Co se stane, když se naprosto šílená 23. letá dívka, dostane do světa, o kterém už dlouho snila? Bude to stejné jako v jejích snech, nebo se to začne všechno sr*t :D ? Příběh magora a jeho výletu do jiného světa...jiného vesmíru. -Hemmy
Běžela jsem...ano, už zase běžím. Jak se to vlastně stalo? No, vyšla jsem ze záchoda a nikde nikdo. Rodiče si vždy stěžovali, že trávím moc času na záchode...KAŽDOPÁDNĚ!
Když jsem vyšla ven, nikde nikdo nebyl. Ani na chodbě, ani v kancelářích. Když jsem otevřela dveře od společenské místnosti byli tam...roboti. Já vím, zní to šíleně, ale já se nikdy nestarala, co dělají moji šéfové po nocích...huh.
NO, chvíli jsem na ty roboty koukala a doufala že jsou přátelští. Já vím naivka. Najednou po mě začali střílet a já dveře zase rychle zabouchla. A tak jsem začala běžet. Ale to není všechno Horste! Abych začala úplně od začátku, musíme se spolu... přenést, do období před třemi dny.
Seděla jsem si v pokoji a v klídku za svým notebookem a koukala na Avengers. Já vím, trochu moc na 23. letou holku ale...no...taky nikdo netvrdí, že jsem úplně normální. Takže jsem si v klidu koukala na Avengers a najednou někdo zaklepal. Venku pršelo tak jsem si myslela, že je to další chlápek, co potřebuje půjčit pláštěnku. To už se totiž jednou stalo. Otevřela jsem dveře a zklamaně hleděla na chlapíka přede mnou. Nebyl to brácha, Playboy, ani růžový jednorožec tancující na duze .
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byl to vědec. NE! VÁŽNĚ! Jakmile jsem se ho zeptala co potřebuje, začal do mě hustit nějaký ty jeho vědecký žvásty. Něco o nějakým stroji co přenáší lidi někam do prdele a o lidech co ho chtějí a já jim ho nesmím dát. Stručně samozřejmě. Dal mi ho do rukou a zdrhnul. Nějak jsem to neřešila a položila si ho na stoleček v pokoji. Dokoukala jsem Avengers a šla spát. A div se světě, ráno jsem se vzbudila na lavičce někde úplně jinde. Ne, vážně jsem se VZBUDILA! VĚŘTE MI! Každopádně když jsem se trochu rozhlédla, zjistila jsem, že jsem zřejmě v nějaké anglicky hovořící zemi. To víte. Hodně lidí co nemluví česky, toho si rychle všimnete. Moje teorie byla taková, že ta mrcha malá (AKA stroj od vědce) mě přenesla kamsi do Ameriky a že si musím rychle vydělat nějaké peníze, než si někdo všimne, že jsem zmizela. I když... kdo bude postrádat spisovatelku?
Začala jsem si rychle hledat nějakou brigádu a díky bohu jsem jednu našla. Byla to práce na nějakých součástkách do strojů. Po přijetí jsem rychle zapadla. Nikdo moc nemluvil a nikdo nebyl moc přátelský. Seřizovali jsme nějaké součástky a dávali je do jakých-si krabic s nápisem Hydra. Byla jsem na brigádě druhý den, když se stalo to, co už jsem popisovala. Musela jsem na záchod, no a teď tu běhám jak kočka v krekru, které jde z prdele duha a snažím se nají východ.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
