ležím v té vazbě
co říká si můj pokojje tma
nepříjemno se mi provrtává
netknutou kůží
a jak trny růží
drásá vnitřky tělastrach z příchodu stvůr
stvůry
netvorarachot u vstupních dveří
potácení
a taky dusot
který zuří
který napíná žílybývaly malé
bývaly tenké
teď pnou se po rukách
jak jedovatí hadipřichází
peřina mou ochranou
a pod ní
jak v žhavém kotli
svírá se mé tělopřesto cítím chlad
mráz mnou hází
ve sněžné rokli
a nenechá mě spátnahlíží do vazby
do temné jámy
do níž uvrhli mě
bez rozmysluSTÁT!
jde blíž
kde je?
kde jsou slavní zachránci?snad je ten malý aspoň v nedohlednu
nejsem tu sama přeci!
v tom úzkostném temnu!anebo jsem?
nevědomí tlačí mou mysl
proč nechali by dítě
samotné a v pasti?sedá na konec postele
tam velebí nevítaní zrádci
u nohou dítka
co létá v prachusedí
jenom sedíani se nehnu
aby nepoznal
že oka nemhouřím
že jsem při smyslech
že nikdy nespím
že sama ve strachu
bdím a bráním krachudrtí mě napětí
co nevybledlo létadřevěná tapeta!
od chvíle
kdy sedl si na lože
k němuž necítím vřelostspasení nikde
jen já
uprostřed ghetta!a otázky v mysli
a vědomí zrady
nejbližších cizincůví to?
věděla to po celou dobu?proč odpor najednou cítím
k té důstojnosti v převleku?nevím
co koná
nevím
proč navštívil mě
a mou deku
v šeru
ve vší mé útlostivzpomínky mám jen
na zlosti
a slané oplatky
které jedli jsme spolu
když svlečen byl do polonahapouštěl mi cosi
co si pošetilá snaha
nemá šanci vybavit
a rukou mě pokládal
na odporný břichbyl to on?
byl tím
kdo začal ty bouře
kdo započal hřích
a všechno to svinstvo
co vzalo mi vůli?nevím.
má hlava
kvůli snaze chránit
potlačila důkazy
o počátcích spádupamětní zákazy!
a z hradu jen píseka já vidím výraz
který věnoval mi tu noc
věnoval jej děcku
co neznalo špínu
a ďáblovu moc!pochopil
že nesním
a přiblížil se po tměvidím ten obličej
důkladně a zblízkavidím pyžámko
drobné v klínu
podobné těm
které prodávám matkám
co hýčkají své podobiznyrůžové?
ano
růžovébarva princezen
která hrne mi do úst žluč!a k nachovým jatkám
ty ruce
masité
a nepozvanéale víc
už jen černotajemství
které uzavřel se mnou
bídák
v tu noční dobupak už jen temno
které dere se ven
ze shnilého hrobu
i po rocích iluzí
i po rocích nepravdnahý břich
malé mužství
věk
který na prstech jedné ruky
dal by se spočítata já se ještě pořád táži
co se mi to vlastně
přihodilo?
ČTEŠ
v nouzi poznáš KARMU.
Poetrymoje druhá básnická sbírka, která podtrhuje to mý dekadentní fungování způsobený spiknutím vesmíru. planetky se nestřetly, hvězdy padly na opačnou stranu a je z toho: KARMA. ale přesto. věřím v tebe, vesmíre. vždyť i ten mistr tesař se někdy utne...