Z pohledu Sii.
Byla jsem v pokoji a přemýšlela o tom jak jsem se teď zachovala k Hyunjinovi.
Po chvíli jsem vyšla z pokoje a slyšela hlasy, které šli z obývaciho pokoje. Šla jsem pomalu za nimi a viděla že něco dává Hyunjinovi. Přišla jsem k nim a on tu lahvičku schoval do kapsy. ""Sio" Řekla kamarádka. Podívala jsem se na ni. "Co si mu řekla?" Zeptala jsem se česky, aby nám hyunjin nerozuměl. "Všechno" odpověděla. "Jessico!!!" Křikla jsem na ni. "Musí to vědět" řekla. "Nemusí vědět nic!" Křikla jsem. "Sio přestaň musí to vědět" řekla Jessica. "Nemusí a to že jsi mu dala nějaké kapky to mělo znamenat co?" Zeptala jsem se. "Myslím to dobře" Řekla a podívala se mi do očí. "Co děláš? Zase zkoušíš ty sví čáry máry?" Zeptala jsem se jí a Uhla pohledem. "Sedni Sio musíme si promluvit" Řekla Jessica. Podívala jsem se na Hyunjina, který nás pozoroval. Povzdechla jsem si a sedla si vedle něho. "Sio teď mě poslouchej ano?" Zeptala se mě už v korejštině, aby nám Hyunjin rozuměl. Přikývla jsem. "Nech nás, aby jsme ti pomohli teda aspoň kluci. Chtějí, aby si byla v pořádku, ale to nebudeš když budeš odmítat pomoc. Dala Jsem Hyunjinovi kapky, které ti vždy pomáhali" Řekla Jessica. "Zase ty tvé bylinky" Řekla jsem podrážděně. "Sio zkus to aspoň měsíc brát" Řekla Jessica a já na konec přikývla. "Dobře" Řekla jsem. "Půjdeš s Hyunjinem domů a zítra na ten rozhovor ano?" Zeptala se a já Přikývla "Dobře".
Rozloučili jsme se s jessicou a rozešli se domů. Skoro celou cestu mezi námi bylo ticho. "Doufám že už se to nebude opakovat?" Zeptal se Hyunjin. Sklonila jsem hlavu a nic neřekla. "To teď semnou nebudeš mluvit?" Zeptal se. "Ještě pořád si my neodpověděl jak si zjistil že tam jsem" Řekla jsem a podívala se na něho. "Mám na to čich kde si" Řekl. "Jasně" Řekla jsem podrážděně. "Mám na to aplikaci" nakonec z něho vypadlo. "Takže si mě sledoval?" Zeptala jsem se ho a on přikývl "Nedalo se nic jiného dělat" Odpověděl. Povzdechla jsem si a urychlila krok. On zrychlil taky.
Došli jsme do dormu, kde na mě zpustil Bang Chan. "Proč si utekla?! To pořád musíš dělat problémy?!" Křičel na mě. "To bys nepochopil" Řekla jsem v klidu. "Tak se o to aspoň pokus" Řekl a složil si ruce na hruď. "Potřebovala jsem, aby mě někdo podpořil kdo to se mnou prožívá od začátku!" Řekla jsem. "A my ti nepomáháme?" Zeptal se. "Myslím úplně od začátku! Od doby, kdy jsem začala mít problém. Od střední" Řekla jsem. "Radši mi zmiz z očí" řekl. "Fajn" Řekla jsem a rozešla jsem se do pokoje. "Nemusel si být na ní tak hnusný" Řekl Hyunjin. "Ty radši mlč nebo si zlost vyleji na tobě!" řekl přísně Bang Chan. Tohle mě naštvalo a tak jsem se vrátila. "Jestli si nasrany tak si zlost vylij na mě, ale Hyunjin je v tomhle nevině!!" Křikla jsem. "Takže se ho budeš zastávat?" Zeptal se. "Pokud je v něčem nevinný tak ano" odpověděla jsem. "Vy dva jste úplně stejní fakt" řekl a radši odešel. Podívala jsem se na hyunjina, který tam stál jako přibitý. "Dobrou noc" Řekla jsem a pomalu se rozešla do pokoje. "Sio" zastavil mě. Otočila jsem se na něho "ano?". "Chci ti pomocí věrní" Řekl a já se musela usmát. "Věřím" Řekla jsem a znovu se rozešla po schodech.
Druhý den jsem se probudila a věděla jsem že dnes nebude dobrý den. Vstala jsem a zamířila si to do koupelny, kde jsem si dala sprchu a spáchala ranní hygienu. Šla jsem se do pokoje obléct. Oblékla jsem si něco hezkého poněvadž máme dnes ten rozhovor.
