Avengers - Tak trochu jinak

4.kapitola

Tak tady máte novou kapitolu...počkat novou? NÉÉÉ, jen vypranou v Perwollu :D

 -Hemmy

Co jsem to právě řekla? Slez ze mě? Beru zpátky! Lež klidně dál. A nechceš i polštářek? Ty ho sice nepotřebuješ, ale mě by se docela hodil...bolí mě hlava. Leželi jsme tam snad půl minuty, než našeho Kapitánka napadlo slézt ze mě...né že by mi to vadilo, ale trochu divný to bylo.

,,Ehm...promiň," řekl nervózně a postavil se. Pak ke mě natáhl ruku, kterou jsem vděčně přijala.

,,V pohodě. Mohla jsem čekat, že pro efektivní zakončení dne na mě bude ještě muset skočit Kapitán Amerika." Proboha co to tu melu?! Raději rychle zdrhnu než si uvědomí, jakou pí**vinu jsem právě řekla. Pomalu jsem ho obešla a chystala se na zběsilý útěk 2.0. To se mi ale nepovedlo, protože přede mě Kapi...víte co?! Budeme mu prostě říkat Steve, napřímil ruku.

,,Počkej." To mi došlo hned po tom, co jsi přede mnou utvořil tu závoru. ,,Jak se jmenuješ?"

,,Alex."

,,Opravdu?"

,,Ne."

,,Tak jak?"

,,Ruth."

,,Vážně?" Usmála jsem se. ,,Ale notáák!" Zasmála jsem se.

,,Neboj, už brzy se to dozvíš." Jeho ruka poklesla a já zdrhla do prádelny.

. . .

Hodila jsem sebou o postel...tohle byl vyčerpávající den. A to hlavně psychicky. Rychle jsem se převlékla a vlezla si do postele. Už se mi zavíraly oči, když někdo zaklepal.

,,Nikdo není doma!" Dveře se v tom rozrazily a dovnitř vběhl Tony Stark.

,,Ahoj A..." všiml si mě. ,,A ty jsi kdo?" Čučela jsem na něj a nevěděla, zda mu odpovědět anebo vynadat. Nakonec jsem se rozhodla pro tu nenásilnější cestu.

,,Tvoje svědomí, kdo myslíš," řekla jsem sladce a protočila oči.

,,Tak to mě těší. Nevíš kde je Allison?"

,,Jaká Allison?" nadzvedla jsem obočí.

,,To je jedno." Díval se na mě a já cítila, že začínám pomalu červenat. Ostatně jsem ležela v posteli a on stál ve dveřích.

,,Na co čekáš?"

,,Odkdy si tykáme?"

,,Odkdy je slušností stát dívce, která je v posteli, ve dveřích?" Tony si něco nesrozumitelně zamumlal a odešel. Nadzvedla jsem obočí a čekala, kdy se ukáže znovu. 5 sekund. Trvalo mu to přesně 5 sekund.

,,Zapomněl jsem zavřít."

,,Všimla jsem si." Zavřel dveře a já se potichu zasmála. Tenhle rozhovor byl tak od věci, až byl vtipný.

. . .

Ráno jsem se probudila docela brzy. Ono jinak to vlastně ani nešlo, když mi někdo už v 7:00 klepal na dveře. Jestli to bude Tony, bude o jednoho Avengera míň. Ale nebyl.

,,Slečno Vernerová, potřebujeme vás na můstku," ozval se Furyho hlas.

,,K čemu? Vytírala jsem včera."

,,Slečno Vernerová!"

,,No jó! Dejte mi 5 minut."

,,Máte 3."

Po třech minutách Fury otevřel dveře, a když viděl jak se zrovna rvu do džín, hned je zase zavřel.

,,Říkala jsem, že potřebuju 5 minut." Jakmile už jsem byla oblečená a trochu ,,zkulturněná", vydala jsem se za Furym, který už si nervózně podupával nohou. ,,A k čemu mě to potřebujete?"

,,Je čas seznámit se s Avengers."

,,To není odpověď," zamračila jsem se.

,,Život mnoha lidí je v nebezpečí a vy jste možná řešením." Vytřeštila jsem na něj oči. Já?! Vždyť já neumím ani uvařit vajíčka! ANI VAJÍČKA! A to je hodně zlý!

Za chvíli jsme přišli na můstek, kde se naši slavní Avengers zrovna hádali.

,,Ticho!" zařval Fury, ale nikdo ho neslyšel.

,,TICHOO!" zakřičela jsem já a všichni zmlkli. Bože tohle jsem chtěla vždy udělat!

,,Děkuji slečno Vernerová," řekl Fury mým směrem a otočil se na Avengers. ,,Tomuhle říkáte skupinová práce?! Lidé venku umírají a vy se tu hádáte, jako malé děti!"

,,Ale..." začal Steve, jenže Fury mu skočil do řeči.

,,Žádné výmluvy!"

,,On se nechtěl vymlouvat. Chtěl říct, že nemáme žádnou šanci," řekl Tony. Fury zakroutil hlavou.

,,Zase špatně. Máme šanci."

,,A jakou?!" zeptal se Bruce.

,,Vedu vám řešení." Všichni se najednou podívali na mě.

,,Co já?" řekla jsem zmateně.