já koukal ji do oci, ona koukala do mejch

15.

POHLED VIKY:
Ráno se probouzím okolo deváté. Po půl hodině vstanu z postele a jdu si udělat ranní hygienu a učesat vlasy. K snídani jsem si dala jen rohlík s máslem a zeleninou. Když jsem dojedla snídani umyla jsem nádobí a šla trochu pouklízet. Během uklízení jsem si pustila písničky a při uklízení si zpívala. Ze zpívání mě vyruší cinknutí zprávy na mém mobilu. Kdo to je tyvole, když jsem jednou za rok produktivní.

"Ahoj, nechceš dnes zajít na oběd?" přečtu si zprávu od Šimona. Šimon tak toho jsem nečekala.

"Ahoj, můžeme v kolik přesně?" odepsala jsem mu. Aspoň nebudu muset dnes vařit a zapomenu na Dominika. Teda doufám.

"O půl jedné u Caffetterie" cinkne mi zpráva. Tak to bych se sebou měla něco dělat mám hodinu. Oblékla jsem si na sebe baggy jeans, šedý crop top a černou nike mikinu přes hlavu.
Řasy jsem přejela řasenkou, kruhy pod očima zakryla korektorem, rty ozdobila leskem a namalovala si linky. Jdu si obout boty a vyrážím. Když jsem došla ke Caffetterii viděla jsem Šimona jak se opírá o svoje auto s bílou košilí na sobě a černýma roztrhanýma riflema. vyrazí směrem ke mně.

"Ahoj" pozdravím ho.

"Ahoj, jedeme?" zeptá se mě a já jen kývnu. Rozejdeme se k autu a Šimon nastartuje.

"Kam to vůbec jedeme?" zeptám se.

"Překvapení" odpoví mi Šimon a koukne na mě a při tom se lišácký usměje.

"Nesnáším překvapení" řeknu a dělám uraženou. Po 20ti minutách jsme na místě. Jsme u nějaké luxusní restaurace.

"Kdybych věděla, že půjdeme sem vezmu si něco jiného" řeknu a kouknu na Šimona.

"Tobě sluší všechno" odpoví mi a vcházíme do restaurace. Po chvíli přijde číšník a my nadiktujeme objednávku. Než nám číšník přinese jídlo povídáme si o všem co nás napadne. Po chvíli máme jídlo před sebou vychutnáváme si oběd. Teda spíš takovej opožděnej oběd o půl druhý. Když jsme dojedli Šimon to zaplatil za nás oba a jdeme k autu. Nastoupíme do auta a vyrážíme domů.

"Moc jsem si to užila" řeknu v půlce jízdy a usměju se na Šimona.

"To já také" odpoví mi Šimon a oplatí mi úsměv. Po 20ti minutách co jsem navigovala Šimona kde bydlím jsme u mého bytu.

"Děkuju bylo to hezké" řeknu mu a obejmu ho na rozloučenou.

"Není zač" zamumlá Šimon do objetí. Když se z objetí odtrhneme Šimon mi koukne hluboce do očí.

"Co to děláš?" řeknu udiveně když mi chtěl dát Šimon pusu.

"Já- promiň" odpoví mi a u toho se podrbe na zátýlku.

"Dobrý, tak ahoj" řeknu mu a rozcházím se k mému bytu. Uhla jsem jen proto, že jsem u toho měla myšlenku v hlavě na Dominika. Co kdyby mi udělal to stejné. I když Šimon není podle mě tak egoistickej debil. Zase na nej myslím řeknu si když dojdu do svého bytu. Lehnu si na gauč a po chvíli se jdu převléct do domácího. Šedé teplý a volné tričko. Opět si lehnu do postele a odpočívám.

"Omlouvám se" přečtu si zprávu. Šimon. Achjo možná kdybych nemyslela na Dominika tak mu tu pusu asi i dám. Mám ho ráda, ale co se teď stalo tak se bojím, že mi udělá to samé.

"V pohodě" odpovím mu a jdu se koukat na film. Uprostřed filmu dostanu na něco chuť. Nakrájela jsem si zeleninu a vzala si ji k filmu.
Přijdu do obýváku a cinká mi mobil.

"Dobře, já nevím co to do mě vjelo" přečtu další zprávu od Šimona.

"Už nás tím nepřemýšlej, nic se nestalo" odpovím mu a dojím zeleninu. Po chvíli jdu odnést talíř, vypnu televizi a jdu se osprchovat.
Do sprchy vcházím s myšlenkami na Dominika stejně jako v předešlých dnech. Pustím na sebe horké kapky vody a přestanu vnímat. Tohle musí skončit řeknu si když vyjdu ze sprchy. Už na něj nesmím myslet. Jdu si natočit sklenici vody a jdu si lehnout do postele. Nasadím si sluchátka do uší a snažím se usnout. Nejde mi to. Mám v hlavě jen jeho. Vyjdu na balkon a zapálím si cigaretu. Během toho co potahuji z cigarety koukám na hvězdy. Tipnu nedopalek a jdu si znova lehnout. Už úspěšně upadám do říše snů.

Takhle kapitola je trochu kratší, ale snad se vám líbí.
Omlouvám se za chyby! <3