Válečné reparace

Omezení

Viděla jsem ji ležet na nemocničním lehátku, nehýbala se. Vedle ní ležel můj bývalý profesor. Její manžel.
„Ne, to není možné, Tonksová."
Rozkřičela jsem se po velké síni a padla na kolena před její lůžko.
„Tonksová prosím, má malé dítě to nemůže být pravda." otáčela jsem se do všech stran a hledala pochopení po smutných tvářích.

Probudil mě můj vlastní křik, téměř jako každou noc.
Zadívala jsem se na hvězdy, které lemovaly strop a nechala zbytek slz stéct na polštář. Věděla jsem, že po tomhle snu už samovolně neusnu. Sáhla jsem do nočního stolku pro lektvar na spaní nebo alespoň bezesný spánek, ale všechny lahvičky už byly prázdné. V duchu jsem se proklínal, jak jsem si je sakra mohla zapomenout koupit.
„Accio léky na spaní."
Mrzutě jsem mrskla hůlkou do peřin, když se mi v ruce neobjevily ani Mudlovské léky.

Promnula jsem si oči a oblékla na sebe chladný župan. Oheň v krbu už dávno dohořel a pokoj byl plný lezavého chladu.
Bosky jsem vyšla na temnou chodbu a zaposlouchala se do ticha. Z pokoje Andromedy vycházelo pouze ticho, stejně tak i ze zbytků domu. Všichni obyvatelé kromě mě už museli dávno spát.
„Lumos."
Hůlkou jsem si svítila na cestu, všechny obrazy na zdech působily pod rouškou tmy mnohem děsivější než za denního světla.
Zastavila jsem se u obrazu Prasinek, nevím proč, ale pohled na zasněžené střechy domů mě uklidňoval a zároveň jsem pocítila silnou úzkost. Už tohle nikdy nezažiju. Nezažiju už to v rámci mezí bezstarostné dětství, což s Ronem a Harrym nikdy moc bezstarostné nebylo. Připadalo mi, že vše důležité v mém životě jsem už prožila v Bradavicích a teď jen bezcílně bloudím životem. Moje mysl i duše bude spojená už napořád s pánem zla, po něm už nebylo nic jako dřív. Podívala jsem se na jizvu, jako kdybych doufala, že zmizí, ale opak byl pravdou. Hra stínů ji vykreslila ještě více než byla dřív.

Zahalená ve svých myšlenkách jsem přešla do kuchyně. Hůlkou zapálila oheň v krbu, teplo světlo se rozlilo pokojem a stíny opět zmizely ve tmě. Posadila jsem se na linku a prohlížela si hůlku.
Chápala jsem, jak moc je důležité omezení kouzel pro bezpečnost všech lidí, ale víc nebezpeční mi přišli vždy ti, nenápadní přívrženci, bývalí smrtijedi, kteří si hráli na to, že jsou dobří, ale tajně spřádají plány jak se opět dostat na ministerstvo.

„Přátelé si drž blízko, nepřátelé ještě blíž."

Vzpomněla jsem si na poslední slova Lupina, které mi řek,
když byl ještě na živu při bitvě v Bradavicích. Žluč se mi nahrnula do krku a pocit úzkosti byl zpět.
„Accio ohnivá whisky."
Láhev se během vteřiny objevila v moji ruce.
S návalem vzpomínek a alkoholu jsem dala prostor všem emocím.

„Andromeda, se tě snažila predemnou schovat viď?"
Zatřásla jsem lahví alkoholu, ve které zbývala sotva čtvrtina a moje smysly otupené alkoholem přilákal zvuk letaxu.
Vylekaně jsem se postavila a chtěla natáhnout po hůlce na stole, ale nohy mě neposlouchaly žuchla jsem na zem jako pytel brambor.
„Co vyvádíš Grangerová?"
Zvedla jsem pohled za známým hlasem a snažila se dostat na nohy.
„Co je ti do toho Malfoyi?"
Zavrčela jsem a konečně se mi povedlo posadit se. Rychle jsem si otřela oslzené oči.
Další pokus o postavení se na nohy nevyšel podle plánu.
Před očima se mi objevila ruka plná mozolů, odstrčila jsem ji pryč.
„Chceš mě odvést na popravu jako moje přátelé a rodiče Teddyho?"
Rychle jsem si uvědomila tíhu svých slov a studem nezvedla hlavu k jeho obličeji. Čekala jsem, že mi bude nadávat do Mudlovské šmejdky. Nebo na mě vytáhne hůlku, ale nestalo se.
Kolem mého hrudníku se omotaly studené paže a pomohli mi zpět na nohy.
„Ještě hůlku."
Špitla jsem tiše a Malfoy mi hůlku zastrčil do kapsy županu.
„Nevytahuj ji dokud nebudeš v pokoji."
Jeho arogantní tón byl zpět, byl to malý kousek minulosti a v mém novém domě se mnou.
„Který pokoj sis vybrala?"
Zdvihla jsem oči od svých nohou, které jsem se snažila kontrolovat, aby se moc nemotaly.
Rozhlédla jsem po chodbě a všechny dveře se mi zdali naprosto identické.
„Eeeee, vedle knihovny."
Rozešli jsme se dál chodbou.
„Ticho."
Zavrčel Malfoy když jsem se smála svým motajicím se nohám.
Otevřel dveře a strčil mě do pokoje. Lehla jsem do postele a díky procentu alkoholu usla jako nemluvně.

___
Ahoj,
jak se vám zatím příběh líbí?:)