dívám se na to
čím jsme kdysi byli
my dva
slova
co neunesla jedna věta
dvě vichřice
ničící obyčej
dva větrný víry
bloudící propastí světa
byl si vánek
co cuchal lidem vlasy
myšlenky
a jejich příště
v marný snaze
držet tempo tornáda
držet tempo
malýho dítěte
co si dostal na starost
už nejsem dítě
jen nekončící hurikán
rvu životy z kořenů
a odnáším si zbytky
a ty se pořád nejspíš směješ
široce
a na námitky
odvracíš se pryč
vaneš si vstříc všemu
co sis vždycky přál
i já ti to přeju
tak se netrap
a nekoukej zpátky
protože ti odpouštím
všechen pal
i všechny ty zmatky
žij
a žij naplno
jen ve svým zapadlým světě
jako petr pan
bez veršů
bez kapitána hooka
bez starostí o hlavolam
co si nestihl rozluštit
ČTEŠ
v nouzi poznáš KARMU.
Poésiemoje druhá básnická sbírka, která podtrhuje to mý dekadentní fungování způsobený spiknutím vesmíru. planetky se nestřetly, hvězdy padly na opačnou stranu a je z toho: KARMA. ale přesto. věřím v tebe, vesmíre. vždyť i ten mistr tesař se někdy utne...