Pak jsem se rozešla z pokoje směr kuchyň. Na chodbě jsem potkala Hana s Mnohem. Pozdravili jsme se a šli spolu dolů.
Přišli jsme do kuchyně, kde už byli všichni. Bang Chan se na mě a i nepodíval. Povzdechla jsem si a pomalu se k němu rozešla. "Můžeme si promluvit prosím?" Zeptala jsem se aniž by se na mě podíval. Čekala jsem na jeho odpověď snad věčnost. "Dobře" Řekl a vstal. Šli jsme do obýváku a tam se na mě podíval. "Nevím kde začít, ale řeknu to takhle. Já vím že od té doby co jsem u vás ve skupině jsou semnou problémy. A teď to asi hodně vygradovalo což mě mrzí nechtěla jsem tě naštvat" Řekla jsem a sklonila hlavu. "Proč se poslední dobou chováš takhle?" Zeptal se. "Prostě jsem to teď psychicky nezvládla" Řekla jsem. "A vysvětlíš mi to nebo to řekneš až budeš chtít?" Zeptal se znovu. "A-asi až jindy" Řekla jsem se strachem. "Tak fajn" Řekl a rozešel se do kuchyně. "Počkej " zastavila jsem ho. On se na mě podíval a čekal co mu řeknu. "Že mezi námi bude zase všechno dobrý?" Zeptala jsem se ho. On se usmál a přikývl. "Děkuji" Zašeptala jsem.
Chtěla jsem se rozejít do kuchyně, ale pípl my mobil.podobala jsem se kdo mi psal. Byla to Jessica. Otevřela jsem SMS
"Sio měla jsem divný sen. Týkal se tebe. Dnes jak máte rozhovor nedívej se do tablety které vám dají"
Přečetla jsem si to a moc to nechápala. Co tím jako myslí? Napsal jsem ji.
"Co se děje? Proč se nemám dívat do tabletu?"
Odeslala jsem to a čekala na její odpověď.
"Budou tam výhrůžky smrtí a tak"
Přečetla jsem si to a ztihla jsem. "Sio pojď jíst!" Křikl IN. "Už jdu!" Řekla jsem mu nazpátek. Rozešla jsem se do kuchyně a sedla si na místo.
Po snídani jsme se vydali na místo, kde měl probíhat rozhovor. Přišli jsme tam a náš tým se nás hned ujal.
Po hodině jsme byli hotový a šli jsme se pozdravit s moderátorkou, která má mít s námi rozhovor. "Dobrý den těší mě. Chtěla, bych vám říct že v první části se vás budu ptát na různé otázky a v té druhé části si každý z vás vybere otázku z tabletu, který vám rozdáme" vysvětlila nám. Všichni jsme to chápali. Šli jsme si posedat má svá místa. Já seděla mazi Hyunjinem a Minhem. Moderátorka nám každému rozdala tablet.
Rozhovor začal vše šlo živě. Byla jsem trochu nervózní, ale snažila jsem se to nedávat najevo. Moderátorka se ptala na něco Hana a tak jsem se rozhodla podívat se na tablet. Viděla jsem jak tam lítají komentáře jak poplašné. Pak se moderátorka za měřila na mě. "Slečno Sio Jak vnímáte že jste misto holčičí v chlapecké skupině a jak spolu vycházíte?" Zeptala se mě. "Ze začátku jsem z toho nebyla nadšená chtěla jsem to ukončit, ale pořád mi něco říkalo ať to nedělám že se to spraví. A s klukama teď už vycházím dobře, ale ze začátku jsme spolu vůbec nevycházeli a bojovali jsme spolu" Odpověděla jsem na otázky. "Děkuji" poděkovala moderátorka a zaměřila se na dalšího z kluků. Já se znovu podívala na tablet a začala si pročítat komentáře.
"Můžete my říct co to je za tu tlustou krávu?"
"Nenávidím tu holku zničila celou skupinu"
"Až ji potkám tak jí zabiju!!"
Četla jsem ty komentáře a chtělo se mi brečet. Podívala jsem se na Seungmina, který právě odpočíval na otázky. Pousmála jsem se. Podívala jsem se zpátky na tablet a četla ty komentáře. Byli horší a horší. V očích mě začali štípat slzy. Rychle jsem zamrkala. Doufala jsem že ten rozhovor brzy skončí.
Po pěti minutách jsem se na tablet podívala znovu a bylo to ještě horší. Začala jsem panikařit. Svojí ruku jsem sevřela v pěst. Felix, který seděl zamnou si toho všiml. Sklonil se ke mě "všechno v pořádku?" Zeptal se šeptem. Jeho hlas zněl ustaraně. Myslím že si toho chatu taky všiml. Zakroutila jsem hlavou protože, kdybych něco řekla tak se rozbrečim.
