Dej mi čas.... [Botman]

-S pravdou ven?-

,,Já jsem..."

,,Patriku?" Otočím se na nově příchozího.
,,Marku?"

Lori:
Oni se znají? Ale ne. On je jeden z bráchových kamarádů, s kterými natáčejí, že? ,,Už musím jít a Patriku, neříkej mu, co se dneska stalo, prosím." Řekla jsem a běžela do svého pokoje.

Botman:
Co tady dělá Mára? On je její přítel, že jo? Jak jsem si mohl myslet, že bych měl u ní šanci? Jak jsem mohl být, tak naivní, že by nikoho neměla. Tak krásná a sama? Jsem fakt hlupák.

,,Už musím jít a Patriku, neříkej mu, co se dneska stalo, prosím" Řekla a běžela pryč. Já jenom čuměl do prázdna a přemýšlel, jak jsem mohl být, tak hloupý.

,,Asi bych ti to měl vysvětlit, že?" Ozval se Mára. ,,Ne, to je v pohodě. Byl jsem naivní, že jsem si myslel, že nikoho nebude mít. Hned půjdu." Během toho jsem si balil svoje věci. ,,Počkej. Ne. Ona..." ,,Ne, to je v pohodě, chápu tě. Nechtěl si nám to říct. Máš štěstí, že máš někoho, jako je ona. Ahoj." Vychrlil jsem ze sebe a šel domů.

Marwex:
Měl bych to klukům říct, že mám sestru, ale nejdřív musím za Lori. Mám pocit, že mi něco tají.

Lori:
Jak jsem mohla být, tak hloupá. Jsem věděla, že jsem ho někde viděla. Najednou mi někdo zaklepal na dveře. Nevím proč, ale doufala jsem, že je to Páťa. ,,Dále." Křikla jsem.Ze dveří vyšel Mára. Ach jo.

,,Ehm, ahoj. Chtěl bych s tebou mluvit." Povzdechla jsem si, asi vím o čem bude chít mluvit.

Kývla jsem aby si šel sednout na postel vedle mě.On kývl a vešel, sedl si ke mně na postel.

,,Tak o čem chceš mluvit?" ,,Já si myslím, že to víš i sama." Podíval se na mě. ,,Jak jste se s Patrikem potkali?" ,,Seděla jsem normálně před školou a četla si. On ke mně přišel a začli jsme se bavit." ,,A ta mražená zelenina? K čemu ji měl na tom oku?" ,,Praštil se větvičkou do oka." Řekla jsem a doufala jsem, že mi uvěří. ,,Hm, tak dobře." V duchu jsem si oddechla.

,,A chci to klukům říct." ,,Co jako?" Zeptala jsem se. ,,To, že jsi moje sestra." ,,Jseš si jistý?" ,,Ano, nemůžeme to schovávat do nekonečna." ,,Takže to řeknem jenom klukům?" ,,Jo." ,,Už dneska?" ,,Jo." ,,A v kolik?" ,,Večer. Před Kex Barem." ,,Dobře"

Jakmile Mára odešel šla jsem si připravit věci na koně. Musím si vyčistit hlavu. Vždy si s sebou beru kytaru.

-v stáji-

Když jedu se Stormem na vyjížďku, jedem bez sedla s nákrčákem. Je to pro nás pro oba lepší. Jakmile jsem Storma připravila, vyjeli jsme na naše oblíbené místo.

-na místě-

Slezla jsem ze Storma a nechala ho se pást, já si mezitím sedla ke stromu a hrála si na kytaru. No, nenazvala bych to úplně "hraní", ale dobře.

Najednou jsem cítila něčí pohled směřující na mě. Rozhlédla jsem se, ale nikoho jsem neviděla. Řekla jsem si, že se mi to jen zdálo a hrála jsem dál.

Botman:
Když jsem od nich odešel, šel jsem na svoje oblíbené místo. Je to tam klidné a hezké, asi jako Lori. Sakra, Botmane, znáš ji jen pár hodin a navíc má kluka. Proč mám takovou smůlu v lásce? Vždy narazím na nějakou, která se mi nelíbí nebo na tu, která se mi líbí, ale má přítele. Proč je život, tak těžký?

