Ahoj jsem Sia je mi 24 let a právě my bylo oznámeno že dívčí skupina ve, které jsem měla být nakonec nebude. "Jak to myslíte že nebude?" Zeptala jsem se ředitele JYP. "Ostatní členky ukončili spolupráci" Odpověděl mi na mou otázku a já se cítila zklamaná. "Ale nebojte mám pro vás náhradní plán" Řekl ředitel a já se na něho nechápavě podívala. "Co myslíte jako solo kariéru?" Zeptala jsem se. "To ne, ale přidal jsem vás do jedné starších skupin. Sice jeto skupina chlapecká, ale vy se do ní stoprocentně hodíte" Vysvětlil my. Zůstal jsem v šoku "A do jaké skupiny?" Zeptala jsem se. "Stray Kids" Odpověděl a já nevěděla co na to odpovědět. Sklonila jsem hlavu.
Najednou někdo zaťukal na dveře. "Dále" Řekl ředitel a dveře se otevřely. Do místnosti někdo vešel. Podívala jsem se kdo to je a pak hned sklonila pohled na své ruce. "To je dobře že jste tu kluci" Začal ředitel a postavil se. Obešel svůj stůl a zastavil se kousek od kluků. Všichni jsme se na něho podívali a čekali co řekne. "Kluci představují vám vašeho nového člena skupiny" Řekl ředitel a ukázal na mě. Cítila jsem se dost trapně. Chtěla jsem něco říct, ale ředitel mě předskočil. "Slečno do večera se nastěhujete do dormu ke klukům" Řekl a podíval se mým směrem. Mlčky jsem přikývla. "Dobrá můžete jít a kluci vy jí všechno naučte" Řekl a sedl si na své místo za stůl. Kluci odešli a já pomalu vstala a rozešla jsem se ke dveřím. Odešla jsem z místnosti a zavřela za sebou dveře.
Na chodbě stáli kluci a dívali se na mě. "Co tak čumíte?!" Zeptala jsem se naštvaně. Pomalu jsem se rozešla pryč, ale zastavil mě hlas jednoho z nich. "Jsi spokojená že teď zničíš skupinu?" Zeptal se Seungmin. "Já jsem k vám nechtěla" Řekla jsem a rozešla se zase pomalu ke schodišti. "Něco si mumusela říct!" Křikl na mě. Zastavila jsem se v krku a podívala se na něho. "Ty si myslíš že jsem mu řekla. Jo dobře tím pádem chci být ve Stray kids!" Řekla jsem fakt naštvaně. "Jo tohle přesně si myslím"Řekl a složil si ruce má hruď. "Si fakt debil" Řekla jsem a teď se opravdu rozešla pryč. Seběhla jsem schody a vyšla z budovy ven na ulici.
Rozešla jsem se do mého domu, kde jsem si sedla na postel a začala přemýšlet co se právě stalo. Přemýšlela jsem nad tím proč si to holky nakonec rozmyslely a ukončili to.
Po hodině jsem se vzpamatovala a začala si pomalu balit. Vůbec se mi tam nechtělo protože tam budu jediná holka a už teď spolu mevychazime takže pochybují že tam to bude lepší. Dobalil jsem si věci a šla pomalu dolů.
Vyšla jsem z domu a zamkla za sebou. Poté jsem se vydala směrem k dormu Stray kids. Vím kde bydlí protože jsme kolem nich chodili s holkama. Celou cestu mi běhali v hlavě myšlenky jak to tam s nimi zvládnu. Stekly mi slzy tak jsem si je hned utřela.
Došla jsem k nim a váhala jestli mám zazvonit. Chystala jsem zazvonit, ale najednou se dveře otevřeli a někdo vyběhl tím pádem narazil do mě. "Dávej bacha!" Křikla jsem. On se na mě podíval "Co ty se tu pleteš?!" Křikl na mě zpátky. "Tak asi vidíš ne?!" Zeptala jsem se a chytla kufr. Do dveří přišel další z nich. Podívala jsem se kdo to je a byl to Bang Chan. "Co se tu děje?" Zeptal se. Podívala jsem se na toho blba co řekne. "Vrazil jsem do ní a ona začala hned nadávat" Řekl a já se uchechtla. Bang Chan zakroutil hlavou "Tak pojď dovnitř ee Sia že?" Zeptal se. "Jo" Odpověděla jsem a pomalu vešla dovnitř. Opravdu jsem z toho nebyla nadšená. Právě jsem stoupla do pekla. Čekala jsem co bude dál. "Pojď se mnou ukážu ti pokoj" Řekl mi. Zula jsem si boty a pomalu se rozešla za ním.
Dovedl mě do pokoje na konci chodby v prvním patře. "Tohle je tvůj pokoj máš tu i koupelnu. Až se tu rozhodneš tak přijď dolů ukážu ti zbytek domu" Řekl a odešel z pokoje. Povzdechla jsem si a sedla si na postel. Rozhlédla jsem se po pokoji. Byl sladěný do bílo-šedé barvy. V pokoji byla postel, psací stůl nad kterým byla nástěnka, nějaké skříň se zrcadlem. Pousmála jsem se. Podívala jsem se na nástěnku na, které bylo něco připíchlého vstala jsem a šla se na to podívat. Vzala jsem si to do ruky a zjistila jsem že je to rozvrh. Četla jsem si ho. Jako vážně mají budíček v 5 ráno? Tak to nedám.
