Ráno mě probudil rámus. Otráveně jsem se podívala kolik je hodin. Byli 4:45 ráno. To si snad dělají srandu!! Zaklela jsem. Pomalu jsem si sedla na postel a protáhla se. Já jsem ještě docela dost unavená protože jsem usnula až pozdě v noci.
Najednou někdo zaklepal na dveře od pokoje. "Sio vstávej o půl šesté musíme být ve studiu" ozval se za dveřmi hlas Bang Chana. "Jo jsem vzhůru" potvrdila jsem mu. Pomalu jsem vstala a šla do koupelny. Dala jsem si menší sprchu a pak udělala ranní hygienu. Šla jsem se do pokoje převléct a sbalit věci na trénink. Poté jsem odemkla dveře a vydala se za klukama. Jsi šla jsem schody do předsíně a vidala s pomalým krokem do kuchyně, kde už byli všichni. Přepadlo mě zvláštní pocit a úzkost. Všichni se na mě podívali a já sklonila hlavu. Pomalu jsem se rozešla ke stolu a sedla si na volné místo, které bylo mezi Hyunjinem a Felixem. Bang Chan mi podal talíř s jídlem a sklenici džusu. Poděkovala jsem a podívala se na kluky, kteří mě propalovali pohledem.
Celá snídaně naštěstí proběhla v pořádku. Jsem si pro věci a poté zase přišla dolů. Rozešli jsme se k autu. Já si sedla úplně do zadu a doufala jsem že si ke mě sedne Felix, ale ne on si ke mě sedl Hyunjin. Podívala jsem se na něho a pak si opřela hlavu o oknu a ignorovala ho.
Po půl hodině jsme dorazili do společnosti a rozešli se do šaten. Převlékla jsem se a vydala se do cvičebny, kde už byli skoro všichni kromě Lee Know a Hana. Po nějaké době přišli a smáli se. Všichni se na ně podávali. "Tak jo měli bychom Sii ukázat všechny naše choreografie" Řekl Bang Chan. Podívala jsem se na něho a usmála se. "Všechny vaše známé choreografie znám" Řekla jsem. Všichni se na mě šokovaně podívali až na Hyunjina, který se uchechtl. "Co?" Zeptala jsem se ho. "To ti nevěřím" Řekl a složil si ruce na hruď. "Jak myslíš" Řekla jsem podívala se na kluky. Šla jsem k počítači a vybirala písničku. Cítila jsem na sobě pohledy docela mě to znervózňovalo, ale snažila jsem se to ignorovat.
Nakonec jsem pustila Maniac. "Jsi si jistá že zrovna tuhle?" Zeptal se mě Han. Neodpověděla jsem mu a začala jsem tancovat. Celou píseň jsem je ignorovala. Po tanci jsem se na kluky podívala v zrcadlu. Všichni začali tleskat dokonce i Hyunjin což mi udělalo radost. Usmála jsem se. Přišla jsem k ním a čekala co řeknou. "Stejně teď musíme vymyslet jak to bude když tu je Sia" Řekl Changbin. Všichni přikývli a tak jsme to řešili a zkoušeli celý den.
Večer jsme se vydali domů. Když jsme dorazili šla jsem si hned dát sprchu. Došla jsem do pokoje a tam si to zamířila do koupelny. Vyslekla jsem se a vlezla do sprchy. Nechala na sebe padat kapky teplé vody a začala jsem přemýšlet. Pořád tu nechci být, ale něco mě tu drží a já nevím co. Chtělo se mi brečet z toho jak se kluci trápily vymyslet nové sestavy pro staré písně. Nakonec jsem to nevydržela a stekly mi první slzy. Snažila jsem se to zastavit, ale nešlo to. Vyšel ze mě první zvlik a pak další a další. Opřela jsem se o studené kachličky a rozbrečela se úplně.
Po hodině jsem vylezla ze sprchy osušila jsem se a šla se podívat do zrcadla. Vypadala jsem hrozně. Povzdechla jsem si a šla se převléct do pokoje. Jenže jsem se na novo rozbrečela. Převlékla jsem se a sedla si na postel. Podívala jsem se z okna. Venku už byla tma. Dívala jsem se z okna tak dlouho až do té doby než někdo zaklepal na dveře. "Sio je večeře" odvál se Han. "Nemám hlad" Odpověděla jsem mu a snažila se, aby nepoznal že brečím. "Musíš něco sníst" Řekl znovu Han za dveřmi. "Nemám hlad!" Křikla jsem.
