Avengers - Tak trochu jinak

10.kapitola

Probůh lidi! Málem bych zapomněla na tu sázku (vydávat po celý týden dvě kapitoly denně)! Naštěstí jsem si včas vzpomněla, takže tady máte další kapču.   -Hemmy

Šla jsem chodbou k mému pokoji, když jsem narazila na Tonyho.

,,Tak co? Mluvila jsi s nimi?"

,,Proč máš takový pocit?"

,,Slyšel jsem Mariu, jak tě volá." Ou.

,,Ano, tedy neměla jsem k tomu moc příležitostí. Celou dobu mluvil Fury."

,,To je divné, Fury nebývá tak ukecanej."

,,Možná se bál, že prozradím něco, co bych neměla," pohodila jsem rameny.

,,Je tu něco, co nevím?" nadzvedl obočí Tony.

,,Toho je," mávla jsem nad tím rukou. ,,Ale převážně nic důležitého." Tony přikývl a odešel. Odemykala jsem dveře, když ke mně přiběhl Bruce.

,,Tak co? Mluvila jsi s nimi? Jak to šlo?"

,,Brzdi, brzdi. Víc než já, mluvil Fury."

,,Otázka. Je Mister Fantastic opravdu vědec...myslím, tak chytrý?"

,,Myslíš Reeda? Asi ano." Asi určitě.

,,Díky. Já zase půjdu." A odešel. Vešla jsem dovnitř a zavřela za sebou dveře, když...zase někdo zaklepal. Otevřela jsem dveře a koukala na Thora za nimi.

,,Počkej!" zastavila jsem ho, než stihl něco říct. ,,Ano, byla jsem s Fantastickou čtyřkou. Ne, moc jsem nemluvila, protože mnohem víc než já, mluvil Fury. Ano, vím že je divné že Fury tolik mluvil. Díky za pokec, přeji dobrou noc." A zabouchla jsem dveře. Už jsem neměla energii na kecání. Chtěla jsem si jen lehnout a spát. Začala jsem se převlékat, když...ZASE NĚKDO ZAKLEPAL! Arrr! Navlékla jsem si zpátky tričko a nadupala ke dveřím. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, abych osobu za nimi namístě neutopila a otevřela je. A hádejte kdo to byl? Špatně. Byl to Johnny. Podívala jsem se mu do tváře a dveře zase zabouchla. Za chvíli jsem slyšela oheň. Bože on mi pálí dveře! Rychle jsem otevřela dveře a koukala se na smějícího se Johnnyho, kterému hořela dlaň. Pak jsem se podívala na dveře, které byly nedotknuté.

,,Tohle vždycky zabírá," řekl Johnny vítězoslavně. Chtěla jsem mu zase zabouchnout dveře před ks...tváří, ale strčil mi mezi ně nohu. Hajzlík jeden. ,,Počkej. Nechtěl jsem tě obtěžovat jen," ohlédl se. ,,Nevíš kudy se jde do našich pokojů? Nedával jsem příliš pozor, když nám je ukazovali." Povzdechla jsem si, vyšla ven a zabouchla.

,,A na cos prosím tě myslel?" řekla jsem, když jsem kráčela dlouhou chodbou.

,,Na jednu hezkou dívku." No jistě.

,,Že mě to nenapadlo hned."

,,To mě tak dobře znáš?" Nooo...

,,Pár věcí o tobě vím. Lehkomyslný, ve vztazích nestálý a občas pěkně blbej Playboy. Ale jestli tě to potěší, docela se mi líbí tvůj smysl pro humor." A vzhled. Ale to ti říkat nebudu.

,,Zato já o tobě nic nevím. Tedy krom toho, co říkal Fury. A toho moc není."

,,Jseš normální? Vždyť mluvil bez přestání snad 20 minut, jestli ne dýl!"

,,No jooo, ale polovině jsem kvůli těm divnejm vědeckejm žvástům nerozuměl." Hmm...

,,Nejsi sám. Bohužel je to dost blbý, když mluví tímhle ,jazykem' o tobě." Johnny přikývl.

Za chvíli už jsme byli v části lodi, kde bydlí Fantastická čtyřka a řeknu vám, maj to tam MNOHEM lepší než my. Bylo to tam řešený stylem jednoho velkého apartmá. Z jedněch dveří najednou vyběhla Susan (Invisible woman) se slovy:

,,Johnny potřebujeme nutně tvoji," najednou si všimla, že jsem s ním ,,pomoc," dořekla udiveně.

,,Co se děje?" řekl Johnny, jako-by nic.

,,Em...Benovi se podařilo zaplavit koupelnu." Najednou se z vedlejšího pokoje ozval Reedův dost vyplašený hlas.

,,Susan! Teče to!"