jsem připravena." On jen kývl a řekl, že mám chvíli počkat.

Slyšela jsem, jak něco klukům říká, tak jsem nastražila uši a poslouchala. ,,Kluci změna plánu. Toho tajemného hosta přivedu." Pak jsem jen slyšela několikrát ,,Jooo.". Uchechtla jsem se.

,,Tak jo. Teď mám vyplou webku a mikrofon. Takže si tady sedni a já zatím přinesu další židly." ,,Dobře." Byla jsem strašně nervózní. Vím, že tam bude Páťa, ale nevím jestli on ví, že já jsem ten host, jak říkal Mára. Po chvíli přišel Mára s židlí.

Sedl si a zapnul mikrofon. ,,Tak jo, hoši, jste připraveni?" Zeptal se Mára kluků a já byla pořád nervózní.

Botman:
Doufal jsem, že je to Lori. Byla by tu s námi a já bych se o ní dozvěděl víc než, že je krásná, nádherně hraje na kytaru a jezdí na koni, jako blázen.

Morry:
Zajímalo mě, jak se bude chovat. Jestli, jako Marwex nebo jinak.

Cuky:
Byl jsem zvědavej. Jak bude vypadat? Proč ho Marwex chce představit? Je pro něj nějak důležitej?

Dejvik:
Bylo mi celkem jedno, jak bude vypadat. Šlo mi o to, aby nevyužíval té slávy, která ho teď obklopí. I když nejsme nejslavnější, pořád jsme dostatečně slavní, aby se s ním někdo na ulici vyfotil.

Lori:
Jen jsem čekala. Kluci odpověděli jen, že ať zapne tu blbou webku. Nevěděla jsem, že mě chtějí, tak moc vidět.

Po chvíli, kdy je Mára trápil, jsem si uvědomila, že je zaplý i ten stream, neboli Kexbar nebo jak tomu říkaj. Hned jsem byla víc nervózní a nekontrolovaně jsem začla třepat nohou.

,,Tak jo. Tři....." Ani jsem nevěděla, co mám říct. ,,Dva..." Jen jsem si představovala, co se může stát. ,,Jedna...." A je to tady. ,,Teď " Najednou ji zapnul. V té chvíli se mi zastavilo srdce. Viděla jsem jen překvapené výrazy kluků. Asi mysleli, že jsem kluk nebo, že budu někdo hezčí nebo, že budu hubenější nebo já už nevím.

Najednou jsem si uvědomila, že jsem stále ticho. ,,Ahoj." Řekla jsem a nervózně se usmála. Nic neříkali. Asi mě tady nechtějí. Už jsem se neusmívala a jen koukala dolů, ani nevím, jak reagoval Mára, ale nic neříkal.

,,Usměj se, prosím." Řekl někdo. Podívala jsem se a Páťa se usmíval. Usmála jsem se. ,,Takhle ti to sluší víc." Řekl a já se usmála ještě víc.

,,Ty vole, tak počkat." Řekl hned, mám dojem, že Cuky. ,,Mám dvě otázky. Co jste vy dva? A jak ji Bóťa sakra zná?" Na to jsem se hned zasmála.

Marwex:
Tak to dopadlo jinak než jsem čekal. ,,Tak jo, je čas vás seznámit. Takže přivítejte moji milovanou sestřičku Lori, Lori ty kluky asi znáš, ne?" Zeptal jsem se jí. ,,Jo, tak trochu jo." Řekla.

,,Tak a teď tu druhou otázku?" Řekl hned Cuky. ,,Tak to se neptej mě." Řekl jsem hned.

Botman:
,,Jedna...." Pořád jsem doufal, že to bude Lori. ,,Teď " Křikl Marwex. Strnul jsem. Ona to fakt je ona. Vypadala trochu vyděšeně. Po nějaké chvilce mě vytrhla z mého přemýšlení. ,,Ahoj." Řekla a nervózně se usmála. Pořád nikdo nic neříkal, ale všiml jsem si, že už od začátku třepe s nohou, co se jí muselo stát? Znovu jsem se jí podíval do tváře. Už se neusmívala a měla jen skloněnou hlavu a koukala na zem.

,,Usměj se, prosím." Poprosil jsem ji a tím i protrhl trapné ticho. Zvedla hlavu a podívala se, kdo to byl. Usmála se. Má tak krásnej úsměv. ,,Takhle ti to sluší víc." Řekl jsem a ona se usmála ještě víc. Teď jsem si řekl, že pokud ji někdo zkřiví, alespoň jeden vlásek, tak ho zabiju.

-Tak další kapitola je venku. Zatím asi budu vydávat kapitoly jednou za den. Mimochodem můžete mi zatím psát, jak se vám příběh líbí. Někdy si říkám, že ta situace jde popsat líp, ale co už. A co si myslíte, že si ostatní kluci budou myslet o Loře? Odsoudí ji nebo přijmou mezi sebe? To zjistíte v příští kapitole. :D

-1349 slov-