Dilf školník

IV. Objetí a žabant

Nemůžu udržet své slzy a všichni na mě koukají. To je ale potupa. Vybíhám ze dveří a ani nevim kam jdu. Už mám tolik slz v očích, že ani nevidím na cestu.

Najednou vrazím do někoho. A spadnu, na zem *buch*. Velké hrubé ruce mě opatrně zvednou. Mé oči konečně zaostří .

Je to Matěj.

"Prosimtě co se ti stalo?" zeptá se něžným hlasem.

"No já- můj Michal- a Sabina- oni..." vykoktám. Nedokážu ani složit větu.

"Prosimtě vždyť ty se úplně klepeš, pojď se mnou..."

Zatáhl mě do školního skladu. Rozsvítil a já viděla kolem sebe vycpaného žabanta a pár starých lavic.

"Teď mi v klidu řekni co se stalo" řekl něžným hláskem jako konipáskem.

"Noo- a zjistila jsem, že mě můj kluk- on podvádí mě s mojí nejlepší kamarádkou."

"To je hajzl. Nebreč Violko:(, on si tě NEZASLOUŽÍ!"

Stiskne mě do pevného objetí. Kolem mě cítím jen jeho mužné ruce a vůni potu.
Že on se týden nemyl?

Na Idnesu psali, že to mnoho lidí vzrušuje, tak asi patří mezi ně...

V objetí strávíme ještě pár minut.

"Děkuju Matěji."

"Nic si z něj nedělej" odpoví a cvrnkne mi do nosu.