Dej mi čas.... [Botman]

-Rozchod?-

Asi se už nikdy do nikoho jiného nezamiluji.

Botman:
,,Odnesu ji do pokoje." Řekl jsem a vzal ji do náruče. Chvíli jsem přemýšlel, kde má pokoj, ale nakonec jsem ho našel.

Otevřel jsem dveře a naskytl se mi pohled na krásný a útulný pokoj. Měla to tady pěkně zařízený.

Položil jsem ji na postel. Vypadala fakt nádherně. Odhrnul jsem ji pramen vlasů, dal jí ho za ucho a políbil ji na čelo.

Chtěl jsem odejít, ale něco mě chytilo za ruku. ,,Prosím zůstaň tady." Podíval jsem se a Lori se na mě ospale koukala svýma nádhernýma očima. Trochu jsem váhal, přeci jen má přítele. Trochu se posunula. Jen jsem kývl a lehl si k ní. Ona si hned položila hlavu na mou hruď. Na chvíli jsem se zarazil a zčervenal. Doufám, že to nešlo vidět. Jakmile jsem se, ale vzpamatoval, obmotal jsem ruce kolem jejího pasu. Nevěřil jsem, že se to fakt děje.

Slyšel jsem klidné pravidelné dýchání. Asi už usnula. Chtěl jsem se pomalu zvednout, ale jakmile jsem se jen pohl se zavrtěla a nechtěla mě pustit. Tak tady budu muset zůstat. Po chvíli jsem taky usnul.

Marwex:
Bóťa už nějakou tu dobu nešel, tak jsem se šel podívat, co to tam provádí.

Vešel jsem k Lori do pokoje a viděl jsem věc, kterou bych nikdy nečekal.

Lori s Bóťou, který se červenal, leželi v objetí v posteli. Vypadali celkem roztomile. Slušelo by jim to, ale Lori má přítele.

,,Buď rád, že se mezi nimi nestalo něco víc." Slyšel jsem za sebou hlas. Byl to Cuky. ,,Debile." Zasmál jsem se.

,,Ale pravda je, že bych byl radši kdyby se vyspala s Bóťou, než s jejím přítelem." Řekl jsem popravdě.

,,Jak se vlastně jmenuje její přítel?" ,,Ani nevím. Nechtěla mi ho ani představit." Odpověděl jsem. Bylo divný, když mi řekla, že má přítele, ale že on nechce, aby mi ho představila. Ale nějak jsem si zvykl, že uprostřed noci někam zmizí.

-ráno-

Marwex:
Vstal jsem docela brzy než normálně. Slyšel jsem zvonek. To je divný, ne? Kdo by zvonil takhle brzy ráno? Šel jsem tedy otevřít.

Otevřel jsem dveře a za nimi stál nějakej chlápek. Neznal jsem ho a vypadal divně. Přemýšlel jsem, kdo by to mohl být.

,,Dobrý, je doma Lori?" Zeptal se. Já se na něj díval, jakože, hej kdo jsi. ,,Jo, je doma, ale ještě spí." Odpověděl jsem teda. ,,Aha a mohl bych dovnitř?" Jsi dělá prdel? Ten chlápek nějak, nevím jak, zná mou sestru a já ho neznám a zeptá se mě jestli nemůže dovnitř? Co je to za člověka?

,,Ehm, sorry, ale já tě neznám, takže buď počkej před domem na mou sestru nebo přijď až za chvíli." Řekl jsem mu a prostě zavřel dveře. Zachvíli jsem zase slyšel zvonit ten blbej zvonek. Otevřel jsem a on tam pořád stál.

,,Promiň, že jsem se nepředstavil. Jsem Dominik, Loriin přítel." Řekl. Vážně? ,,Počkej chvíli." Řekl mu a zavřel dveře. Vyběhl jsem nahoru k Lori do pokoje. Pořád spali.

,,Lori?" ,,Hm?" Zamumlala. ,,Dole je nějaký chlápek, říká, že je tvůj přítel a jmenuje se Dominik. Něco po tobě chce." ,,Tak ho pusť dovnitř. Zachvíli tam budu." Zase zamumlala. To bude ještě zajímavý.

Šel jsem zase ke dveřím a otevřel je. Už mě to přestává bavit. ,,Tak pojď dovnitř, prej máš na ni počkat, tady dole."

Seděli jsme u jídelního stolu a jen čuměli do blba. Teda já jsem ho spíš hlídal, aby něco neukradl. Přišel mi prostě divnej.

Po dlouhé době Lori pořád nepřicházela. ,,Můžu jít za ní do pokoje?" Zeptal se. Jen jsem kývl. Už mě to tady s ním unavovalo. Odešel nahoru a já jsem šel zpátky do pokoje.

Dominik (Loriin přítel):
Měli jsme s Lori v jedenáct večer sraz v parku, ale nepřišla. Začal jsem se o ní bát. Tak jsem šel domů.

Ležel jsem v posteli a psal ji, kde byla a jestli je v pořádku. Ani si to nepřečetla. Asi spí, asi byla moc unavená. Šel jsem tedy spát.

Ráno jsem šel k ní domů a zazvonil. Otevřel její brácha.

,,Dobrý, je doma Lori?" Zeptal jsem, ale byl jsem nervózní. Koukal se na mě, jako na debila. ,,Jo, je doma, ale ještě spí." Dobrý, to znamená, že je v pořádku. ,,Aha a mohl bych dovnitř?" Zeptal jsem se.

,,Ehm, sorry, ale já tě neznám, takže buď počkej před domem na mou sestru nebo přijď až za chvíli." A zabouchl mi dveře před nosem. Počkat, on mě vlastně nezná. Já blbec.

Zazvonil jsem znova. ,,Promiň, že jsem se nepředstavil. Jsem Dominik, Loriin přítel." Řekl jsem a doufal, že mě pustí dovnitř.

,,Počkej chvíli." Byl jsem nervózní. Co když mě nepustí? Nevím, co bych dělal. Co když mě podvedla?

Najednou se otevřeli dveře. ,,Tak pojď dovnitř, prej máš na ni počkat, tady dole." Super. Šel jsem dovnitř a čekal na Lori.

Už dlouho nejde. ,,Můžu jít za ní do pokoje?" Jen kývl. Asi ho to tady nebavilo.

Vyběhl jsem nahoru k Lori do pokoje. Otevřel jsem dveře a nevím jestli jsem to měl dělat, protože jsem viděl situaci, kterou jsem nečekal.

- Trochu kratší, ale snad to nevadí. Doufám, že se vám to pořád líbí, protože si myslím, že to není nejlepší. Vymýšlím to za pochodu, takže mě samotnou zajímá, jak to dopadne a nevím jestli vás otravuje, že nevydávám, tak často, jak někteří tady, ale snažím se, co nejdřív vydávat. Tak se mějte pěkně. :) -

-880 slov-