už nechci vědět víc
už vzpomínky mi stačí
do hlíny jsem to svý poupě
co uvadalo v noci
s kleslou tíhou dala spát
teď to dítě uhynulé v kleci
zaslouženě odpočívá
mechem plnou škvírou
to já obdařila něhu vírou
kterou servali tak hrubě
to já!
já ho vychovala!
už neděsím se nic
a necítím ani zášť
jako vlastní rodič
utišila jsem ten pláč
a vnitřek dospět nechala
jsem pro sebe matkou
i otcem
a všemi těmi
co mi KARMA sebrala
natřela jsem šedé plátno
láskou
sebou
a taky lidmi
co by pro ránu šli daleko
nehodlám se pídit dál
už stačilo se pravdou krmit
teď chladím palné nitro
a v douškách hltám záchranu
volně můžu říct
že servala jsem pouta
v záři teplé svobody
pro růžové kvítí
co jste silou chtěli rozdupat
je volné
a je se mnou
a dám mu všechno
co škrtilo tak tvrdě
dám mu život
co si zaslouží
a vás
ať spolkne minulost
já odpouštím
jen nezapomínám
anebo nechávám
bez milosti
v prach se rozpustit
ČTEŠ
v nouzi poznáš KARMU.
Poetrymoje druhá básnická sbírka, která podtrhuje to mý dekadentní fungování způsobený spiknutím vesmíru. planetky se nestřetly, hvězdy padly na opačnou stranu a je z toho: KARMA. ale přesto. věřím v tebe, vesmíre. vždyť i ten mistr tesař se někdy utne...
