⭐️Hope 2(5sos-Luke Hemmings CZ)⭐️ V KOREKCI

Nenávidím vás všechny!

V minulém díle:

Najednou jsem slyšela velkou ránu a z okna viděla, jak začal hořet motor, věděla jsem že tohle je zlé.Letadlo rychle klesalo k zemi a já věděla že je konec.

"Miluju tě Lukey,,zašeptala jsem před pádem a slyšela jen křik a potom ticho...

Zůstanou navždy v mém srdci...

—————————————————————————————————————-

Pohled Eliz:

Známé pípání přístrojů mě probudily.Pomalu jsem otevřela oči a chvíli počkala až zaostřím.Pokoj byl oranžový a sluneční paprsky přes žaluzie prosvítali do pokoje na postel.Vstala jsem a viděla sedět na křesle před postelí Luka, který se upřeně dívá na postel a slzy mu stékali po tváři. "Lukey?,,zašeptala jsem ale s ním to ani nehlo.Zmateně jsem se na něj dívala a potom se podívala na postel, málem to semnou švihlo.

Na posteli jsem ležela já a byla bílá jako zeď.Na posteli na mích nohou ležela nemocniční karta.Uchopila jsem ji a přečetla si, co mi je.

Byla jsem v kómatu a měla zlomená dvě žebra a ruku.Pohled na mě byl až děsivý když vidím na své tváři škrábance a modřiny.

Nevěděla jsem jestli to zabere ale zkusila jsem si lehnout do svého těla na posteli.Boužel se nic nestalo a já jako duch si sedla na parapet okna a pozorovala mě a Luka...

Pohled Luka:

Už je to týden co tu leží.Od té havárie letadla ve kterém s Liamem byla, se neprobudila.Není moc velká šance že se probudí ale já v to věřím.

Každý den jsem u ní a šeptám ji slůvka aby se probudila.Je to taková bolest když si nejsem jistý že se vůbec probudí.

Sedím v křesle a pozoruji její křehké tělo které utrpělo tolik zranění.Slzy mi stékají po tváři a dopadají na mé podvyživené tělo.Každý den ji navštěvuje Calum a jejich rodiče.Vždycky její mámu Calum uklidňuje a já je jen tiše pozoruju.

Calum na mě vrhá své soucitně pohledy plné bolesti.Snaží se semnou komunikovat jako kdybych měl o to zájem.Nechci se s nikým bavit když je Eliz...když je Eliz na půl mrtvá.

Vstal jsem a přešel k její posteli.Její hubené prsty na ruce bílé jako papír, jsem propletl s těmi svými.Klekl jsem si k posteli a políbil ji na hřbet ruky. "bojuj lásko, nesmíš mi umřít,,rozbrečel jsem se a tiskl její ruku...

Pohled Eliz:

Celé jsem to pozorovala a brečela.Jsem duch takže mě Lukey neuslyší ale stejně to zkusím.Lehla jsem si do svého těla a držela za ruku Luka. "Zlato jsem celou dobu s tebou, bojuju ale nevím jak dál,,zašeptala jsem a mé slzy dopadali na naše propletené ruce...

Pohled Luka:

Cítil jsem zvláštní energii jako kdyby tu semnou byla, bože už blázním. ,,Pane Hemmingsi...už je po návštěvní době, musíte odejít,,zašeptala sestřička a já přikývl. "Zítra se za tebou stavím lásko,,zašeptal jsem a políbil ji do vlasů...

Odešel jsem domů a lehl si do postele.O Liamka se stará Calum se Sarah protože já bych to nezvládl když se neumím postarat ani o sobě.

Vzal jsem do rukou fotku nás dvou, mě a Eliz. "miluju tě Eliz,,zašeptal jsem a políbil fotku.Je mi to jedno jak mě lidi berou, jako blázna který líbá manželku která je na fotce, nebo...já vlastně ani nevím.Jsem tak zoufalý a nevím jak mám žít život bez ní...

O tři měsíce později:

Sedím v jejím pokoji a držím ji za ruku.Dnes ji odpojí.Přemloval jsem je a chtěl jsem je i podplatit ale nic, ani to s nimi nehlo.Všichni tvoříme kroužek kolem její postele, já, Calum se Sarah, Ash s Niki, Mike s Rose a děti.Samozdřejmě i její rodiče.

"bojuj lásko...neopouštěj nás,,brečel jsem a Calum mě poplácal po rameni. ,,je nám líto ale musíme ji odpojit,,řekl doktor. "Né...Eliz, né, ještě jeden den prosím,,brečel jsem. ,,Nejde to pane, nejste vyjímka, nejste jediní kteří tu brečí protože někdo z rodiny je taky v kómatu.Termín byl jasný a ona se neprobudila, je mi líto,,řekl a Eliz odpojil.

Přístroje kolem její postele začali rychle pípat a potom už byla jen rovná čára. "Nenávidím vás, nenávidím vás všechny!,,zařval jsem a utekl pryč.

Běžel jsem na místo, na místo kde byli vodopády.Stál jsem na kraji a chtěl skočit. "Už budeme spolu, nic nás nerozdělí,,zašeptal jsem a zavřel oči.Nadechl jsem se a udělal krok vpřed. ,,Né Luku!,,zakřičel někdo a chytl mě za ruku. ,,Zbláznil ses?!, to že je Eliz mrtvá neznamená že ty budeš taky!, Liam potřebuje rodiče, nebo aspoň jednoho.Nikdo neví co se stane když umřeš, co když se s ní neuvidíš a umřeš zbytečně?!,,křičela zoufale Sarah. "Máš pravdu že nevím co se stane až umřu...ale za zkoušku nic nedám,,zašeptal jsem. ,,A co Liam?,,zašeptala skoro neslyšně. "Budu rád když se o něj postaráte a až vyroste, vydávejte se za jeho rodiče,,zašeptal jsem a otočil se. ,,Lukey prosím nedělej to, prosím, neměla jsem ti to říkat, mělo to být překvapení ale ona žije,,zašeptala a já se sekl. "Cože?!?,,vykřikl jsem.

Se Sarah jsme běželi do nemocnice ale Eliz stále ležela na posteli bílá jako zeď a přístroje byli vypnuté. "Sarah vždyť si říkala že....,, ,,Lukey promiň ale já musela,,zašeptala a dva doktoři ke mě přišli a něco mi píchli...

Probudil jsem se v bílém pokoji.Ona mě dala do blázince?! Sarah stála ve dveřích a pozorovala mě. ,,Udělala jsem to pro tvoje dobro, nesmíš se zabít,,zašeptala. "Vypadni!, nenávidím tě!, nenávidím vás všechny!,,řval jsem a rozbrečel se...

——————————————————————————————————-

Hi! Takže další díl :)) Ano očekávám v komentářích že si na mě vezmete pánvičky nebo plech, nebo cokoliv jiného ale nemůžu pořád psát že si žijí jako v pohádce ;) :D

V příštím díle se dočtete jak to bude...a už se to blíží ke konci takže budu zachvilku psát Hope 3 :33

—Hemmo—