Dej mi čas.... [Botman]

-Lucie-

Pomalu jsme se přibližovali. Už jsme byli jen pár milimetrů od sebe.

Když jsem najednou zaslechla něco, co znělo, jako budík.

Prudce jsem se posadila.

Lori
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byl to jen sen a s úlevou jsem ulehla zpět do postele, ale musela jsem pořád myslet na ten sen. Přišel mi strašně divný. Počkat, ona je škola!

Vystřelila jsem z postele a běžela do koupelny si udělat hygienu. Poté se vrátila do pokoje, kde jsem se převlékla a spěchala na snídani.

Nestíhala jsem autobus tak jsem si řekla, že si vezmu do ruky jablko. U dveří stál Mára a držel v ruce jablko a čuměl na mě s úsměvem, který říkal něco jako: Jako vždy.

Podívala jsem se na něj vražedně a rozešla jsem se k němu. Obula jsem si boty a on mi podal jablko. ,,Díky." Řekla jsem mu. ,,Není zač, ale měla bys sis pospíšit. Za chvíli ti to jede."

Uvědomila jsem si, že vlastně spěchám na autobus a rozběhla jsem se. ,,Ahoj!" Křikla jsem ještě na bráchu a běžela jsem, jak nejrychleji jsem mohla.

~~~~~~

Na zastávce už čekala Kasi, jako vždy. ,,Zase dobíháš." Zasmála se mi Kas. ,,Hahaha, jako kdybys mě neznala." Odpověla jsem ji.

Ani jsem se nestihla rozdýchat a už přijížděl autobus. Nastoupili jsme a jeli do školy.

~~~~~~

Došla jsem ke skříňce a uložila si tam věci. Když jsem zavírala skřínku, všimla jsem si, že někdo vedle mě stojí. Vzhlédla jsem a viděla bruneta se zelenýma očima.

,,Ehm ahoj, potřebuješ něco?" Zeptala jsem se, protože jinak za mnou nikdo nechodí. ,,Ne, jen jsem se přišel seznámit. Jsi tady nová? Nikdy jsem tě tu neviděl." Jo. Takže další, který se vsadil, že mě zbalí.

,,Takže takhle to je. Vsadil ses, že mě zbalíš, ale já nepadám jen tak někomu do náruče, takže odprejskni." Odpálkovala jsem ho. On se na mě podíval pohledem, který mi jasně dal najevo, že jsem měla pravdu. Tohle se mi děje docela často. Protože by se mnou nikdo nechtěl být, tak se vsadí, kdo zbalí dřív, ale jde to hned poznat. Přijdou s tím, že se chtějí seznámit a vymluví se na to, že jsem tady nová. Nic nového.

Šla jsem do třídy a hledala Kas, ale nikde jsem ji neviděla, tak jsem si sedla sama do zadní lavice. Posadila jsem se, vytáhla mobil a projížděla instagram. Když najednou si někdo ke mně sedl. Zvedla jsem pohled od mobilu a podívala se na toho, kdo mi narušil osobní prostor.

Viděla jsem nějakého blonďáka s modrýma očima, takový ten perfektní typ pro každou holku, až na mě, mě je celkem jedno, kdo jak vypadá.

Odvrátila jsem od něj pohled, vůbec mě nezajímal. ,,Ahoj, jsem Pavel." Řekl. Já se na něj podívala podezíravým pohledem. ,,Já jsem Lori." Odpověděla jsem mu, protože nevypadal, že by mě chtěl balit.

,,Víš, ehm, jsem tu docela krátkou dobu a nestihl jsem si najít ještě kamarády, tak jsem se chtěl seznámit." Okey, tenhle nevypadá, že by mě chtěl balit. ,,Tak tě tady vítám." Řekla jsem a natáhla k němu ruku, on mi ji stiskl a usmál se na mě.

Chvíli jsme si povídali a po nějaké době nám začala hodina. Chemie.

Po hodině chemie jsem měla matiku, ale Pavel měl češtinu, tak jsme se rozloučili, že se ještě uvidíme. Šla jsem rychlým krokem do učebny matiky, kdyż v tom jsem do někoho narazila.

