Dej mi čas.... [Botman]

-Přespání-

Chyběl milimetr.

Lori

Najednou jsme slyšeli zašustit křoví. Zase to někdo překazil. Z křoví vyskočila srnka. ,,Tady si někdo ze mě dělá prdel." Zašeptal Páťa. Jen jsem se usmála. ,,No nic už budu muset jít." Usmál se na mě. ,,Chceš odvést?" Zeptala jsem se ho. ,,Ne, s tebou už nikdy nepojedu. Jezdíš jako blázen." Zasmáli jsme se. ,,No tak, byla to sranda." ,,Tak fajn." Povolil nakonec Páťa. Zapískala jsem na Storma, on ke mně doklusal a radostně zaržál. Vyskočila jsem na něj a potom pomohla Páťovi se posadit za mě, on si obmotal ruce kolem mého pasu a já se pomalu rozjela. ,,Takhle je to v pořádku, když jedeš pomalu." ,,Můžu zrychlit jestli chceš." ,,Ne, ne, to je dobrý." ,,Jo? Tak jo." ,,Ne, ne ne ne, NE!" Se Stormem jsme zrychlili a tryskem jsme se rozjeli směr jeho dům.

Jakmile jsme dojeli před jeho dům, hned začal nadávat, že se mnou už nepojede. Jen jsem se tomu smála. ,,Budu streamovat, nechceš se mnou?" ,,Musím odvést Storma. Třeba jindy." ,,Tak ho odveď a potom se můžeš vrátit." Přemýšlela jsem. Proč tak moc chce, abych zůstala? ,,Tak dobře."  Usmál se. ,,Super budu se těšit." 

Rozjela jsem se ke stájím a při cestě přemýšlela. Po druhé jsme se skoro políbili, chce, abych s ním trávila čas. Proč všechno tohle? Vrátila jsem Storma do stáje a rozešla se zpátky.

Botman

Vešel jsem do svého domu. Do prdele, to nám to musí vždy někdo překazit? Šel jsem do svého studia a zapnul počítač. Jakmile se zapnul, připravil jsem stream a začal čekat na Lori. Lori. Nedokážu na ni přestat myslet. Je překrásná. Její sladký smích mi vytvoří úsměv na tváři. Její pihy na tváři, jsou jako hvězdy na noční obloze. A její oči. Vždy se zbarví do jiného odstínu podle světla. Když je méně světla, její oči mi připomenou modrý a zelený rudy. Když je více světla, jedno vypadá studánkově modré a druhé zelené jako zářivě posečená tráva. A nejen, že je krásná vzhledově, ale i povahou. Milá, chytrá, ochotná, odvážná a dalších desítky věcí. Je prostě dokonalá.

Zazvonil zvonek. Rozběhl jsem se ke dveřím a s úsměvem je otevřel. ,,Ahoj." Řekl jsem hned, jak ji viděl. ,,Ahoj. To byla teda rychlost." Jen jsem se pousmál a pustil ji dovnitř. Odložila si věci a společně jsme šli nahoru. Došli jsme do studia, posadili se na židle a já tam dal uváděcí obraz, aby se mohli lidi připojit. Jakmile se připojilo dostatek lidí, zeptal jsem se Lori. ,,Připravená?" ,,Já? Vždycky." Zasmáli jsme se a já to zapnul a začal uvádět. ,,Zdravím chat u dnešního streamu. Nejsem tu sám, jsem tu s Lori." ,,Ahooj." ,,Určitě ji znáte. Byla i u Marwexe na streamu. Takže tak, a protože tu je i Lori tak to bude spíš povídací stream a doufám, že si ho užijete." A takhle to pokračovalo až do pozdních hodin večerních.

,,Tak chate, už je pozdě tak to ukončíme. Dobrou chate." ,,Dobrou noc." Řekla ještě Lori a já ukončil stream. ,,A co ty? Užila sis stream?" Pousmál jsem se nad tím, jak chat psal, jak bychom se k sobě hodili. ,,Bylo to fajn. Chat je někdy vtipnej." A taky se pousmála. ,,Už budu muset jít." Řekla a začala odcházet. ,,Počkej. Je tma. Nenechám tě jít v té tmě samotnou." Řekl jsem. ,,Tak co navrhuješ?" Zeptala se mě. ,,Pokud by ti to nevadilo tak bys tady mohla přespat." Podíval jsem se na ni psíma očima. ,,Tak fajn." Řekla nakonec. ,,Ale nemám v čem spát." ,,Já ti něco půjčím." 

