Danielle, neobyčejná čtrnáctiletá dívka, která miluje svůj sport a nenávidí svou nemoc. Danielle má nemoc, která se nazývá Diabetes Melitus 1.(prvního) typu. Zkráceně DM1.
Co když na jednom z tréninků potká kluka, do kterého se na první pohled zamil...
Ráno jsem se probudila a Adam tu nebyl. Jsem tu až do neděle. Vstala jsem a šla do kufru. Vyndala jsem černé šaty a vansky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Stavili jsme se ještě u mě doma aby jsem si vzala víc věcí. Potom jsem vzala tašku a naházela do ní učebnice.
Ještě jsem si rozčesala vlasy a šla hledat Adama. Našla jsem ho v kuchyni.
,,Dobré ráno." Popřála jsem mu.
,,Dobré." Popřál mi taky.
,,Půjdu do školy." Oznámila jsem.
,,No počkej. Co snídaně a svačina?" Zastavil mě a podal mi namazaný chleba se šunkou na svačinu a rohlík namazáný sýrem ke snídani. ,,Pošli si." Připomněl mi.
,,Rozkaz kapitáne." Zasmála jsem a píchla si inzulín. ,,Nezapomeň mi prosím vzít na trénink něco normálnějšího. Ahoj." Rozloučila jsem se.
,,Nezapomenu. A teď už utíkej aby jsi to stihla. Ahoj." Rozloučil se taky. Dala jsem mu pusu na tvář a šla směr škola.
Adam
Po tom co Danielle odešla, jsem šel do ložnice a začal jí balit batoh. Ještě pořád nemůže běhat a štve jí to.
Vzal jsem ji černý crop top se slunečnicema, kraťasy se slunečnicema, flašku hasiči, peněženku a mojí mikinu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ještě pořád mojí mikinu má a pořád jí nevrátila. Neplánuju jí tu mikinu brát. Vlastně jsem rád že jí nosí.
Když jsem pro ní měl batoh sbalený, vzal jsem si ještě svou tašku a šel do školy.
Danielle
Když otevřeli školu, šla jsem dovnitř. Kluci si povídali bokem a tak jsem zase stála sama.
Došla jsem do skříňky, přezula se do bačkor a šla do třídy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
