! SPOILERS Avatar 1, 2 ! ( Neteyam x Y/N )
Víte, co se říká o štěstí.. V mžiku může zmizet, jako padající hvězda na noční obloze.. Ráj se rozpadne jako domeček postavený z karet. Nic netrvá věčně... jedno však ano..
,,Mami! Jak jsi poznala tátu...
,,Co ho to zase napadlo!" Neytiri pochodovala sem a tam. Nevěděla, jestli se má na něj zlobit nebo se bát. Lehce jsem sklopila uši a otočila jsem se. Neteyam stál ve dveřích a opíral se o rám se založenýma rukama. Byl ke mně zády, díval se směrem za útes. Pomalu jsem k němu přistoupila, stoupla si vedle, ale neodvážila se prolomit ticho. A tak jsem raději vzhlédla k obloze. Vrátí se.. Musí..
Zavřela jsem oči a položila si hlavu na jeho rameno. Ucítila jsem na sobě jeho pohled, pak mi kolem ramen obtočil ruku a lehce přiklonil hlavu k mé. Měl jej hlídat... Takže, se za to určitě vinil, jak ho znám..
,,Najdou ho." vyřkla jsem, abych z něj aspoň trochu sundala obavy, ale popravdě jsem se snažila ujistit sama sebe.
Bylo k smíchu, jak se naše životy měnily, jako na houpačce. Jednou jste nahoře a vzápětí úplně dole. Jste šťastní a máte pocit, že už nic nemůže tento pocit překonat... a pak vás život srazí bez varování na kolena a vy máte pocit, že už nikdy to štěstí znovu nepocítíte. Ale na druhou stranu, kdyby život měl jenom duhu, umřeli bychom nudou. Nepoznali bychom jeden důležitý pocit. Mít strach.
,,Vrací se!" oba jsme se s nadějí narovnali a v dálce postřehli ty, na které jsme tak bedlivě čekali, v doprovodu troubících lastur. Neytiri okamžitě vyrazila za nimi a my za ní.
,,Ten chlapec je zpátky! Našli ho." Na'vi už byli shromážděni u vody, když jsme dorazili. Jake stál vedle Lo'aka, kontroloval jestli není vážně zraněn.
,,Lo'aku!" Neytiri se prodrala davem a nasupeně se zastavila před svým synem. Prohlédla ho, ale pak se naštvaně zamračila.
,,Prosím, dej mi sílu, abych svému nejmladšímu synovi nevyškrábala oči!"
,,NE. Můj syn dobře ví, že ho nemá brát za útes. Vina je na něm." Tonowari donutil Ao'nunga pokleknout. Jake se na něj podíval, ale pak pokynul svému synovi.
,,Dobrá. Jdeme.."
,,NE. Ao'nung za to nemůže." Ao'nung zmateně zvedl hlavu. Lo'ak se pevně podíval Olo'eyktanovi do očí a pak pokračoval.
,,Byl to můj nápad. On se mi ho snažil rozmluvit. Vážně." přiznal. Tonowari a Ronal koukli po Ao'nungovi, zdali je to pravda. Jake popohnal svého syna a se slovy k Tonowarimu "Vyřídím to", potlačil Lo'aka směrem domů. Zařadila jsem se vedle Kiri a potichu šla za nimi. Dokud se Jake naštvaně nezastavil.
,,Tati říkal jsi, abych se s nimi skamarádil! O to jsem se právě snažil-"
,,Nechci to slyšet. Udělal jsi téhle rodině ostudu."Lo'ak sklopil pohled.
,,Už můžu jít?"
,,Ještě nějaký průšvih a bude zle. Rozumíš?"
,,Ano, pane. Naprosto." zavrčel ublíženě a odešel pryč. Popošla jsem jeho směrem, že bych jej doběhla, ale nevěděla jsem, jestli bych jenom nepřilila olej do ohně. Neytiri naštvaně střelila pohledem po Neteyamovi.
,,Kde jsi byl ty?"
,,JO. Co se stalo z "Dohlížej na bratra" ?" Oba ho propálili naštvaně pohledem. Neteyam provinile sklopil oči. Ani nevíte, jak moc jsem to chtěla říct.. Byl se mnou..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Pardon, pane." sklopil uši omluvně. Jake mu chtěl ještě něco říct, spíše kvůli tomu, že už tak byl dost naštvaný a tak nedokázal udržet svůj vztek na uzdě, ale já byla rychlejší.
,,Byl se mnou.. Je to má vina, omlouvám se."
,,Jděte." nařídil nám Jake pevně protřel si kořen nosu. Neteyam mě chytil za ruku a pobídl do kroku.
Neteyam šel přede mnou s hlavou v oblacích. Celou dobu nic neřekl, ale já věděla, nad čím přemýšlel. Dostali jsme se před náš dům. Koukla jsem na naše propletené ruce. Nechtěla jsem, aby tento den skončil s touto náladou. Zpevnila jsem stisk a donutila ho tak zastavit. Zůstal stát, přesto se na mě nepodíval.
,,Nete.." zašeptala jsem jeho jméno. Když se pořád neotáčel tak jsem ho druhou rukou k sobě otočila sama.
,,Nelituju toho. Tentokrát.. jsem si vybral sebe." vyřkl ke mně a pohlédl mi do očí. Pousmála jsem se a lehce přikývla. Vždycky dával přednost svým sourozencům.. Vždycky to byl on, kdo chránil je. A teď, když pro jednou myslel na sebe..
Prsty jsem mu přejela po tváři a pak k němu přistoupila ještě blíže, abych spojila naše čela. On mi kolem pasu obmotal ruce a pak svou hlavu zabořil do ohybu mezi krkem a ramenem. Nahlas si povzdech a já ho lehce pohladila po vlasech.
,,Měli by jsme jít spát.. Za chvíli se vrátí tví rodiče-"
,,Chci takhle ještě chvíli zůstat.. prosím." přivinul mě k sobě pevněji. Na to jsem se musela pousmát.
,,Jenom na chvíli..." podvolila jsem se a přitulila k němu do objetí. Jenom na chvíli..
