bylas pro mne hrdinkou
od roků brzkých
od map čistých
od dob
kdy rány nekřičely ortel
ta
jež zdolala škůdce svých dětí
co bral jim jídlo od huby
bylas pro mne hrdinkou
tehdy
kdy fikce žila daleko
a zemdlené záhuby
nevisely na stěně
každý slovo
neslo správnost
a žhavý pouto
spínalo se pevně
POUTA
jen ty mi byly nasazeny
v pleně
po dospělost
od zploditelů
od zhýralých lásek
a já nechci být tebou
ženo bílých masek
nechci zničit dětskou duši
nechci být můrou zlou
svých podobizen
vzala si mi iluze
o rodičích a dětech
teď stírám krev na blatech
a křičím
že bát by se mě začaly!
a přitom jen zlo z pohádek
má tu něhu hnát
nevyhnem se tomu
skončíme jako oni
jako naši tvůrci
jako bídní strážci
chladní hadi
HADI VE FRAKU!
zničíme bláhovost
zničíme sebe
to všechno
čím jsme bývali
s útěchou líbali
a chtěli vidět růst
a žlučovitou ranou nám bude
že naše vědomí
zůstane potlačeno
nebudeme tušit
že mučíme děti
co jsme bez úvah
přivedli na svět
ČTEŠ
v nouzi poznáš KARMU.
Poesíamoje druhá básnická sbírka, která podtrhuje to mý dekadentní fungování způsobený spiknutím vesmíru. planetky se nestřetly, hvězdy padly na opačnou stranu a je z toho: KARMA. ale přesto. věřím v tebe, vesmíre. vždyť i ten mistr tesař se někdy utne...
