Dej mi čas.... [Botman]

-Neznámý kluk-

Lori:
Zazvonil mi budík. Hah, jak já ten zvuk nesnáším. ,,Lori, vztávej. Přijdeš pozdě do školy!" ,,Jo, už jdu!" Převlékla jsem se a šla se nasnídat. Jakmile jsem dosnídala, jsem si udělala ranní hygienu a dala si řasenku a linky. Moc se nelíčím, proto jen tohle. Zbalila si věci do školy a běžela dolů, protože zase nestíhám. Popadla jsem svačinu a běžela na zastávku, kde by měla čekat Kasi. Vždy se takhle sejdem a jedem společně do školy.

-ve škole-

Ve škole jsme si dali věci do skříňky a běželi na hodinu matematiky. Nevím, co proti ní všichni mají, je strašně lehká, alespoň dává smysl narozdíl od češtiny.

-po hodině-

Po hodině jsem si šla sednout před školu na lavičku, kde si vždy sednu a čtu si. Najednou cítím, jak se někdo přibližuje, jen si povzdechnu a čekám, co se bude dít.

,, Ale, ale, koho pak to tu máme." Řekne ta mrcha. Jen se rozhlédnu a zjistím, že je to fakt na mě. ,, To je, jako na mě?" Odpovím. ,,A je tu snad někdo jiný? To si tak tupá?" ,, Ne jen se mi asi otupil mozek tím smradem, který z tebe jde." Ona zalapá po dechu. ,, Co si to dovoluješ, ty tlusťoško!" ,,To, co ty ke mně." Odpovím drze. ,, Zbít!" Křikne na své otroky, s kterýma se vyspala snad padesátkrát s každým.

Oni ke mně přijdou mojí knížku odhodili ani nevím kam a začali do mě kopat, mlátit a všechno možný. Možná mě jeden z nich řízl nožem, ale to si nepamatuju.

Najednou uslyším jiný hlas, který jsem nikdy předtím neslyšela. ,,Hej, běžte pryč od ní." ,,A co nám, jako uděláš? Zbiješ nás?" ,,Pokud budu muset, tak jo." Zbytek už jsem neslyšela, protože jsem upadla do tmy.

Cítím, jak se mnou někdo třese a snaží se mě probudit. Začala jsem otevírat oči a první, co uvidím je chlapec. Pěkný chlapec. Má hnědé vlasy a šedé oči.

,,Jsi v pořádku?" Zeptá se mě neznámý kluk. ,,Jo, jsem v pořádku. Děkuji" On se na mě usměje. Bože, ten úsměv. Najednou si, ale všimnu, že má monokl, pár ran na obličeji a na rukou. ,,Vemu tě ke mně domů a ošetřím ti ty rány." ,,Ne, to je dobrý" ,, Žádné odmlouvání." Řeknu a podívám se na něj přísně. ,,Tak dobře." Odpoví nakonec.

-u nás doma-

Odemknu dveře a vejdem dovnitř. ,,Vyzuj se a sedni si do obýváku, hned se vrátím." Řeknu a běžím pro lékárničku.

Botman:
Jen tak si jdu venku. Ano je to neobvyklé, ale jo, šel jsem ven. Jdu zrovna kolem školy a zahlédnu, jak parta kluků šikanuje nějakou holku.

,,Hej, běžte pryč od ní" Zařvu na ně. ,,A co nám, jako uděláš? Zbiješ nás?" ,,Pokud budu muset, tak jo." Nevím, kde se taková odvaha ve mně vzala, ale byl jsem odhodlaný tu holku chránit. Nevím proč, ale někoho mi připomíná.

Celá jejich parta zdrhla. Sraby. Běžel jsem se podívat na tu holku. Vypadá nádherně. Trochu jsem s ní zatřásl, abych jí kdyžtak něco dalšího neudělal. Začala pomalu otevírat oči, měla je nádherné. Jedno oko nebesky modré a druhé smaragdově zelené.

,,Jsi v pořádku?" Zeptám se jí. ,,Jo jsem v pořádku. Děkuji." Nevědomky se usměji. Má nádherný hlas. Najednou řekne. ,,Vezmu tě ke mně domů a ošetřím ti ty rány" ,,Ne, to je dobrý." Odpovím. Nechtěl jsem být na obtíž, ale zároveň jsem ji chtěl víc poznat. ,, Žádné odmlouvání." Odpoví a podívá se na mě přísně. ,,Tak dobře."

-u ní doma-

Vešli jsme k ní do domu. ,,Vyzuj se a sedni si do obýváku, hned se vrátím." Řekne a někam odběhne, já jdu zatím najít obývák. Chvíli ho hledám, ale nakonec ho najdu. Sednu si na gauč a čekám na tu pěknou holku. Musím se jí zeptat na jméno.

Lori:
Konečně jsem našla tu blbou lékárničku. Šla jsem zpátky za tím klukem. Musím se ho zeptat na jméno.

Seděl na gauči a koukal do prázdna, asi nad něčím přemýšlí. Bože, on je tak krásný. Dost Lori, ani ho neznáš. Přišla jsem k němu a on se na mě usmál.Začala jsem mu ošetřovat rány na rukou.

Rány na rukou má ošetřené, teď ty na obličeji. O můj bože, proč tak znervózňuje. Potom jsem si uvědomila, že má ten monokl, tak jsem odběhla pro mraženou zeleninu.

Botman:
Už mi ošetřilá rány na rukou. Má tak jemné a citlivé ruce.

Najednou někam bezeslova odběhla. Sakra já se jí ještě nezeptal na jméno. Přišla s mraženou zeleninou a dala mi ji na oko.

,,To je to tak strašný?" Zeptal jsem se jí. ,,No, docela jo." Zasmála se. Má úžasný smích. Sedla si vedle mě a dívala se mi do očí a já zas jí.

,,Jak se vlastně jmenuješ?" Uchechtnu se. ,,Lori" Odpoví. ,, Krásné jméno." ,,A ty?" Usměje se. ,,Já jsem..."

-Zbytek zase jindy. Jinak mi pište chyby, nápady i to co bych měla změnit, za každý komentář budu ráda-

-805 slov-