nelze si vybavit
hořký bodu zlom
kdy sesypal se štít
a rozevřela brána
hradu černých karet
nedá se víc věřit
z opory štěrku lom
a svou mysl nespočítám
je jak kabaret
kde jen zoufalec se může smát
a mrcha
dělá si
co chce
nutí mi ústřižky
z nichž nevyčtu pravdu
nenalézám lék
a ani plagiát
mám tvé ruce
mám tvou vadu
dlouhé prsty
zorné klouby
proto děsím se
že je často neznám!
proto děsí mě
ČÍ JSOU?
stvůrné tlapy přeci
krásné něze patřit nemohou
COS MI TO PROVEDL?
tak pověz
ty tvůrce!
POVĚZ ZHÝRO
COS ODHALIL DÍTKU
kousek od kolejišť!
kdepak jsi víro?
TA VELKÁ OKNA
TA STRAŠNÁ TÍSEŇ
MASITÉ SKŘÍNĚ
A STÍNY NA ZDECH
míhají se
jak rozfoukaná lokna
jak hejno mravenišť
na břichu
a před zraky tapeta
těsně svázaných stébel
v tichu zírám na ni
a koušu polštář
co brzké vzlyky tlumí
tak kam?
kam si vecpal křivdu?
jsem daleko
i blízko
vítr za portály šumí
a já proklínám bídu!
chce se mi zvracet
vnitřky těla se úží
v tom hořkém blivnu
a protestu
KŘIK.
chci řvát!
chci zbavit se trestu
v tom mlžném pokoji!
jsi na živém třasu?
anebo nejsi?
jsi v mrtvém děsu?
anebo nejsi?
pálí mě útroby
znovu cítím bol
jak při zhýralém aktu
poupátko drahé
na zem ti házím řasu
a chci tě sevřít
chci sevřít ten kvítek v peřinách
a z tebe se zhýro
bez menšího taktu
vzdušný líh valí
a pálí v dutinách
pach
v úžinách
pach paktu
nesedíš na posteli
už ne
NE!
proč psala bych?
proč v nevědomí nultý deník vznikal?
jsi vepsán i v patrech?
polklo snad zrnko tvou dospělost?
chuť
co skutečnost by nepozřela
TAK COS TO SEHRÁL?
KAM SES VTĚSNAL?
TAK ŘEKNI A NEMLČ!
TAK UKAŽ SE!
UKAŽ!
ODHAL SE V TEMNOTĚ
DĚTSKÉHO AZYLU!
UKAŽ SVOU TVÁŘ
A SÁM SEPIŠ ZÁVĚR!
neměl si právo
na paletě
idylu měnit v elegii
nestávám se viníkem
jen obětí vehnanou
na netočený záběr
který dohnal mě k magii
holčičko
slyším tvůj dech
hanbím ten chlast
znatelný pohyb
DOST!
mysl mě dál chrání
jak oceán plast
a nechce mou prozřenost
její brek
tak proč mě nebrání?
koušu polštář
koušu vztek
koušu ho v agresi
zatínám nehty
do měkké úzkosti
a toužím si recesi
její pláč
ale pro dnes to stačí
pro dnes už dost
jdu spát
nechci víc se vracet
ČTEŠ
v nouzi poznáš KARMU.
Poesiamoje druhá básnická sbírka, která podtrhuje to mý dekadentní fungování způsobený spiknutím vesmíru. planetky se nestřetly, hvězdy padly na opačnou stranu a je z toho: KARMA. ale přesto. věřím v tebe, vesmíre. vždyť i ten mistr tesař se někdy utne...
