Hasička s Diabetem

kapitola 38.

Den svatby Danielle a Adama.
Danielle.

A je to tu, den svatby. Jsem u brášky v pokoji, kde mi Cora, Maeve, Genevieve, Nora, Jelsie, Edita, Gabriela, Patricie, Sára, Kamila, Evelyn, Rose, Freya, Adelaide, Ella, Patricie, Angela, Isabella, Mia, Julie, Laura, Anežka, Luna, Jane, Elsie, Eliška, Adéla, Sofie a Klára pomáhají se nachystat.

Na stole byli jmenovky a svíčky, bílý dort s růžemi, kytice růží, venku u výběhu "oltář" a v horní části stáje je to krásně vyzdobené.

Už jsem na sobě měla šaty a holky mi dělali vlasy a líčení. Čistě bílé šaty, které byli volné kvůli mému těhotenskému bříšku a černé boty na podpatku.

Vlasy navlněné, sepnuté v drdolu se sponou.

Na očích lehké hnědé stíny, černá linka a řasenka.

Byla jsem ve stresu. K oltáři mě povede bráška a odsvědčí mi to Klára. Adama povede jeho mamka a odsvědčí mu to Fred.

Byla jsem hotová a holky se šli posadit. Bráška přišel a začala hrát hudba. První šel Adam s jeho mamkou, potom šli Klára a Fred a nakonec já s bráškou. Předal mě Adamovi, posadil se a oddávající začal svou řeč. Pár vět které nebyli tak důležité a pak to přišlo.

,,Táži se Vás, Danielle White, berete si dobrovolně zde přítomného  Adama Johna Browna?" Položil mi otázku.

,,Ano." Odpověděla jsem a usmála se.

,,Teď se táži Vás, Adame Johne Browne, berete si dobrovolně, zde přítomnou Danielle White?" Položil otázku Adamovi.

,,Ano." Odpověděl a také se usmál.

,,Prohlašuji vás za manželé Brownovi. Můžete si vyměnit prstýnky a políbit se." Usmál se.

Udělali jsme vše co řekl, lidi tleskali, my se podepsali do nějaké knihy stejně jako svědci a šli jsme do horní části stáje. Tančilo se, jedlo se a ti co mohli tak pili alkohol. Já bohužel nemohla a tak jsem popíjela džus.

Bylo to strašně dlouhé. Moc jsem netančila, bylo to strašně vyčerpávající.

,,Smím prosit dcero?" Zeptal se otec a podal mi ruku. Jen jsem přikývla a vstala. ,,Jen abys věděla, já si tě chtěl nechat." Řekl.

,,Jsem se svým životem spokojená. Mám koně, staršího brášku, kamarády, skvělou vedoucí, hasiče kteří mi rodinu velice dobře nahradili, a především milujícího manžela se kterým čekám trojčata. Od třinácti, co mě strejda nechal bydlet samotnou, jsem samostatná. A vás vůbec nezajímalo co semnou je. Bráškovi jste zakázali mě jakkoliv kontaktovat. I kdyby jste mohli, nepřišli by jste ani na jeden můj trénink nebo závody. Na svatbu jsem vás pozvala jen proto, že jste moji biologičtí rodiče a proto, že to chtěl bráška." Naštval mě, opravdu jo. Přestala jsem tančit a šla si zase sednout.

------

Já jsem odešla kolem desáté večer. Převlíkla jsem se do černé mikiny, černých tepláků a černých nike bot.

Šla jsem do stáje, vyčistila si Hádese,  dala mu parelku a sedla si na něj.

Jela jsem na jízdárnu, dál jsem si netroufla. Kluci mi zakázali jezdit, ale já na ně kašlu. Nedokážu nejezdit. Stačí mi alespoň krokem. Alespoň to.

,,Danielle, co jsme si řekli." Objevil se tam bráška.

,,Já vím, ale prosím, alespoň krokem." Poprosila jsem ho.

,,Tak dobře, ale jenom krokem." Povolil.

,,Děkuju." Poděkovala jsem.

,,A proč tam nejsi s náma?" Zeptal se.

,,Otec měl furt nějaký kecy tak jsem radši odešla." Odpověděla jsem a slezla z Hádese. Odvedla jsem ho do boxu a sundala mu parelku kterou jsem potom uklidila.

Došla jsme do pokoje, převlíkla se do trička na spaní a usnula.