Avengers - Tak trochu jinak

5.kapitola

Tak vám nesu novou kapitolu. Děkuji moc za příznivé komentáře. Zbytek třídy jel teď na týden na sportovní kurz, ale já zůstávám doma takže je možné, že budu víc psát (nebo spíš přepisovat). Nic vám ale raději neslibuji. Tak snad už jen hezké čtení? :) -Hemmy

,,Tohle pánové je..." začal Fury, ale Bruce mu skočil do řeči.

,,Thea." Všechny oči se upřely na něj. ,,Včera jsme se potkali.

,,Jo, my taky," řekl Tony.

,,Jo, jo," přikývl Steve.

,,Uniklo mi něco?" řekl Clint a Natasha ho konejšivě poplácala po rameni. Fury se na mě nepříjemně podíval.

,,Co je?! Já za to nemůžu. Jeden mě odhalil, druhý napadl a třetí mě chtěl znásilnit."

,,Co?!" přidal se do toho Thor. Podívala jsem se na ty tři tydíty. Bruce se smál, Steave se červenal a Tony, ten byl duchem nepřítomný.

,,Tak se uklidníme!" zchladil nás Fury. ,,Thea Vernerová není jako my ostatní." Projel pohledem po každém, až se zastavil na mně. ,,Není z tohohle světa. Vlastně nejspíš ani vesmíru." Mezi Avengery se ozvalo neklidné šuškání. Jako děti. povzdechla jsem si. Pak jsem udělala krok vpřed k Avengerům.

,,Jsem ze světa, který je stejný jako tenhle. Země má stejnou stavbu, města i lidi. Ale neexistují v něm hrdinové, jako jste vy. Jsou v něm lidé, kteří vypadají jako vy...jsou to vlastně vaše kopie, ale žijí normální-všední život." Probůh já snad ještě začnu řečnit!

,,Znamená to, že jsi z paralelního vesmíru?" zeptal se Bruce.

,,Myslím, že o tom by se dala vézt dlouhá debata. Pro ni je paralelní vesmír ten náš, pro nás ten její," řekl Fury. Všichni přikývli, jako by tomu snad rozuměli.

,,A jak nám zrovna ona může pomoct?" zeptal se Thor. Taky vám to připomíná Teleshoping?

,,No to je otázka," zamumlala jsem tiše. Fury se nadechl k proslovu. A jéje. Tohle bude dlouhý.

,,Thea se sem totiž přenesla stejným strojem, který nám v tuto chvíli působí potíže."

,,Ono je ještě jeden?" zeptali jsme se s Brucem najednou, ačkoli jsme to oba mysleli z druhé strany.

,,Ano," přikývl Fury. ,,Naší výhodou je to, že pokud ji sem přenesl opravdu ten samý stroj, energie z něj se musela přenést do They aby ji sem dokázala přenést. Tím pádem..."

,,...ji mám v sobě!" dokleplo mi. Fury znovu přikývl.

,,Při troše štěstí ti to přidalo nějaké schopnosti, které bychom mohli použít na zastavení Hydry a toho stroje."

,,A nemyslíte, že kdyby měla nějaké schopnosti, už by o nich věděla?" řekl Tony. Znovu se na mě všichni koukli.

,,No nekoukejte na mě tak! Já o žádných superschopnostech nevím." Ono bodeť by jo, když celé dny uklízím...ok, druhý den, ale to je jedno.

,,Nemusí," řekl nesouhlasně Fury. ,,Na rozdíl od vás, u ní nevíme jak se její síla ovládá. Může to být jednoduché, ale také mnohem složitější. Nebo by mohla být její aktivace něčím podmíněná." Myslíte jako u Hulka? Ne, díky. Nemám v plánu měnit se na velkou zelenou příšeru, kdykoliv mě někdo naštve. Umím být dost zlá i bez toho.

,,A jak zjistíme jak ji aktivovat?" zeptal se Clint.

,,Musíme to zkoušet," řekl Fury a otočil se na mě. ,,Souhlasíš s tím?"

,,Když o mě přestanete mluvit jako o stroji, klidně. Ale musíte mi slíbit jednu věc. Pomůžete mi dostat se domů." Fury přikývl.

,,To zní jako férová nabídka," potřásl mi rukou.

. . .

Stála jsem v prázdné místnosti obalené do něčeho, co připomínalo igeliťák. Nahoře bylo okno, ve kterém stál Fury a Avengers a vpravo od něj malý, zato dost hlasitý reprák.

,,Připravena?" ozvalo se z něj.

,,Ono to jde?" řekla jsem ironicky a podívala se na plastového panáka přede mnou.

,,Můžeš." Zamračila jsem se na panáka a mrštila před sebe rukou. Nic. Zkusila jsem to s napřímenou dlaní. Nic. Pak pěstí. Nic.

Další půl hodinu jsem zkoušela všechny možné postoje, posunky, chvaty, ale nic nezabíralo. Ani styl Spidermana, ani styl Brumbála po dvanácti pivech. Už mě vážně nenapadalo nic, co bych mohla udělat.

,,Vypadá to, že budeme muset přitvrdit." Ze stěn se najednou vysunuly...Co to je? Kulomety? No prostě zbraně.

,,To snad nebude nutné ne?" ozval se z reproduktoru Stevův hlas. Zděšeně jsem se podívala do okna, kde stál zrovna Steve před Furym a bránil mu zmáčknout nějakou věc.

,,Obávám se, že ano. A teď prosím ustupte Kapitáne." Steve se zamračil, ale ustoupil. Kruci za tohle ho po smrti zabiju. Fury přistoupil k mikrofonu. ,,Tak Theo, připravte se."

,,Na co?! Na smrt?!" řekla jsem vyděšeně, ale dost naštvaně a obdařila ho nejnepříjemnějším pohledem, jaký jsem v tu chvíli dokázala udělat.

,,Jdeme na to," řekl Fury jako by nic a něco zmáčkl. Ve zbraních to párkrát zacvakalo a všechny se natočily na mě. A do modrýho banánu tohle bude bolet! Ze zbraní začaly vycházet čím dál vyšší a vyšší zvuky a začaly střílet.

,,Né!" zařvala jsem bezvýsledně a zavřela oči.

Jenže, nic se nestalo. Nebo stalo, ale slyšela jsem střelbu a pak bylo ticho. Otevřela jsem oči.

Klečela jsem na zemi a rukama si zakrývala hlavu. Ne, že by mi to ve výsledku nějak mohlo pomoct, ale reflex je reflex. Důležité ale bylo to, co bylo kolem. Kolem mě, se totiž rozprostírala jakási slabě modrá bariéra, ve které byly ,,zastavené" všechny kulky. Tep se mi zpomalil a já tak nějak uvolnila tu bariéru. Všechny kulky popadaly na zem. Překvapeně jsem zamrkala a podívala se do okna. Všichni Avengeři na něm byli namačkaní, jak lavičky při školním vystoupení a udiveně mě sledovali. Jen Fury se tvářil tak nějak spokojeně. Podívala jsem se sama sobě na ruce.

Tak tohle je hustý!