Šli jsme spát, ale ještě předtím jsem ji půjčil nějaké triko, které, díky našemu výškovému rozdílu, ji bylo až po kolena. Po krátké hádce, kde kdo bude spát, jsme šli konečně spát.  

Nemohl jsem usnout. Pořád jsem musel přemýšlet nad dívkou, která teď spala v mé posteli a já kvůli ní spal na madračce vedle postele. Ne, že by mi to vadilo, udělal bych to znovu, kdybych mohl. 

,,Páťo? Spíš?" ,,Ne." ,,Nemůžu usnout." Fňukla Lori. ,,Nechceš si lehnout za mnou?" Řekla po chvíli ticha. Počkat, ona chce, abych si za ní lehl? ,,Pokud ti to nebude vadit?" ,,Ne, nebude mi to vadit." Odpověděla. Zvednul jsem se a pomalu si lehl vedle Lori, ona se přisunula blíž ke mně a lehla si na mou hruď. Nevěřím tomu. Dívka, kterou nejspíš miluji, leží vedle mě  v mé posteli. Vlastně, leží doslova na mně. ,,Dobrou, Páťo." Ozvala se najednou. ,,Dobrou, Lori." Jakmile jsem to dořekl, usnul jsem. 

~~~

Ráno jsem se vzbudil a ucítil váhu na mé hrudi. Podíval jsem se a uviděl Lori. Je roztomilá. Pomalu jsem vstal, abych ji neprobudil, převlékl jsem se a šel dělat snídani pro nás oba.

Lori

Vzbudila jsem se, rozhlédla se a začala panikařit, protože nejsem ve svém pokoji. Nějakou dobu jsem panikařila, než jsem si vzpomněla, co se včera stalo. Cítila jsem vůni vajíček. Sešla jsem schody do kuchyně a viděla Páťu, jak stojí u sporáku a dělá vajíčka.

 Potichu jsem k němu přišla a zezadu ho obejmula. Trochu se lekl. ,,Ty jsi hotový kuchař. Studoval si kuchaře nebo tě to někdo naučil?" ,,Studoval. A taky se to vyplatí. Aspoň neumřu hlady." Zasmáli jsem se. ,,Děláš vajíčka i pro mě?" ,,Samozřejmě." ,,Super. Umírám hlady." Jen se zasmál a začal se zase věnovat vajíčkům. Já se začala rozhlížet . Nikdy jsem netušila, že to tu bude mít tak zajímavý. Obyvák, jídelna, kuchyň jsou propojený. V obyváku má několik poliček, kde ležely různé figurky, suvenýry, ovladače. Větší gauč se nalézá v obyváku, který je na proti velké televizi. Na každé straně gauče byly sloupy, po kterých lezly umělé liány a na nich zase byly různé obrázky, možná i nějaké fanarty. ,,Nechceš, abych ti taky nějaký nakreslila?" Podíval se na mě, zrovna když dával na talíř vajíčka. ,,Jestli chceš." Pokrčil rameny. Sedli jsme si ke stolu a začali jíst naši snídani.

,,Přineseš mi papír a tužku, prosím?" Zeptala jsem se ho, jakmile jsme dojedli. ,,Ty si to myslela vážně? Ale jo, jasně." Uklidil nádobí a někam odešel. Za chvíli se vrátil s papírem a tužkou. ,,Díky. Posadil by ses, prosím, sem?" ,,Jasně." A tam, kam jsem ukazovala, se posadil. ,,Můžu si podepřít hlavu?" ,,Jasně. Bude to lepší." Odpověděla jsem jako samozřejmost a začala tužkou jezdit po papíře.

-Máme tu další kapitolu. Juhů. Každopádně jsem zjistila, že když píšu na počítači, tak mám více nápadů, lépe se mi píše a jednu kapitolu mám rychleji dopsanou. Takže jsem začala psát na počítači, takže by teoreticky mohli být kapitoly dřív, než bývaly. Uvidíme se u další kapitoly, ahuj.-

-1068 slov-