𝐀𝐯𝐚𝐭𝐚𝐫 : 𝐎𝐞𝐥 𝐧𝐠𝐚𝐭𝐢 𝐤𝐚𝐦𝐞𝐢𝐞 - (Neteyam x Reader)

♒︎ 𝟐 - 𝐍𝐞𝐜𝐡𝐜𝐢 𝐯𝐳𝐩𝐨𝐦í𝐧𝐤𝐲..

y/n - tvé jméno

-⎽__⎽-⎻⎺⎺⎻-⎽__⎽--⎻⎺⎺⎻--⎽__⎽-⎻⎺⎺⎻-⎽__⎽--⎻⎺⎺⎻--⎽__⎽-⎻⎺⎺⎻-⎽__⎽--⎻⎺⎺⎻--⎽__⎽-⎻⎺⎺⎻-⎽__⎽--⎻⎺⎺⎻--

Přítomnost

Y/N Pov

Zhluboka jsem se nadechla a co nejtišeji vydechla. Zády jsem se více natiskla na kůru stromu, za kterým jsem se teď schovávala. Hlavně klid, zhluboka dýchat, nedělat prudké pohyby a soustředit se na svůj cíl. Co tě táta vždycky učil. Zavřela jsem oči. Vítr si hrál s korunami stromů. Ticho okolí se mi moc nelíbilo, ale to ani mému splašenému srdci. Vsadila bych se, že by vyhrál, kdyby se zapsal na rychlostní závod přes celou Pandoru.

Než ke mně dolehlo zapraskání klacíku opodál, svižně jsem se odlepila od stromu. Tětiva luku se napnula, a když jsem zamířila na svůj cíl, dodala dřevěnému šípu rychlost a směr, aby dokázal trefit svůj terč. Yerik, který stáhl hned vedle, zvedl hlavu a polekaně odběhl pryč. Zklidnila jsem svůj tep a přiskočila ke stromu naproti, který můj šíp trefil. Nemířila jsem na to ubohé zvíře, ale na rýhu v kůře. Trénovala jsem si mušku. Odpusť, že jsem tě vyděsila, maličká..

Abych se přiznala, nikdy mě to ke střílení netáhlo. Chtěla jsem být jako on, ale nikdy jsem mu nesahala ani na paty. Na rozdíl ode mě, on střelbu miloval. Byla to jeho vášeň. Ale kvůli své vášni se mi tolik nevěnoval. Někdy mi přišlo, že je raději tam v lese, než se mnou. V mých deseti letech se mi už podruhé, převrátil svět vzhůru nohama a stala jsem se sirotkem. Opustil mě jako máma, a nejhorší bylo to, že za to ani nemohl.

Šíp jsem naštvaně vytrhla z kůry stromu a otočila se, jen abych zůstala zaraženě stát. Jeden z lístků kruhovitě padal na zem, přímo přede mnou. Ztěžklo mi srdce, uši klesly a má ruka se zatnula v pěst. K čertu se vzpomínkami..

Vydala jsem ze svých hlasivek zvuk, který jsme používali na přivolání naších Ikranů. Netrvalo to ani pár minut a z nebe se, hned po velkém stínu a hlasité ptačí odpovědi, sneslo obrovské okřídlené zvíře. Lidé je popisují jako velké ptáky, křiklouny, něco mezi drakem či dinosaurem... No, každý říká něco jiného.

Dopadl na zem kousek ode mě a netrpělivě se otřepal. Díky slunečnímu svitu a jeho překrásně tyrkysovému zbarvení, jeho jantarové oči vynikly. Pousmála jsem se a mírně se hlavou uklonila.

,,Mawey, Keru. Mawey.(Klid.)" Dlaní jsem mu chlácholivě přejela po hlavě. Byl hodně rozrušený a už vůbec se mu nelíbilo, kde jsme byli. Do této části lesa jsme nechodili a tak se mu nedivím.

