Avengers - Tak trochu jinak

17.kapitola

A je tu první z dnešních tří částí. BTW včera jsem si všimla, že jsme společně překonali hranici 100 hlasů, za což vám neskutečně děkuji. Vím, že teď už jich tam je ještě víc, ale i tak to pro mě byly takové malé letní vánoce :D Tak hezké čtení přeju.   -Hemmy

Stanuli jsme před velkými kovovými dveřmi. Stormin přístroj už nějakou dobu pípal jako Legolas po předávkování heliem, což mohlo znamenat pouze jednu věc. Ten stroj byl za nimi. Logan mě předal do náruče Johnnymu. Když ale Johnny vyděl Loganovy vysouvací se adamantiové drápy, měla jsem co dělat abych se na něm udržela, jelikož na mě v tu chvíli úplně zapomněl. Logan dveře mávnutím adamantiového drápku otevřel a my...oni vešli dovnitř. Tam mě Johnny položil a já zůstala civět na asi tak dvoumetrový stroj s modrou kapalinou uvnitř.

,,Jak se ti tohle krucinál mohlo vejít na stoleček v pokoji?!" řekl Johnny.

,,No, řekněme že jsem měla poněkud zmenšenou verzi."

,,Jak máme tohle odnést do S.H.I.E.L.D.u?" řekla naštvaně Storm.

,,Cože?!" řekla jsem já. ,,Fury vás sem poslal jen pro ten stroj?"

,,Tak zněl úkol," řekla Storm a Logan souhlasně přikývl. Naštvaně jsem se podívala na Johnnyho. I on vypadal dost vytočeně. Do pokoje se najednou vřítil Tony, tentokrát v obleku.

,,Venku je auto S.H.I.E.L.D.u a ... A kdo jste kruci vy?" podíval se na Logana a Storm.

,,Mutanti," řekla jsem krátce. ,,Hele musíme ten stroj přenést dřív, než se sem dostaví Hydřini vojáci." Tony přikývl.

,,Hele plecháči pomoz mi!" řekl Logan, který už pevně držel jednu stranu toho stroje. Nakonec se jim ho podařilo do auta přenést a já se s malou Johnnyho pomocí do toho auta taky dobelhala. Cestou jsem trochu kecala se Storm. Je opravdu fajn. Škoda jen, že už ji nikdy na živo neuvidím...a Wolfiho taky ne.

. . .

,,Theo!" Steave se šťastným úsměvem začal běžet mým směrem.

,,Brzdi prosím!" zastavila jsem ho. Nechápavě se na mě podíval. ,,Taky tě ráda vidím, ale momentálně ledva stojím."

,,Jak to? A co to máš proboha na tváři?"

,,Myslíš ten monokl? To je teď můj nejmenší problém." To už k nám běželi i ostatní a začali nás zasypávat množstvím otázek, nejčastěji mířených na naše zdraví. Johnny se na mě ztrápeně podíval, ale já nesouhlasně zavrtěla hlavou. Nechtěla jsem ostatní zbytečně zatěžovat mým poněkud hluboko kleslým zdravotním stavem.

Odbelhala jsem se k Furymu a vylíčila mu, co se v poslední době stalo. Samozřejmě jsem mu ani nestihla vynadat za to, že nás nehledal, protože mě začala Maria tahat do mého pokoje.

,,Jsi silná, když jsi nic neřekla i když tě mučila ta...ta" prolomila tich Maria při belhání se do pokoje.

,,Díky," usmála jsem se...teda myslím že to byl úsměv. ,,Ale zopakovat už si to nikdy nechci." Nastalo další trapné ticho.

,,A přemýšlela jsi alespoň jednou, že bys jim ty informace dala?" Přemýšlela jsem, zda jí říct pravdu, anebo ne. Nakonec jsem ale pravdu řekla.

,,Ano. Vlastně už skoro na začátku. Věděla jsem ale, že by se tím nic nevyřešilo."

,,Asi tě to teď nezajímá ale...Avengers se po tobě stýskalo. Mysleli jsme si, že jste všichni mrtvý, když nám Fury řekl o tom výbuchu."

,,I já sama občas pochybovala o tom, že to přežiju."

,,Ale teď jsi tu," řekla Maria s úsměvem.

,,Ale teď jsem tu," řekla jsem tiše.