,,Ale, ale. Kohopak to tu máme?" Zasmála se osoba přede mnou, ten smích bych poznala všude.

,,Co chceš?" Zeptala jsem se trochu naštvaně, protože předem mnou stála, Lucie. ,,Ale, trochu drzá, ne? A proč jsem tady? Chtěla jsem ti jen něco říct." Řekla a přistoupila blíž až jsme byli od sebe jen pár centimetrů. ,,Drž se dál od Pavla. Pavel je můj." Řekla výhružně a otočila se na podpatku. Než, ale odešla úplně pryč, zakřičela na své kumpány. ,,Dejte jí lekci, ať si to zapamatuje." Jakmile to dořekla, její kumpáni se na mě vyhrli a začali mě mlátit, kopat a všechno možný. Po nějaké době odešli a já tam jen ležela a nemohla se pohnout.

Zvedla jsem se a místo do třídy jsem se rozešla na záchody. Nechtěla jsem se ani koukat do zrcadla, nechtěla jsem vědět, jak vypadám. Nevím, co mám dělat. Mám jít na hodinu a nechat se bobardovat otázkami, co se mi stalo nebo mám jít domů a projít potichu do koupelny, kde si ošetřím ty rány nebo... já už nevím.

Po nějaké době jsem se rozhodla jít domů, ještě nezvonilo, takže bych neměla nikoho potkat. Vyšla jsem ze záchodů a pomalým kulhavým krokem jsem se vydala ze školy.

Když jsem vycházela ze školy, tak jsem viděla osobu, kterou jsem teď nechtěla vidět. Rychle jsem sklonila hlavu, aby mi neviděla do obličeje.

Chtěla jsem ho pomalu obejít aniž by si mě všiml, ale to se mi nepovedlo.

,,Lori?" Slyšela jsem svoje jméno. Zastavila jsem. Nechtěla jsem aby mě takhle viděl. Pomalu jsem se otočila a podívala se na něj.

,,Ahoj, Páťou." Falešně jsem se na něj usmála. ,,Co tady děláš? Nemáš být ve škole?" Zeptal se. Byla jsem strašně nervózní. ,,Ehm, měli jsme zrušené hodiny, tak jsme šli o něco dříve." Sklonila jsem pohled, protože jsem se na něj nedokázala dál dívat.

,,Co se ti stalo?" Zeptal se starostlivě. ,,Nic, nic se mi nestalo." Odpověděla jsem mu. Přišel až úplně ke mně. ,,Lori, řekni, prosím, kdo ti to udělal?" Měla jsem pořád skloněnou hlavu. On se na mě podíval a dlaněmi mi zvedl hlavu, abych se mu dívala do očí. ,,Prosím." Přemýslela jsem jestli mu to mám říct.

,,Dobře. Ale nechci ti to říct tady." Odpověděla jsem nakonec. ,,Dobře. Půjdem ke mě domů."
Řekl, chytl mě za ruku a rozešel se směrem jeho dům. Já jsem se začervenala nad tím, že mě chytl za ruku. On se otočil a pousmál se.

Nějakou dobu jsme šli a došli jsme k jeho domu. Když jsme vešli, vyzulili jsme si boty a vešli do obýváku. ,,Chceš vodu nebo prostě něco k pití?" Zeptal se, já se na něj podívala. ,,Ne, díky."

,,Chceš zůstat tady nebo jít ke mně do pokoje?" ,,Ehm, je mi to jedno." Odpověděla jsem. ,,Tak pojď, půjdem ke mně do pokoje."

Sedli jsme si na jeho postel a on čekal než mu konečně vysvětlím, co se mi tedy stalo.

,,No, takže....."

- A tady to utnu, nevím jestli schválně, ale prostě mi to nesedilo, aby to bylo v jedné kapitole. A málem bych zapomněla. Chtěla jsem vám poděkovat, protože tenhle příběh dostal umístění  #9 botman z 106 jiných příběhů. Strašně moc vám za to chci poděkovat, netušila jsem, že tenhle příběh bude mít takový úspěch. Strašně moc vám děkuji. :D-

-1100 slov-