,,Už už.. Pojďme se vrátit. Tswayon, Keru.(Leť)"

S Kerubim jsme se přesunuli do našeho útočného tábora. Tábor Omatikaya, schovaný v létajících horách, který nám sloužil jako základna pro naše útoky na nebešťany. Už je to totiž rok co se nebešťané vrátili zpátky...

Propletla jsem se mezi stany, než jsem dorazila k jednomu z těch největších, kde jsme dávali raněné. Rukou jsem odkryla látku sloužící jako dveře a vstoupila dovnitř.

,,Nari si..(Opatrně)." Ozvalo se z rohu. Mo'at s mísou léčivých rostlin nanesla poslední zelenou vrstvu na ránu a opatrně pacienta položila zpět na lůžko udělané na zemi z dek. Za ní stála Liel a babička. Připravovaly další léčivé rostliny, kdyby někdo z našich válečníků, kteří se měli co nevidět vrátit, byl zraněn. Zastavila jsem se pár kroků před ní, abych ji nevyrušila, ale zároveň na sebe upozornila. Když mi obě věnovaly pohled, babička se okamžitě zamračila.

,,Y/n! Podívej se na sebe. Jak to zase vypadáš!" vyhubovala mi a hned mě prohlížela, jestli nejsem vážně zraněná.

,,Liel, podej mi trochu těch bylinek." pronesla směrem k dívce vedle mě. Liel ji podala mísu a já sklopila hrůzou uši a nakrčila nos.

,,Nic mi není. Je to jen škrábnutí, babi." snažila jsem se ji přesvědčit. Věřte nebo ne. Tato léčící věc nehorázně štípala. A každý se jí pokud možno obloukem vyhýbal. Měla jsem jenom pár krvavých škrábanců ale nic vážného.

Liel byla o pár měsíců mladší ale někdy mi přišlo, že se chová jako by ona byla ta starší. Nejstarší byl stejně Neriah. Babička si nás tři osvojila, když naši rodiče umřeli.

Neriah byl její vlastní vnuk. Jeho rodiče byli bojovníci, bohužel padli při jednom náletu na nebešťany. Babička pomáhala naší Tsahìk Mo'at, když si válka mezi Na'vi a nebešťany vyžádala hodně životů a Liel se zaučovala. Kdežto Neriah ten si to vždycky směřoval na bitevní pole. Mám takový pocit, že to má co dělat s pomstou, ale kdykoliv zmíním toto slovo div mi neutrhne hlavu.

,,Měla by sis odpočinout." Naléhala jsem tentokrát já. Byla vyčerpaná. Jediný pohled na ni mi dokázal prozradit, že to byla pravda. Vždycky byla ta, co dávala přednost ostatním před sebou. Povzdechla si a dlaní mi jemně přejela po tváři.

,,Víš, že při práci nemám čas na-"

,,Babi. Rutxe.. (Prosím.) " Sundala jsem její dlaň, abych ji mohla jemně sevřít ve své.

,,Y/n má pravdu, Babi. Sotva stojíš na nohou." Liel se taky přidala. ,,Nechtěj, abych zavolala Neriaha." pohrozila hravě.

,,Ach.. No dobrá. Ale když se něco stane, musíš mi to okamžitě říct." Ukázala na ni prstem, že to myslí vážně. Liel se usmála a popostrčila ji směrem našeho stanu.

Vím, že nejspíše nezamhouří oči. Toto nebylo dobré pro její zdraví. A ani její věk. Slábne čím dál tím víc a my se bojíme nevyhnutelného...

-⎽__⎽-⎻⎺⎺⎻-⎽__⎽--⎻⎺⎺⎻--⎽__⎽-⎻⎺⎺⎻-⎽__⎽--⎻⎺⎺⎻--⎽__⎽-⎻⎺⎺⎻-⎽__⎽--⎻⎺⎺⎻--⎽__⎽-⎻⎺⎺⎻-⎽__⎽--⎻⎺⎺⎻--

- Malá otázka, jestli vám vadí při čtení (závorky s překladem) za Na'vi jazykem. Nebo bych je měla dát na konec aby se lépe četlo.. Napište pokud by to někomu vadilo :)

- (Video ukazuje co se děje mezi tím T . T)