A je tu další díl. V tomhle se nic moc neděje, ale zase spíš popisuje situaci a jeden plán... Užívejte čtení ;3 -Hemmy
Hodili mě zpátky do cely a já s hlasitým zaduněním spadla na studenou zem. To jsem ale neslyšela. Neslyšela jsem vůbec nic. Jako bych úplně ztratila sluch. Silně jsem vzlykala a bolelo mě doslova celé tělo. Neměla jsem sílu ani energii se zvednout, a tak jsem tam zůstala jen nehybně ležet a brečet.
. . .
,,Theo? Slyšíš mě? Theo!" Stejné výkřiky na mě doléhaly z obou stran. Patřily Johnnymu a Tonymu. Pomalu jsem se zvedla, ale každý pohyb mě nesnesitelně bolel.
,,J...jsem v...v pořádku." Tím jsem chtěla říct, že žiju. Doslovně to ale můj stav rozhodně nepopisovalo. Odbelhala jsem se k lavičce na okraji cely a s bolestivým zakňouráním si na ni sedla.
V PAŘÁDKU?!" zařval téměř hystericky Johnny a Tony ho následoval se slovy:
,,V' pořádku je, když do tebe na ulici narazí člověk a omluví se ti. V pořádku je, když tým, který vůbec neumí hrát fotbal prohraje. TY THEO, TY ALE ROZHODNĚ V POŘÁDKU NEJSI!" Super. Ještě mi řekni že tráva je zelená a překvapením omdlím. ,,Co ti vlastně udělali?"
,,Nejdřív mě ta červenovlasí potvora zastřelila, pak mi dal ten chlap pěstí a pak..." Zastavila jsem se. Věděla jsem, že jestli o tom budu mluvit, tak se rozpláču. A to jsem nemohla už znovu dovolit. ,,O tom se mi nechce mluvit." Zahleděla jsem se do země.
,,Theo, já jsem opravdu rád, že žiješ. A mám o tebe taky starosti ale...jak to, že žiješ?!"
,,Ta ženská mi řekla, že mám zrychlený metabolismus a že se umím rychle, ale ne úplně léčit."
,,To je teď vedlejší! Musíme tě odtud dostat!" řekl Johnny.
,,A nevíš jak asi?! Já tady svůj oblek nemám a Thea už taky není ve stavu, kdyby mohla se svou mocí něco udělat."
,,A ta žena řekla, že mě zítra čeká další várka."
,,Takže jsi jim nic neřekla?" ujišťoval se Johnny.
,,Ne. A myslím, že to zítra bude ještě horší."
,,Já hlavně myslím, že zapomínáte jaksi na to, že ty mříže jsou z kovu a já ovládám oheň," řekl Johnny.
,,To je sice hezké Johnny, ale bez plánu se odtud asi těžko dostaneme. Tony, máš ještě ten náramek?"
,,Ne, vzali mi ho." Proč mám pocit, že už se odtud nikdy nedostanu?
,,Theo, mám plán," řekl najednou Tony. Jestli ten plán zahrňuje teplou postel, hodně jídla a spánku, beru! ,,Ten stroj musí být někde v téhle budově. Jestli se ti ho podaří použít dřív než oni použijí tebe, můžeš se dostat domů."
,,A...ale co vy? Slíbila jsem, že vám pomůžu!"
,,Taky že ano. Jestli ten stroj jako první použiješ ty, už ho nebude moct použít Hydra a tak pro nás bude mnohem snazší ji zlikvidovat."
,,To nezní špatně," uznala jsem.
,,A nezapomněli jste na něco?" řekl Johnny. ,,Theo jsi vůbec ve stavu, kdy můžeš chodit?" Pokřivila jsem pusu. To co Johnny říkal mělo něco do sebe. Bůhví kdy se mi ty rány dostatečně zahojí, i když mám ten zrychlený metabolismus. A jestli by mě chytili, mohl by semnou být konec ale...
,,Jsem ochotná to risknout!"
,,Tak fajn," řekl Tony. ,,Uděláme to takhle..."
ČTEŠ
Avengers - Tak trochu jinak
FanfictionCo se stane, když se naprosto šílená 23. letá dívka, dostane do světa, o kterém už dlouho snila? Bude to stejné jako v jejích snech, nebo se to začne všechno sr*t :D ? Příběh magora a jeho výletu do jiného světa...jiného vesmíru. -Hemmy