Po půl hodině jsem se rozhodla že e půjdu dolů i když se mi opravdu nechtělo. Vzala jsem si mobil a vyšla jsem. Šla jsem po chodbě a ze zdola jsem slyšela hlasy. "Ona nám to všechno pokazí!" Řekl jeden hlas. "Dejme jí šanci" Řekl těm druhý. "Šanci a naco?" Zeptal se ten první. "Třeba máš překvapí" Odpověděl těm druhý. Pomalu jsem scházela schody ty hlasy se pořád hádali. Nedokázala jsem, ale poznat kdo to je.
Došla jsem na chodbu a šla pomalu za hlasy, které vedli do kuchyně. V kuchyni byl Bang Chan a ten druhý byl zády ke mě, ale myslím že to byl Hyunjin. Bang Chan chtěl něco říct, ale všiml si mě a já sklonila hlavu. Ten druhý se otočil a já poznala že to byl opravdu Hyunjin. On se na mě zamračil a odešel. Jak procházel kolem mě tak do mé strčil. Podívala jsem se na něho a zakroutila hlavou. "Tak jak se ti líbí pokoj?" Zeptal se mě Bang Chan. Podívala jsem se na něho. "Je hezký " Odpověděla jsem mu. "Tak pojď provedu tě tu" Řekl a zamířil si to pryč z kuchyně. Já ho následovala celou ce. Ukázal mi obývací pokoj. Pokoje kluků a pak jsme šli jakoby do sklepa. Tam rozsvítil a mě se naskytl pohled na místnost se zrcadli. Pousmála jsem se. Pak jsme se vrátili nahoru. "Teď si dělej co chceš večeře je v 7 tak přijď dolů a kdyby si něco potřebovala tak víš kde mě hledat" řekl a rozešel se do svého pokoje. Podívala jsem se kolem sebe nikdo tu naštěstí nebyl. Rozešla jsem se tedy do svého pokoje, kde jsem si pustila do sluchátek písničky. Napsala jsem holkám že mě opravdu sklamali a že už je nechci vidět.
Celý odpoledne jsem byla v pokoji nechtěla jsem kluky vidět a myslím že oni mě taky. Padlo 7 večer a já věděla že kluci mají večeři, ale mě se tam jít nechtělo tak jsem zůstala v pokoji.
Najednou někdo zaklepal. Já to, ale přes sluchátka neslyšela. Do pokoje vešel Bang Chan s večeří. Vůbec jsem si ho nevšímla že vešel až, když přišel ke mě a položil přede mě tác s jídlem. Leknutím jsem sebou cukla a rychle si sundala sluchátka. "Nepřišla si na večeři tak ti jí sem nesu" Řekl a pousmál se. "Děkuji, ale nemám hlad" Odpověděla jsem mu. "Musíš něco sníst" Řekl a já se na něho podívala. "Nemám hlad" Řekla jsem znovu. "Já ti to tu nechám a pak to odnes dolů" Řekl a odešel z pokoje. Co nechápe na tom že nemám hlad sakra!. Podívala jsem se co mi vůbec donesl. Byl to nějaký sendvič a džus. Položila jsem ten tác na stolek vedle postele a šla pomalu do koupelny, kde jsem si oplachla obličej. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Měla jsem lesklé oči. Rychle jsem zamrkala a pak šla zpátky do pokoje. Rozhodla jsem se nakonec jídlo sníst.
Po jídle jsem to šla odnést do kuchyně. Při mé smůle tam byl Hyunjin. Obešla jsem ho a šla po sobě nádobí umýt. Cítila jsem že se na mě dívá, ale snažila jsem se ho ignorovat.
Když jsem měla nádobí uklizené chtěla jsem jít do pokoje, ale on měl jiné plány. Stoupl mi do cesty. Podívala jsem se na něho. "Promiň chci jít do pokoje" Řekl jsem mu. "Nedovolím, aby si nám zničila něco co jsme do této chvíle získali" řekl přísně. Sklonila jsem hlavu. "Já tady nechtěla být, ale bohužel musím. Kdyby to šlo tak odejdu to si pyš" Řekla jsem mu a chtěla jít jenže on mě chytil za ruku. Podívala jsem se mu do očí. Byl v nich hněv, ale zatím jsem viděla něco co jsem zatím nedočkala přečíst. "Zkus udělat jednu chybu a nepřej si mě. Budu si tě hlídat Sio!" Zavrčel mi do ucha. Odstrčil mě a odešel. Chvíli jsem tam stála a byla mimo.
Po chvíli jsem se vzpamatovala a rozběhla se do pokoje. Tam jsem se zamkla a padla do postele. Začala jsem brečet. Brečela jsem do té doby než jsem usnula.