Najednou jsem slyšel dusot kopyt. Kůň? Kdo tady sakra jezdí na koni? Nevím proč, ale schoval jsem se za strom. Dusot kopyt ustal, ale začala hrát kytara hned u stromu, za kterým jsem byl schovaný. Trochu jsem se nahl z poza stromu a viděl dívku, kterou jsem před pár hodinami viděl. Měla zavřené oči a hrála na kytaru. Vypadala jako anděl. Byla nádherná jako noční obloha a hrála dokonale jako známý kytarista. Někdy nevím, kde se to ve mně bere, taková romantika.

Najednou otevřela oči a rozhlédla se kolem. Nevím jestli vycítila, že ji sleduju nebo nevím, ale v tu chvíli jsem slyšel jen svoje bijící srdce. Zase jsem slyšel hrát kytaru a já si v tu chvíli za svůj krátký život nejvíc oddech. Řekl jsem si, že bych měl jít, ale ta hudba mě tady držela.

Najednou mi začal zvonit mobil. ,,Doprdele!" Zanadával jsem. Ani jsem se nepodíval, kdo to byl, prostě jsem to tipl. ,,Kdo je tam? Vylez!" Křičela vyděšeně. Já ji děsím? Vyšel jsem z poza stromu a koukal jsem se jí do očí. Stála tam zaraženě s kytarou v ruce.

Lori:
Co tady doprdele dělá? ,,Hraješ nádherně."
,,Co tady sakra děláš?" Ignorovala jsem jeho poznámku. ,,Jsem na svém oblíbeném místě."
,,Tohle je tvoje oblíbené místo?" ,,Jo." ,,Tohle je taky moje oblíbené místo. Vždy si jdu sem vyčistit hlavu." Řekla jsem.Najednou do mě drcl Storm svým čumákem. ,,Vlastně i Storm si tady vyčistí hlavu."

,,Můžu si ho pohladit?" Zeptal se mě. ,,Jestli ti to dovolí." On se koukl ze Storma na mě a potom zase na Storma. Pomalu natáhl ruku k Stormovi. Ten ustoupil a dal jasně najevo, že ne. ,,Okey, sorry kámo." A ustoupil o krok dozadu. Já se jen začla potichu smát. ,,Ty se mi směješ?" Začla jsem se hlasitěji smát. ,,Nemůžu za to, že nerozumím koním, jako ty." Nakonec se taky začal smát.

,,Kdo ti vlastně volal?" ,,Ani nevím." Odpověděl a hned se podíval. ,,Volal mi Mára. Co asi chtěl?" Řekl a začal mu volat zpátky. ,,Čau, co si potřeboval?" ,,CO JSEM POTŘEBOVAL!? TY MI TIPNEŠ HOVOR A PAK SE PTÁŠ " CO SI POTŘEBOVAL"!?" Nezněl dvakrát tak šťastně. ,,A co se tedy děje?" Zeptal se Páťa ještě jednou. ,, ZACHVÍLI ZAČÍNÁ KEXBAR!!" Oba jsme vykulili oči. Já to mám dobrý, já můžu jet na Stormovi, ale co Páťa. Najednou mě napadl nápad.

Botman:
Tak teď jsem v prdeli. Jak se dostanu domů?
,,Jo budu tam, co nejdřív." Řekl jsem a tipl to. Když jsem se podíval na Lori, seděla už na koni.

,,Pojď svezu tě." Řekla úplně v klidu, ale já jsem nebyl v klidu. Když jsem si chtěl pohladit Storma, tak uhnul a teď chce abych na něm jel? Bez sedla a uzdy? Se snad zbláznila, ne?
,,To si snad děláš srandu?" ,,Chceš to stihnout?" Ani jsem nestihl odpovědět. ,,Tak nebuď padavka a nasedni."

Opatrně jsem přikročil a s pomocí Lori jsem nasedl na Storma za Lori. Jakmile jsem nasedl, hned jsem se chytl Lori kolem pasu, abych nespadl. ,,Neudus mě." Zasmála se, to mě trochu uklidnilo, tak jsem trochu povolil,ale jakmile se rozjela plnou rychlostí, chytl jsem se jí silněji než předtím.

,,Hlavně jeď opatrně." ,,Neboj, jsem profesionál." Řekla klidně, ale nezněla moc přesvědčivě.

-Tak další kapitola venku. :D Doufám, že se vám líbila a kapitoly budou vycházet jedna za den, dva nebo jedna za týden, podle toho jak se mi bude chtít. :D
A co myslíte, stihnou Kexbar? Zpevnilo tohle jejich kamarádství? To a ještě více zjistíte v příští kapitole.

Krásný den.♥️🥰

-1137 slov-