Avengers - Tak trochu jinak

18.kapitola

Tak tady máte poslední kapitolu. Nesmutněte, ještě vás čeká Epilog ;). -Hemmy

Samozřejmě tak jako vždy, jsem se ani tentokrát nevyspala. Každou chvíli jsem se budila a nad ránem to bylo ještě horší. Rozhodla jsem si dojít si pro kafe, když jsem s úlevou zjistila, že se mi o něco lépe chodí. Podívala jsem se na břicho. Na něm jsem měla obrovské náplasti překrývající rány nožem a těmi ostatními věcmi. Doktoři, kteří se u mě včera zastavili tvrdili, že mám obrovské štěstí. Prý kdybych neměla ten...zrychlený metabolismus, mohla bych vykrvácet. Taky mi řekli, že rány mi sice zůstanou na pořád, ale bolesti tak za dva tři týdny zmizí. Což není až tak špatné když vezmeme v úvahu, že normálnímu člověku by to trvalo tak dva až tři měsíce.

Po snídani a kafi jsem se stavila za Furym. Ten mi prý sám chtěl navrhnout brzký odlet (myslím do mého vesmíru) a tak jsme to přesunuli na osmou dnes večer. Když jsem o tom ale vyprávěla ostatním u oběda, moc šťastně se netvářili. Všichni ale uznali, že je to nutné. Tedy všichni kromě Johnnyho. Ten se hned po mém proslovu spakoval.

. . .

Sedm večer. Šla jsem do svého pokoje sbalit si věci. Ne že bych jich měla nějak moc, ale těch pár za sbalení stálo. Otevřela jsem dveře a se zívnutím vešla dovnitř. Málem jsem od leknutí spadla, když jsem si všimla Johnnyho sedícího na posteli.

,,Co tu děláš?" zeptala jsem se šokovaně.

,,Večer se s tebou bude chtít rozloučit spousta lidí, tak chci být první." Tak to beru. ,,a taky tě chci zkusit přemluvit, abys zůstala." Tak to zase ne.

,,Proto jsi dneska naštvaně odešel od oběda?"

,,Theo já se omlouvám," řekl a začal pomalu přicházet ke mně. ,,Prostě nechci abys šla. Ani se pořádně neznáme. A já bych tě moc rád poznal...tím nemyslím ve vězení, nebo zaplavené koupelně, ale třeba na večeři." Znělo to lákavě ale...

,,Johnny sám dobře víš jak to je. A že se proti tomu nedá nic namítat. Navíc jestli mě Hydra dostane, bude s námi všemi ámen."

,,Tak tě budu chránit! My všichni tě budeme chránit!"

,,Johnny. Já sem nepatřím. A ty sám víš, že nejsi na trvalé vztahy." Johnny přišel až ke mně. Zadíval se mi do očí a moji tvář si dal do dlaní. Normálně bych syčela od bolesti kvůli té modřině, kterou jsem měla přes půl tváře, tu jsem teď ale nevnímala. Johnny se ke mně naklonil a když už jsem cítila jeho dech, dlouze mě políbil. Místo abych sebou začala házet jako ryba v ananasovém džusu a začala Johnnyho mlátit po hlavě kokosem, jsem jeho polibek přijmula. Koneckonců už se nezopakuje. Když se jeho ruce sesunuly podél těla a on mě přestal líbat, řekl:

,,Ale já bych se kvůli tobě změnil." S těmito slovy mě tiše obešel a vyšel ven z pokoje. Když jsem se po chvíli otočila, už tam nebyl. Povzdechla jsem si a začala balit.

. . .

Večer se to nakonec muselo odložit na půl devátou, protože –jak řekl Johnny- se semnou chtělo hodně lidí, Avengerů i Reed, Ben a Susan rozloučit. Jen Johnny tam nebyl...a to mi bylo líto.