Byla jsem v pokoji až do půl 12 večer. Pak jsem se rozhodla že půjdu dolů do zkušebny. Vzala jsem si mobil a sluchátka a pomalým krokem jsem šla ke dveřím. Prvně jsem opatrně otevřela dveře a podívala se jestli se někde svítí. Nikde jsem nic neviděla tak jsem se vydala pomalým krokem ke schodišti. Šla jsem potichu, abych neudělala nějaký velký rámus. Jako naschvál poslední schod zavrzal. Přivřela jsem oči a čekala nějaký hlas, když se nějakou dobu nic nedělo rychle jsem seběhla ještě schody do zkušebny. Zavřela jsem za sebou a rozsvítila si. Oddychl jsem si a porozhlédla se kolem sebe. Pousmála jsem se. Pustila si písničky do sluchátek a začala pomalu tancovat. Po hodině jsem toho nechala a sedla si na zem. Zrovna mi hrála smutná písnička. Dívala jsem se na sebe do zrcadla a cítila jsem jak mi začali téct slzy. Rozbrečela jsem se. Sundala jsem si sluchátka a přitáhla si nohy k sobě a objala je. Schovala jsem si hlavu do nich.
Po půl hodině jsme uslyšela jak se otevírají dveře. Zvedla jsem svůj ubrečeným obličej a podívala se kdo vešel. Byl to Hyunjin. "Co tu děláš?" Zeptala jsem se ho. "Spíš co tu děláš ty?" Zeptal se. "Nemůžu spát" řekla jsem. "Aha" řekl a přišel ke mě blíž. Sklonila jsem hlavu a snažila se zamaskovat můj ubrečený obličej. Přišel ke mně a sedl si vedle mě. "Ty brečíš?" Zeptal se mě. Podívala jsem se na něho a utřela si slzy. Nic jsem mu na to neřekla. "Děje se něco?" Zeptal se. Najednou se bude starat?. Zakroutila jsem hlavou a přitom si utřela nové slzy. "Vidím že se něco děje Sio" Řekl. Podívala jsem se na druhou stranu.
Chvíli bylo ticho. Nevěděla jsem co mu mám říct. "Ty si myslíš že jsem tu chtěla být, ale ne nechtěla. Neměla jsem na výběr ředitel mi to oznámil jako hotovou věc. Nestihla jsem mu na to něco říct. Kdyby to jen šlo tak bych odešla. Chci odejít jenže to nejde" Řeka jsem mu a čekala co řekne. On si povzdechl a já sklonila hlavu. Pomalu jsem vstala "Už půjdu" Řekla jsem a podívala se na něho. On se pousmál a také si stoupl. Pomalu jsem se rozešla ke dveřím, ale on mě chytil za ruku. Podívala jsem se na něho. "Jak si se vůbec dostala k nám do společnosti?" Zeptal se. Pousmála jsem se. "Byl konkurz na novou dívčí skupinu. Tak jsem se přihlásila je. Ze srandy stím že mě stejně nevezmou, ale vzali mě. Trénovali jsme dva roky a měli jsme mít debut. Jenže...." Sklonila jsem hlavu. "Holky ukončili spolupráci a tím pádem mě ředitel dal k vám stím že mě nechce ztratit" Řekla jsem mu. "Odkud si a kolik ti je?" Zeptal se na další otázky. "Je mi 24 a jsme z Česka" Odpověděla jsem mu. "Jak si se dostala do Koreje?" Zeptal se mě. "Letěla jsem sem s kamarádkou, která tady má přítele". "Takže ty jsi z Evropy" Řekl a já přikývla.
Chvíli jsme tam jen stália já se podívala na naše ruce. On mě pořád držel za ruku. Nebudu lhát líbilo se mi to. Když si to uvedom pustil mě a rozešel se ke dveřím. ", Měli by jsme jít spát" Řekl. Přišla jsem k němu on shasl a rozešli jsme se do předsíně. "Ještě si dojdu pro pití a půjdu si lehnout" Řekla jsem mu. "Dobře dobrou noc" řekl a rozešel se po schodech nahoru. Ja si to zamířila do kuchyně, kde jsem si nalila do sklenice vodu a pak šla pomalu do pokoje. V pokoji jsem si vytáhla vitamín C a D, které už byli skoro dobrané. Vzala jsem si je a lehla jsem si. Chvíli jsem ještě přemýšlela co to mělo znamenat proč se o mě teď zajímal. Podívala jsem se na místo na ruce, kde mě držel. Nebyl to silný stisk byl příjemný. Musela jsem se sama pro sebe usmát. Když jsem stála naproti němu a dívala jsem se mu do očí, které má hezké. Dnes jsem v nich neviděla zlost jako včera, ale starost. Že by se o mě bál? S touhle myšlenkou jsem usnula.
