kapitola 21.

11 2 0
                                    

Danielle

Ráno mě probudil bráška. Dneska mám tu kontrolu. Rychle jsem se převlíkla do bílého svetru, modrých džínů a vansek.

Rozčesala jsem si vlasy, udělala volný drdol, do batohu si hodila peněženku, z boudy si vzala telefon, inzulínová pera, flašku hasiči a jeli jsme

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Rozčesala jsem si vlasy, udělala volný drdol, do batohu si hodila peněženku, z boudy si vzala telefon, inzulínová pera, flašku hasiči a jeli jsme.

Rozčesala jsem si vlasy, udělala volný drdol, do batohu si hodila peněženku, z boudy si vzala telefon, inzulínová pera, flašku hasiči a jeli jsme

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Když jsme byli v nemocnici, sedli jsme si do čekárny

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Když jsme byli v nemocnici, sedli jsme si do čekárny.

,,Půjdeš tam se mnou, nebo zůstaneš tady?" Zeptala jsem se.

,,Jak chceš ty." Odpověděl.

,,Tak půjdeš semnou." Rozhodla jsem. Trvalo asi patnáct minut než náš pozvali dovnitř.

,,Dobrý den." Pozdravili jsme.

,,Dobrý den. Koukám že dnes máte doprovod." Oplatil nám pozdrav doktor.

,,Ano. To je můj bratr." Potvrdila jsem a potom mi začala normální prohlídka. Doktor se ptal kam píchám inzulín, kolik inzulínu potřebuju a další věci. Ke konci mi dal lékařskou zprávu, recept a mohli jsme jít. ,,Zajdem ještě do lékárny." Oznámila jsem mu a šli jsme do lékárny.

Tam jsme vyřídili co bylo třeba a šli jsme. Inzulíny jsem dostala hned a tak jsem nemusela čekat, až je dodají.

,,Co takhle se jet podívat na ten dům? Přece jenom, Klára neví, jak dlouho nám to může trvat." Navrhl bráška a já souhlasila. Jeli jsme tedy k tomu domu.

Hasička s DiabetemKde žijí příběhy. Začni objevovat